Tracey: Fragmenty

Experimentální pohled do nitra tak trochu "jiné" patnáctileté puberťačky. Celkem zajímavé řešení obrazu, rozděleného někdy do pár a jindy do nespočtu okýnek, přičemž velmi často se v každém okně děje něco jiného, případně je některá scéna natočena několika různými způsoby a ty je pak možno vidět souběžně vedle sebe, nad sebou, pod sebou... Rozhodně sympaticky zajímavé dílko, které však přeci jen mohlo být trochu propracovanější i po scénáristické stránce. (3,5*') (03.07.2007)

Kdyby to mělo 264 hodin, promítalo se to někde na zdi v Rudolfinu, tak bych řekl 'jo, tohle je umění' (ano, byla to narážka na Andyho Warhola), ale kanadský režisér Bruce McDonald, přestože měl k dispozici Ellen Page, nedokázal dát ději filmový nádech a přesně tak, jak je běh snímku rozkouskován, stejně tak se i rozpadá na jednotlivé fragmenty, které již nelze slepit. Závěr byl sice lehce mrazivý, ale tušený již od samého počátku. (06.04.2010)

Zase jeden experiment, který vyšel! Drama z vnitřního světa patnáctileté puberťačky znamenalo pěknou porci práce ve střižně. Roztříštěná struktura je ovšem naprosto funkční, ve filmu se neustále něco děje, ne všechno je přitom jasně zodpovězeno a Ellen Page je v hlavní roli naprosto vynikající. A to je často na plátně hned několikrát. (07.07.2007)

Tento film je určení ľudom, ktorých sere život, všetci ľudia okolo, trpia depresiami, stavmi úzkosti, psychickou labilnosťou a celkovo sa považujú za šialencov v tomto až príliš normálnom svete, a tiež mali obdobie kedy sa chceli zabiť a možno že sa o to aj pokúsili ale nakoniec sa s toho dostali. The Tracey Fragments je film zložený z obrazov. Mozaika osudov a pocitov 15 ročného dievčaťa, ktoré ale nepochopíte a ani sa s ním nevcítite. Ale o to vôbec nejde. Vôbec tu nejde o to či tomu budete rozumiete, príbeh ako taký je priveľmi priamočiary a nie veľmi originálny ale spracovanie a preskakovanie medzi scénami robí s toho akúsi odyseu do duše NORMÁLNEHO dievčaťa. Tým nemyslím dievča čo si mysli že JE normálne, a ani žiadnu hlúpu bábiku, ktorá si myslí že dievča by malo mať veľké prsia, veľký výstrih a veľké nechty na rukách nafarbené na červeno. Myslím tím dievča ktoré si nič nemyslí - ono vie. Bruce Mcdonald mál veľa skúseností s filmami a so seriálmi a to mu dopomohlo aby udržal túto fantasmagóriu v celku. Page - o nej sa nemusím rozpisovať - úprimne, dievča ktoré dokáže zahrať na psychiku a neskĺzavá do trápnosti a samoúčelnosti považujem za dokonalú a ona je k tomu ešte aj herečka. S každého rozmozaikovaného políčka doslova srší jej genialita. Preto ona jediná hraje psychicky labilne - teda normálne dievčatá. Vedľajšie postavy sú pre príbeh vedľajšie tak isto ako pre tracey - umocňujú len šialenosť v ktorej sa nachádza. Určite tento film nezažne veľký úspech. A rozhodne mu veľa ľudí nepochopí, lenže moja rada znie ani sa o to nesnažte - len si s toho zoberte to čo v tom nájdete aj keby toho bolo veľmi málo. pretože takýto pravdivý pohľad plný streštených a zmätených emócií dievčenskej duše - okorenené životnými postrehmi a pravdami len tak ľahko nenájdete- po dopozeraní ma opäť chytil stav úzkosti. o tom to je. (10.01.2009)

Kameramansko-střihačská přehlídka. Tak jako název filmu a svět hlavní hrdinky - vše je tu ve střípcích, fragmentech, a na podobnou notu hraje i rozdělení obrazu. Nečekal jsem, že by tenhle styl mohl fungovat nejen videoklipovitě, ale i na celý film, leč - podařilo se! A nejen to - scénáři podle novely je hezky "alternativní", Ellen Page jako vždy vynikající "jiná" puberťačka, ale co mě tady nejvíc zaujalo byl její vztah s jejím mladším bratrem Sonnym. Dojemná postava je i jedna z hybných sil příběhu, kdy dává do provozu soukolí dospívání mladé outsiderky. Co ovšem kazí výsledný dojem z filmu je (pravděpodobně nevyhnutelná) chaotičnost, chvílemi se mi zdálo, že i sama režisérka se ve filmu ztrácela a takový ten konec nekonec, kdy se vlastně nic nestalo. Na můj vkus trochu zbytečně hořké zakončení jinak výborného snímku. (27.08.2008)