Borgiovci

Viděno v původním španělském znění s anglickými titulky. Krátce po zhlédnutí jsem zjistil, že to pod názvem "Rod Borgiů" vysílá TV Barrandov jako dvoudílný film, podíval jsem se na to tedy znovu, tentokrát v českém dabingu. Že by to byl ale nějaký výrazný divácký zážitek, to se tedy říct nedá. Má oblíbenkyně María Valverde, kvůli které jsem si ostatně tento film vyhledal a zhlédl, je zde sice výborná a bavila mě, ale jinak mi to celé přišlo slabé. Je to taková ta klasická historická kostýmní podívaná, která bohužel nedisponuje žádným velkým příběhem ani zajímavými postavami, s kterými by se dalo identifikovat. Film mi navíc přišel protivně přeplněný sexem a celá ta přehlídka vyšňořených postav mě nijak zvlášť nezaujala a bylo mi lhostejné, jak to skončí či nakolik se to drží historických reálií epochy, která mě nikdy dvakrát nezajímala. O úmorně dlouhé stopáži ani nemluvě. Po všech stránkách průměrný film, který se předpokládám z hlavy vykouří zatraceně rychle. (27.11.2011)

Nějak mě to nevzalo. Po celou dlouhou dobu trvání filmu jsem měl dojem, že samotní autoři na vyprávěný příběh nemají svůj vnitřní názor, že jen povrchně zobrazují zajímavé období italských dějin. Vlastně jde o vršení bizarních někdy drsných někdy erotických scén zajímavých jen svou drsností nebo otevřenou erotičností bez hledání hlubších významů. Dějiné události samy myšlenky neobsahují, ty jim musejí dodat vypravěči, což se zde neděje. (10.09.2010)

Borgiové jsou s velkou historickou přesností (i když zase nijak zvlášť podrobně se v dějinách Itálie neorientuju) vykresleni jako správná italská mafiánská rodina, která se neštítí vlastně vůbec ničeho. Papež Alexandr VI. vypadá tak, jak by měl správný papež vypadat, tedy jako slizský úchyl. Z jeho děťátek nejvíce samozřejmě zaujme Cesar, který si myslí, že je slavný Gaius Julius Cesar. No a jinak se tu pořád souloží a vraždí a intrikuje, prostě řehole. I když je jasný, že takováhle křesťansko-mafiánská rodinná sága se nedá odbýt 65 minutami nebyl to samozřejmě žádný Kmotr ani Scarface, takže 140 minut bylo trochu hodně, hlavně proto, že ke konci mi to přišlo jako sled vražd bez přílišného vysvětlování nebo propracovávání jednotlivých událostí. Prostě provdáme dceru, pak jí odděláme manžela a pak jí provdáme znova a jedeme dál. Moc se mi líbila renesanční atmosféra, kostýmy, kulisy atd. Jsem na vážkách jak to hodnotit, protože po slibném začátku jsem se ve druhé půlce docela nudil a chyběl mi tam pořádně strhující závěr nebo tak něco. Na druhou stranu to bylo docela milé překvapení, protože na španělské filmy skoro vůbec nekoukám, takže mě Borgiové docela příjemně překvapili až na vytčené nedostatky. Takže takových přesných 70% (19.02.2014)

Mám už něco v historických filmech nakoukáno a mohu říct jedno. Ani Španělé ani Italové točit historii neumí. Myslí si totiž, že oblíknout herce do kostýmů a nechat napsat scénář od nějakého maturanta postačí na sklizeň ovací. Ne tak přátelé. Téma rodiny Borgia je velmi zajímavé a mohlo by být i strhující. Jenže nikdo z herců svou postavou nežije a asi jí ani nechápe. Je to takové panoptikum hezounů a šeredek, renesanční prostředí je prezentováno pouze sexuální uvolněností, nevidíme žádné osobnosti, jen chaos. Není se čeho držet, všichni jsou tak nějak "divní". Zkrátka všechno špatně. Nedá se tomu věřit. Borgiové z roku 1981 jsou lepší o dvě třídy. 40% (27.10.2011)

Kulantně vykreslené lapálie nejotravnější italské famílie. Má to vše, co má správný romantický doják mít - vraždy, loupeže, krvesmilstvo, požadování manželek bližního svého, pohrdání rodiči a snad jedině Boha měli furt toho samého (Ten už má holt asi definitivu). Rodrigo Borghia ukázal, jak zábavně se dá přistupovat k Desateru, když je jeden Oberkudlanka a ostatní papežové jsou proti němu jen nudní zástupci Ředitele. Jen ta dvouapůlhodinová stopáž způsobila, že jsem byl ke konci trochu otrávený. (23.11.2010)