Upírske denníky

„Krev: Poslední upír“ není film, který by byl až tak strašně špatný, že by se o něm mělo mluvit jako o odpadu, to by byla škoda ho takhle zatratit, ale prostě mi v něm hodně chybí. Vlastně všechno kromě čínské estetiky soubojů. Hlavně závěrečný souboj s Onigen je skutečně krásný a ten jsem si opravdu užíval. Jako kdyby to před tím byla jen vycpávka před tímhle finále. (04.04.2014)

Animovaná predloha ma príliš nenadchla a žiadny zázrak sa nekoná ani pri jej hranej verzií. Snaha zavďačiť sa americkému publiku, resp. jeho mladšej časti vyústila do zverstiev typu hektolitrov digitálnej krvi, ktorá by určite tiekla aj vtedy, keby sa hlavná hrdinka porezala o papier. O horore samozrejme nemôže byť ani reč. Štylizácia je síce pekná, ale temna atmosféra príznačná pre animák to vzdala hneď na začiatku. Je síce pekné, že action director je Corey Yuen, ale čo z toho, keď všetky súboje sú (miestami) neprehľadne a epilepticky zostrihané a cca každých päť sekúnd prerušené spomaľovačkou (toto za primeranú dávku rozhodne nepovažujem). Jediným súbojom, ktorý ako tak stojí za to, je scénka Sayin otec vs. ninjovia v pomyselnom flashbackovskom Sayinom "origine" ;) Samotný dej...no, škoda reči :) Pokiaľ nebudete nechápavo krútiť hlavou, že či si z vás tvorcovia náhodou nerobia srandu, tak vám minimálne na tvári vylúdi pobavený úsmev. (15.09.2009)

Upírský žánr poslední dobou dostává jeden políček za druhým. Nejdříve totálně degradující Twilight, potom Seagalova troufalá zoufalost Against the Dark a teď tahle digitální nuda, která ve svých klíčových momentech ani nevypadá jako film. Diváci, kteří špatně snášejí takové scény, kdy hrdinové spadnou s náklaďákem do 100metrové strže, oklepou se a jdou dál, jsou tady opravdu na špatné adrese. Školačka Saya to sice kosí s výkonností asi dvou Chucků Norrisů, ale bezpohlavní Nahonova režie dělá z teoreticky zábavného masakru nudnou frašku, u níž máte po 30 minutách pocit, že ji sledujete dvě hodině. Jeden z těch filmů, kterým sice nemůžu napařit odpad, ale současně lituji, že jsem s nimi ztrácel čas. (16.07.2009)

Hraná verze stejnojmenné anime řežby o mladé upírce, která si to v přestrojení za mladou školačku namíří do americké vojenské základny v Tokiu, aby pokosila pár bestiálních pijavic. Zaměstnavatel záhadné Sayi je ještě záhadnější než lovkyně upírů sama, což se samozřejmě nelíbí americkým vojákům a díky Sayiným schopnostem ani místní pijavicím, které nečeká nic jiného než smrtelné ostří samurajského meče. Původní cirka padesátiminutové anime tvůrci natahují děravým scénářem na hodinu a půl digitální řežby, jejíž souboje po chvilce těžce zavání nudou. Za zmínku ovšem stojí souboj Kata Takatory v podání Yasuakiho Kuraty, který má na svém kontě pěknou řádku rolí a ve filmu opravdu hraje, což se bohužel nedá říci o všech zúčastněných hercích. Kladně se dá hodnotit také celkový vizuál celého dílka a šťavnatý úvod. Celkový dojem je však pouze lehký nadprůměr, takže za mě této akční hororové a vkusně nadsazené řežbě uděluji tři hvězdy. (16.12.2011)

Hudba: Clint Mansell. Action director: Corey Yuen. Adaptácia krvavého anime Blood The Last Vampire (2000) v hlavnej úlohe s kráskou Ji-hyeon Jeon (Il Mare, My Sassy Girl) ktorej to náramne sekne, sa predlohy v podstate verne drží od úvodnej akcii vo vlaku spolu s likvidáciou upíra pri lietadle, s menšou obmenou boja vo vojenskej škole a pridaným masakrálnym skupinovým bojom od návštevy baru plného upírov a spomienkovej akčnej scény v lese. Škoda okopírovanej akcii z Underworl Evolution (nákladné auto) a Wanted (pád do priepasti). Za zmienku stoji aj záverečné imaginárne fantasy zúčtovanie. Akciou je film napchatý po okraj takže je sa na čo pozerať, vizuál mi prišiel tiež podarený. Škoda poslabších trikov, masiek a špliechancov krvy. (26.07.2009)