Zkažená mládež

Lehce přeceněné, ale přesto velmi kvalitní drama ze školního prostředí, které v mnoha scénách zachází do nejhlubších extrémů. Přes pochybnou kvalitu některých charakterů, které dotváří dojem třídy, lze psychologické rozpoložení některých jedinců chápat a včetně závěru skoro až podporovat. Přesto některé postavy působí trochu jako vata vedle několika stěžejních. Třída jako by se skládala z 20ti osob, jednoho vůdce, jeho tři hlavní pomocníky a tihle všichni proti pouhému jednomu chlapci, který se postaví na stranu šikanovaného spolužáka. V závěru se dostaví několik syrových pocitů, ale nejde se ubránit prvoplánovité snaze o tento dojem, skoro až umělý. Přesto výjimečný snímek mezi estonskou produkcí. (11.05.2008)

Mrazivý, depresivní, maximálně sugestivní film. Bylo mi z toho svinstva fyzicky špatně. Myslím, že tohle byla dokonalá studie vzniku a postupného přerůstání ostrakismu a exkomunikace v šikanu. Jako učitele se zkušeností několikaleté praxe na základní škole mne poléval studený pot, řešil jsem to asi 2x a vždy to má tyhle stejné symptomy - každá třída má přirozeného vůdce a na druhé straně stojí obvykle introvertní osoba lišící se oblečením, názory, atributy módy, vzrůstem, nějakou anomálií, handicapem, postižením...což je důvod k posměškům, ústrkům, které pomaličku, takřka neznatelně přerůstají v něco víc...zažil jsem přesně takovéhle třídy, které na slovo poslouchaly dominantního vůdce a s atmosférou uvnitř se nedá zvenčí takřka nic dělat...nejstrašnější je, že oběť postupně svou roli přijímá a smiřuje se s ní, což vede k eskalaci násilí...a většina se baví či v lepším případě mlčí... Míra autenticity je obrovská - i naše děti hrají o přestávkách ,,maso" s mincemi, poslouchají tu samou hudbu, upřednostňují značkovost, metrosexualitu, projevují velmi malou míru empatie, adorují akční žánry, bojové sporty, mají sklony k agresivitě, násilí, jsou lehko manipulovatelné...šikanují... Je to latentně civilizační problém a nejsem si jist, zda se dá v podmínkách českého či estonského či jakéhokoliv západního školského systému uspokojivě řešit... to by se muselo změnit něco uvnitř hodnotového žebříčku společnosti... Jsme otupělí, apatičtí, nevšímaví, cyničtí...a takové jsou i naše děti...tohle se děje běžně i na českých školách (vyjma událostí ze samého konce...tedy prozatím...) a neřekl bych, že je to mnoho zveličené... úděsně realistický film... (Svým členěním do kapitol, mírou emocionálního tlaku na diváka, outsiderovstvím hlavního hrdiny, jakousi latentní kauzalitou atd. velmi připomíná snímek Prolomit vlny Larse von Triera...) Podobné filmy: Zlo, Bang, bang, seš mrtvej!, Ben X, Šikana, Maljukgeori janhoksa, Kdyby..., Bowling for Columbine (23.04.2008)

Něktré filmy jsou točené jen kvůli tomu, aby byly dobré... a tohle je jeden z nich. Vybralo se téma, jehož scénář nemůže být nepůsobivý, vybral se styl natáčení, který nemůže vypadat špatně a vybrali se ti nejlepší herci, kteří byli v dosahu... Vzniklo poselství v pozlátku, na které nejde než pět ódy a chválit ho. Bohužel pro tvůrce to jde prokouknout. Film je sázka na jistotu, do které není přidaná ani špetka originality. Kamerové filtry jsou působivé, ale okoukané. Styl je zajímavý, ale bez jakýchkoli filmařských experimentů. Herci hrají skvěle, ale jsou to jen role. Navíc jsem ve filmu nenašel tolik zmiňovanou kontroverzi - tvůrci se naopak snažili, udělat film kontroverzní co nejméně. Krom toho je děj uspěchaný a konec přichází moc rychle na to, abych mohl uvěřit, že se to stalo. Děj se odehrává během týdne... nevěřím, že by se podobná událost mohla takto vyvinout během měsíce, natož týdne... Prostě nekonečná sázka na jistotu. (13.12.2009)

Klass je opravdu nádherný klíč k uchopení tragédie v Columbine. A nejen to... nabízí tři roviny. První je klasická dělba společnosti mezi slabé a silné jedince podle opakujících se archetypů Junga přes celou historii lidstva. Druhá rovina se týká mlčení, tichého souhlasu a nemožnosti vzdorování násilí, což vede k šikaně (plynoucí ze zvířeckosti teens a dětí, kteří už mají racionální úvahu, ale neprojevují empatii) a což nezřídka kdy končí masovou vraždu. Čo Sung-hu popravil v areálu technické univerzity v americké Virginii 32 lidí. Robert Steinhäuser zavraždil na gymnázium Johanna Gutenberga šestnáct lidí. Eric Harris a Dylan Klebold postříleli třináct lidí. Proč? Klass na tohle v řádcích i mezi nimi odpovídá. No a třetí rovina se týká antisemitismu, diaspor, lynčování... což později přerůstá do Konečné řešení židovské otázky, nebo genocidu v Srebrenici. Pokud je tedy na začátku tohoto filmu řečeno, že je to podle skutečné události – není to za A, pravda (v dějinách Estonska se nic takového nestalo) a za B, to souvisí s tím, že jde zkrátka o průřez všemi tragédiemi, který se kde udály. Režisér Raag zaslouží vyznamenání za to, jak umně pořešil absolutní puzzle všech filmařů, kterak verglovat kamerou a rázem zalomením scény opustit hrátky s formou a explodovat v sugestivním líčení. Je zvláštní, že tak neskutečně silný filmy točí pouze ve Skandinávii a v okolních periferiích – v zemích vydestilovaných z Counter-Strikeu, vodky a melancholický deprese. Klass má mega drive od začátku do konce a 85% filmů, co se honosí zařazením „drama“, by při pohledu na něj měly projevit dostatek mravopočestnosti, zabloudit do stroje času a odfrčet z naší reality. (27.12.2007)

Nevzpomínám si, že bych někdy viděl estonský film, proto jsem byl velmi příjemně překvapen. Naprosto realisticky ztvárněné prostředí třídy, ve které je jeden chlapec šikanován a druhý se ho zastane, mne naprosto dostalo! Ten film prostě nemá chybu. Člověku se jen tají dech, protože cítí, že to není jen nějaký scénář, tenhle totiž psal sám život a jak herecké výkony, tak i celková atmosféra jsou naprosto pravdivé a zdrcující! (09.05.2009)