Transformers: Pomsta porazených

Divím se, že ještě nikdo ve zdejších filmových vodách nezatoužil zasurfovat si na komerční vlně. Takový Merkur a Merkur 2: Pomsta pokažených s Vašutem v roli utahovače matic a Simonou Chytrovou v roli manželky režiséra, by svým nevyčerpatelným námětem zajisté vydali i na další nekonečný seriál pro členy klubu Planety opic (viz. TV Nova). Ti totiž bezpochyby tvoří cílovou skupinu této stupidní, dvouhodinové hračkářské reklamy. Zdá se, že američtí soudruzi jsou schopni vyplodit scénář k podpoře prodeje téměř čehokoliv. Co bude dál? My little flesheating Ponny ve 3D? Return of killing Frisbee? Revenge of the Playstation III? (23.03.2010)

Stupidní, hloupý, nudný film. Bay už nezvládá sám sebe a nedokáže dvě hodiny udržet pozornost. Roboti se mlátí nebo stupidně hláškují. Lidské charaktery jsou černobílé figurky fungující jako parodie sama sebe (tedy parodie parodie). Každý záběr je tak nehorázně cool, že už třetí bitka nudí. Každým dialogem uráží Bay inteligenci diváků.. Oproti minulému dílu se nepovedla ani hudba. To je vše, co se o druhých Transformerech dá říct a už se k nim nehodlám nikdy vracet. Je to naprostá ostuda, že něco takového vydělává stamiliony. Další díl už se mě netýká. (12.12.2009)

UPDATE ne, cítím přílišnou vinu proti ostatním slušným a dobrým filmům, kterým něco málo k dokonalosti chybělo a dal jsem jim "jen" 4. Tohle si je prostě nezaslouží, čím dál víc nad tím přemýšlím, tím méně a méně sympatií k filmu mám. A po počátečním omámení a opití vizuálem nadchází čas pro těžkou kocovinu. Ten humor, Michaele, si vymýšlel na záchodě na koleně, co? Protože to je něco strašného a neskutečně trapného a nehodícího se do takovéhoto velkého filmu, který měl tak dobrého předchůdce. A nejhorší je, že dokonce i ten vizuál se mi zdá čím dál tím horší. Není to těmi triky, ty jsou naprosto špičkové, doposud jsem opravdu neviděl tak propracovanou práci zasazenou přímo do reálného světa, ale ve scénách, kdy by to mělo působit nejlépe, člověk by měl z toho být v extázi apod.. tedy v akci, je to díky zhovadilé kameře a střihu ve většině času úplně v hajzlu. A ta přemrštěná snaha o originalitu spočívající v tom, že se tam nacpe milion pro neznalce nezajímavých robotů, kteří rychle umřou bez toho, aby byla nějaká drama na druhé straně a všechno se to odehrává ve scenérii, jako vystrižené z scény Scorponok v jedničce, působí hrozně a na blití.. Škoda, po jedničce jsem čekal ještě o hodně větší nářez a ten jsem dostal.. Ale bolí to.. (30.06.2009)

Řečeno s Voskovcem, Transformers 2 destilují z normální reality světelný alkohol suprareality. ____ Jedna analytická poznámka k závěrečné akci, smím-li: Přes problematičnost této obří sekvence nám tu v rámci hollywoodské produkce vyklíčilo cosi nového – divák už není účastněn akce přímo, ale stojí jakoby v jejím středu a pouze zpovzdálí se otáčí k jednotlivým mikro-konfliktům jednotlivých mikro-subjektů (Megan, vojáci, Robot A, Robot B, Robot C, John Turturro, Sam, Samovi rodiče, stíhačky...). Akce je tedy decentralizovaná (můj obdiv tomu, kdo to byl nucen sestříhávat dohromady), ale divák vycentrován a umístěn doprostřed coby nerušený pozorovatel (typ „diváka s dalekohledem“); kdežto u většiny akčních filmů tomu je přesně obráceně – akce má jedno těžiště, jeden vektor, po němž se pohybuje, kupř. honička dvou aut, a divákovi nezbývá, než být takříkajíc u toho (typ „diváka s drobnohledem“). To by rovněž vysvětlovalo, proč nejsou jednotlivé mikro-konflikty v závěru Transformers 2 nijak provazbeny, proč se jednotlivé výjevy a objekty kladou jako volně plující znaky, které zůstávají izolované a rozpojené navzájem, a proč celá závěrečná půtka mnoho diváků tak znavovala – divák s dalekohledem není akcí zaplavován, není uváděn do pohybu, ale sám si vybírá, co bude sledovat. A to vysiluje. P.S. Jestliže se mi v jedničce nejvíce zamlouval odlehčený úvod (spielbergovský vklad „kluk a jeho auto“ a balení Mikaely), pak ve dvojce platí to samé o řádění v univerzitním kampusu. Jsou-li ovšem ty nejlepší scény v akčním filmu scénami neakčními, nutí mě to optat se Baye: „Nenadešel čas, aby ses vynořil z jezera svého jáství?“ (13.08.2009)

Zasloužil bych facku za to, že jsem dával všude najevo, že druzí Transformers nemohou být skvělí. Právě oni mi totiž znovu dali pocit naprostého štěstí z toho, že nám kinematografie darovala blockbustery. Pomsta poražených sice nepřepíše dějiny a nebude nikdy ničím jiným než dravou jízdou, která svým vizuálem předčí příběh (byť jakkoli neodolatelně pohádkový). Ti, co tolik propadli dobrodružství chlapce a jeho ochránce, jsou pojednou zklamaní, když Bayova vize přinese něco velkolepějšího. Já ne, já smekám před příběhem toho samého chlapce, který toho ale má tentokrát na práci o pořádný kus víc. Nadšení, vykulené oči a dojetí nad tím, jak opojný může film být. Kvůli tomuhle chodím do kina a je mi líto, že série už tenhle vrchol nikdy nedohnala. (27.06.2009)