96 hodín

Každé zdravě paranoidní fotřisko dobře ví, že Paříž je nová Sodoma, v níž hordy albánských draků číhají na nevinné americké panny a przní je v ten okamžik, co se podvozek Jumboleviathanů jen otře o de Gaula. V křišťálové kouli, jež zove analytik, však gunman Papá spatří rodiště a zaměstnání pánů přistěhovalců a nakope jim prdel. Brutalita je ospravedlněna, unesli mu přeci dceru. Tatam je pozitivní tolerance předchozích let, přichází "oko za oko, zub za zub". "Dost jsme vám, vy Albánci a Arabové, my zápaďané, dopřáli povyražení. Serete nás k zbláznění a konečně přišel čas nakopat vám řiť," dalo by se číst sdělení filmu. Pokud je to tak, pak je film jen výrazem primitivního vzteku, snad i pochopitelného, který jen již rozlobeným přinese na okamžik pocit: "Dobře jim tak, hajzlům." A pokud tomu tak není, cítím jen snahu přinést hrdinu drsnějšího než přinesli jiní, přesvědčivější násilí, zběsilejší akci, kterou tady tvoří spíše střih a pohyby kamery, než herci a kaskadéři. Raději mám o dění přehled alespoň takový jako hlavní hrdina. Dobře mi to zprostředkovává např. scéna únosu, o dost hůře různé rvačky a automobilové honičky. Kol a kolem vzato, nesmysl, co občas mírně zvýší hladinu adrenalinu v krvi. (12.05.2010)

Nejpřímočařejší akční jízda široko daleko, která opět dokazuje, že Liam Neeson se pro některé role narodil a divák mu dokáže vše spolknout i s navijákem. Souboje ve stylu pouličních soubojů staršího muže s mladými a většinou ozbrojenými a potetovanými týpky budou milovníci akce zbožňovat a mnozí si dvd s filmem koupí do filmotéku už jen pro "toho dědulu, co všechny vysekal kvůli záchraně dcery". Tempo, tah na branku i drsnost film drží velmi vysoko. Ve chvíli, kdy divák odmítne prominout vše okolo hlavní postavy se pro něj Taken stane nekoukatelným snímkem a osobně takové lidi bez nadhledu docela lituji, protože si neužijí neuvěřitelnou jízdu. Good Luck. (05.11.2008)

Křepká pohádka o paranoidním tatíkovi, co na výletě do Paříže pobije pár ošklivých Arabáků a Albánců, aby jeho princeznička štěstí došla a neskončila na gerontofilní holi vilného boháče. Morel a Neeson z dost nelogické a místy sentimentální podívané dělají neuvěřitelně adrenalinovou šlehu plnou brilantní akce a drsných hlášek. Tak perfektně nastříhanou a frenetickou akci jsem už hodně dlouho neviděl – a to se skoro výhradně pracuje s hodně úspornými choreografiemi. To pak člověk zapomene i na to, že příběh vlastně vůbec nedává smysl a je tam jen na ozdobu. (06.10.2009)

"Není čas si měřit pinďoury." Ale právě naopak, teď ten správný čas nastal. Bryanovi totiž unesli dceru a dobrovolně mu ji nevrátili, takže se mohou na vlastní oči, uši, krky, lokty i kolena přesvědčit o tom, že majitelem největšího pinďoura je právě Bryan. A jelikož nejsem závistivý, tak mi ta sada speciálních dovedností připadá velmi zábavná, a pokud někdo unese mé dítě, tak se dozví, že znám někoho, kdo zná někoho, kdo tvrdí, že jednou viděl někoho, kdo se nápadně podobal Bryanovi. A s takovými známostmi bude potomek doma dřív, než stačím vyslovit obligátní: Zabiju tě, až umřeš, borůvkovej koláči. (15.06.2016)

Osviežujúca kombinácia béčkové scenára (nech mi nikto netvrdí, že to Besson a Kamen nenapísali s úmyslom na comeback Stevena Seagala ;-)) a áčkovo natočenej akcie zosobnenej netradičným Liamom Neesonom. Logika si dá občas pohov, ale tá nekompromisná nekorektnosť ("Albánci, černosi, Arabi, všetko jedna banda, strieľať to na hromadu") a stupňujúca sa brutalita (scéna s rodinnou večerou u Jeana-Clauda vedie) diváka jednoducho prevalcujú. Keby som mal poslať po Bournovej stope nejakého spoľahlivého chlapa, bol by to Bryan. Šiel by po ňom. Našiel by ho. A nakoniec by ho zabil. Samozrejme až potom, čo by ho mučil elektrinou pustenou do klincov zapichnutých do nôh. ;-) (01.02.2009)