Borgiovci

Viděno v původním španělském znění s anglickými titulky. Krátce po zhlédnutí jsem zjistil, že to pod názvem "Rod Borgiů" vysílá TV Barrandov jako dvoudílný film, podíval jsem se na to tedy znovu, tentokrát v českém dabingu. Že by to byl ale nějaký výrazný divácký zážitek, to se tedy říct nedá. Má oblíbenkyně María Valverde, kvůli které jsem si ostatně tento film vyhledal a zhlédl, je zde sice výborná a bavila mě, ale jinak mi to celé přišlo slabé. Je to taková ta klasická historická kostýmní podívaná, která bohužel nedisponuje žádným velkým příběhem ani zajímavými postavami, s kterými by se dalo identifikovat. Film mi navíc přišel protivně přeplněný sexem a celá ta přehlídka vyšňořených postav mě nijak zvlášť nezaujala a bylo mi lhostejné, jak to skončí či nakolik se to drží historických reálií epochy, která mě nikdy dvakrát nezajímala. O úmorně dlouhé stopáži ani nemluvě. Po všech stránkách průměrný film, který se předpokládám z hlavy vykouří zatraceně rychle. (27.11.2011)

Krátký životopis rodiny Borgiů od doby, kdy se Rodrigo Borgia stal papežem římským. Od té doby rodina ještě víc usilovala i o světskou moc a neváhala kvůli tomu i vraždit. Nejen nepřátele, ale i členy rodiny. Ze synů zůstal naživu jen bojovný César a jeho sestra Lucrezia, kterou rodina několikrát výhodně provdala. (31.10.2020)

Borgiové jsou s velkou historickou přesností (i když zase nijak zvlášť podrobně se v dějinách Itálie neorientuju) vykresleni jako správná italská mafiánská rodina, která se neštítí vlastně vůbec ničeho. Papež Alexandr VI. vypadá tak, jak by měl správný papež vypadat, tedy jako slizský úchyl. Z jeho děťátek nejvíce samozřejmě zaujme Cesar, který si myslí, že je slavný Gaius Julius Cesar. No a jinak se tu pořád souloží a vraždí a intrikuje, prostě řehole. I když je jasný, že takováhle křesťansko-mafiánská rodinná sága se nedá odbýt 65 minutami nebyl to samozřejmě žádný Kmotr ani Scarface, takže 140 minut bylo trochu hodně, hlavně proto, že ke konci mi to přišlo jako sled vražd bez přílišného vysvětlování nebo propracovávání jednotlivých událostí. Prostě provdáme dceru, pak jí odděláme manžela a pak jí provdáme znova a jedeme dál. Moc se mi líbila renesanční atmosféra, kostýmy, kulisy atd. Jsem na vážkách jak to hodnotit, protože po slibném začátku jsem se ve druhé půlce docela nudil a chyběl mi tam pořádně strhující závěr nebo tak něco. Na druhou stranu to bylo docela milé překvapení, protože na španělské filmy skoro vůbec nekoukám, takže mě Borgiové docela příjemně překvapili až na vytčené nedostatky. Takže takových přesných 70% (19.02.2014)

Vzostup a pád Borgiovcov je pre mňa fascinujúcou kapitolou dejín, preto som sa nesmierne potešil, že o nich vznikol film. Mario Puzo ich (vo svojej knihe The Family) označil za prvý mafiánsky klan a toto označenie je úplne presné (s trochou nadsázky je Rodrigo presne ako nejaký capo di tutti capi, len o pár storočí skôr). Film sa snaží na ploche približne dve a pol hodiny (aspoň ja som mal 145minútovú verziu) preskúmať všetky charaktery, morálku a zvrhlosti danej doby, pripomenúť najdôležitejšie persóny a dobové reálie. Je pochopiteľné, že úplne všetko čo som očakával sa do filmu nepodarilo vtesnať (napr. postavu Nicola Machiavelliho a jeho vzťah a inširáciu Cesarom Borgiom pre dielo Vladár, vraždu syna Joffrého, atď), ale tvorcovia sa skutočne snažili. Všetko čo má historická dráma mať, divák nájsť môže. Možno škoda "nehollywoodskeho" rozpočtu, šetrilo sa najmä na veľkolepých záberoch bojov a dobývania hradov, tak typických pre borgiovské ťaženia. Z pohľadu filmu a diváka som spokojný, Los Borgia je hodnotným a kvalitným filmom a aspoň malou lekciou dejepisu... (09.10.2010)

Velebení i proklínaní Borgiové. V počátcích bývali jen bezvýznamným španělským šlechtickým rodem. Avšak ta „bezvýznamnost“ byla zcela zapomenuta… Rod Borgiů měl chrabré a cílevědomé muže, okouzlující ženy, které vychovány úctě k mužům, nebyly pouze loutkami svých pánů, brali svůj osud se vztyčenou hlavou a hrdě se hlásily ke svému rodovému jménu. To nejdůležitější, co jim bylo dáno do vínku byla „touha“, toto magické slovo měnící tužby ve skutky. I když je to cesta vykoupena: záludností, intrikami a krutostí. Dosažená moc, tak sladce opojná, kterou si rytíři meče skryti rouchem církevním vychutnávají plnými doušky. Prolitá krev bližních, je jen nízká cena; a nepřátelé ať se smaží na hranici. Po jejich boku chtiví odpůrci číhající na chybný krok(je tak únavné být stále ve střehu), jehož využijí; a bez skrupulí skoncují s chamtivými vládci, aby si i oni mohli dopřát ten slastný pocit „nesmrtelnosti“. Jen rod Borgiů si však může říci: „dobyli jsme Itálii“. (23.09.2010)