Kurz negatívneho myslenia

Já si nemůžu pomoct, ale buďto jsem suchar, nebo nevím, ale todle že je komedie? ANo, zamál jsem se.. Asi 4x, z toho jednou připohledu na kšiltovku s nápisem I love your Mum a jednou u zvracení do Sracího pytlíku. Celý ten vývoj mi nepřišel nějak moc přesvědčivý a co je hlavní - nikterak zajímavý. Pro mě nafouknutá bublina, která nemá co nabídnout. Ale možná jsem prostě jen suchar (03.09.2007)

Karlovy Vary. Dlouhý potlesk ve stoje při záv. titulcích. Málem Cena diváků. Cena za režii. Jan Kašpar, člen Divadla Járy Cimrmana, tvrdící něco o mimořádné vtipnosti a společenské potřebnosti filmu. Konto bariér. Výše uvedené indície snad mohou dostatečně varovat, že dánským filmařům zůstává prvenství v přicházení s novými věcmi a ti norští se raději spolehnou s osvědčeným a mnohokrát odzkoušeným, "akorát" zvolí téma, které je skutečně zajímavé, herce, kteři jsou stoprocentně přesvědčiví, a přesvédčí diváka, že mají opravdu vkus (Johnny Cash, Bob Dylan a Lovec jelenů). Hlavní problém toho filmu tkví v tom, že přestože dovede oslovit a náramně pobavit a nelze mu upřit, že na debut je to vynikající podívaná, z vypravěčského hlediska see jedná o předvídatelný kousek (jehož stopáž je naštěstí velice rozumná) a některé osvědčené přechodové sekvence podbarvené hudbou svým nástupem a užitím už vyloženě ve své schématičnosti nudí. Není to sžíravá sociální šleha, která je syrová a vyvolává kontroverzní reakce, i když lacině šokuje, ale film, který až moc pokoukává po zahraničních vzorech, jež variuje. Na druhou stranu ale Kurzu negativního myšlení nelze upřit upřimnost, což je důvod, proč je můj přistup k tomu filmu tak schizofrenní - hrozně populistické, zároveň ale čestné. Někde mezi 3-4*, Trier se nekoná. (05.11.2007)

Neskutečný mix komických a naprosto vážných situací, tak jak to dokáží namíchat jen Skandinávci. K tak fungujícímu poměru mezi oběma složkami se české filmy snad nikdy nepřiblížily. Ale jedna podobnost s českými filmy tu je: ne úplně dotažený konec. Natáčení blízké modelu Dogmatu 95 je mi každopádně sympatické, herecké výkony byly... přirozené:) Těm nejde nic vytknout. (12.05.2010)

Výborný kousek, který od začátku do konce tak trochu vychládá, aby závěrečnou scénou skoro zničil vše, co předtím vybudoval. Ach ta neutuchající deprese, co se jí jen drogy a alkohol umí na chvíli vysmát do ksichtu:-)(() 2 ajantis: Co takhle raději navštívit odborníka na hlavičku. Dle tvých názorů a vůbec je to dost na místě a doba už vhodnější nebude. Uleví se ti, debile, věř mi! (05.11.2007)

Rozporuplné stejně jako ústřední tématika. Tragikomika jako paralela ke střídání křečovitého pozitivizmu a samozřejmého negativizmu je skvělý nápad a herci se v perfektně padnoucích rolích mohou přetrhnout, ale trochu překvapivě se mi postupně začala zajídat zprvu příjemná nepředvídatelnost. Po dvaceti minutách jsem pochopil, že se v každém dalším okamžiku může stát prakticky cokoli. To potěší dvakrát, třikrát, ale za chvíli mi přišel každý nenadálý výbuch překvapivých emocí jako zbytečná hysterie. 70% zaokrouhlených dolů právě za to, že těmi neustálými změnami trpí finální katarze. (21.01.2011)