96 hodín

Unesli mu dceru a na oplátku dostanou kulku mezi oči. Kdo? VŠICHNI. Liam Neeson jako naštvaný taťka pobíhá po francouzských ulicích, mlátí lidi na letištích, střílí Albánce ne po dvou, ale minimálně po desíti a když si potřebuje malinko dáchnout, klidně přistoupí na bauerovské mučeníčko se dvěma hřebíky a elektrickou sítí. Stupeň nekorektnosti příjemně stoupá, tempo se zvyšuje a pět minut před koncem nikoho nezajímá, že je to blbé jako tágo a Maggie Grace vypadá i v teen mikince na pětadvacet. Hlavně že se nešetří kulkami, chladnými hláškami a Neeson nepolevuje ani když mu docházejí stopy. Vždycky si lze přeci vyzoomovat z foťáku i to, co tam není. Podstatné je, že se všichni náležitě baví. I love "ejtýs" ozvěny. :) (10.09.2008)

Tento film je esenciální a současně maximalizované béčko. Nezabývá se nějakými áčkově odtažitými potížemi s identitou jednoho hezouna, nebo tím, kterak na nového Astona Martina nabalit žhavou modelku, ale naopak naprosto primárními věcmi (které evidentně sousta zdejších komentátorů mylně zaměňuje s primitivními). Únos dcery je zde zasazen do nelítostného prostředí, které ve své drastičnosti a obludnosti je tak neuchopitelné a zneklidňující, že jediným způsobem, jak se s ním vyrovnat je ho přejít – přesně jako hrdina, který s daným systémem může bojovat jen díky tomu, že jde pouze pro svou dceru a nezachraňuje žádné další dívky. To není naivita, ani žánrová zaslepenost, nýbrž bezmocná odevzdanost vůči faktu, že tento systém je tak prorostlý do společnosti, že ho prostě nelze zničit (viz scény ze stavby, zapojení policie a závěr mezi smetánkou). Z tohoto světa nevede jiná cesta, než zářivý happyend, který coby iluze dokáže přebít uchopení se vzpírající realitu. Díky zobrazení kuplířského prostředí, dravému tempu, přímočarosti a realismu (v intencích žánrového filmu) je 96 hodin devastující nejen jako audiovizuální jízda, ale i coby emotivní zážitek. Není tak stylově precizní jako bourneovky, ale díky tomu má mnohem větší účinek. (09.01.2009)

Scénář: Robert Mark Kamen, Luc Besson .. I told you I would find you. ___ Akční rychlokvaška francouzského stylu o které Rob Roy mluví tak o dva desetiprocentní stupně hůře než nakonec hodnotí ;-)) ___ Ano, základ je hrozné klišé - otcovsky paranoidní úvod jde ruku v ruce s naivitou a rozmazleností ženské části, k tomu pár prostřihů na motivace a zkušenosti zachránce a už se jede na plný plyn po stopách nejvyšší ligy obchodníků s mladým, bílým masíčkem. Film však neskutečně příjemně utíká, nedrhne, baví nekompromisní řemeslnou akcí, Liam Neeson se s máločím sere a všechno kráčí k předem vyprofilovanému závěru. Přijatelně hloupý obsah a přijatelně silácký styl, ale v tom už snad Luc Besson nepřekvapí. 85%. (13.10.2008)

Bum, bum, bum, bác. Politická korektnost a multikulturalismus dostává na solar s razancí nevídanou. Pak jednu mezi oči a mozek se potácí do země snů. Pác, bum, prásk. Takto vyhroceně šovinistický film vůči jednotlivým etnikům (ani Francouzi z toho nevyšli se ctí) jsem nepotkal už nějaký ten pátek. Co z toho, že Liam Neeson hraje Bournova dědečka? Kde nic není, ani albánská mafie nebere. (15.06.2010)

Odezva úspěchu Bourneova ultimáta, potažmo celé trilogie na sebe nenechala dlouho čekat a máme tu další vybroušený akční film pohybu. Hlavní jednotka pohybu - Liam Neeson je prototyp rozzlobeného muže, který přesně ví co dělá, oslňuje nejen svými bojovými schopnostmi všeho druhu, chytrostí a ladností s jakou se prodírá dopředu, ale i čistým odhodláním s trochou té mateřské lásky. Je zajímavou kombinací nasraného zabijáka a ustaraného rodiče... Režie je velmi svižná a střih ve strachu, aby graf intenzity ani na sekundu nezakolísal, také poměrně zběsilý, možná bych ocenil i drobátko více přehlednosti, ale to nestojí skoro za řeč. Hlavním záporem je poněkud povrchní, provařený a snad až okrajový scénář - akce na sebe strhává veškerou pozornost a jemu to vůbec, ale vůbec nevadí! 8/10 (29.11.2008)