Venkovský učitel

Snímky, od kterých dostanu zhruba to co si představuju, mám rád. A Venkovský učitel se k nim řadí. Není to žádná bomba, ale i když to na první pohled možná není tak zřejmé, kvalitní film to je. V trochu hořkém příběhu je skryto mnoho niterných emocí, které postupně divákovi vystupují z plátna, ale možná je potřeba být dobře naladěn. Z vesnice sice nejsem, každopádně ta atmosféra mi příjde dost přesná (jen mě trochu zaráželo, že tam měli tak velkou školu, tolik dětí a také hodně učitelů). No a pak to bylo hlavně o herectví Zuzany Bydžovské a Pavla Lišky. Hlavně druhý jmenovaný mě moc potěšil a po tomto filmu si ho jako herce ještě víc vážím, protože jsem mu jeho roli opravdu věřil a třeba ta inkriminovaná scéna byla z jeho pozice dokonale procítěně zahraná. Ale i ve vedlejších rolích, třeba Marek Daniel nebo Tereza Voříšková také nebyli vůbec špatní. To závěrečné odpouštění nemusí každému připadat uvěřitelné, jak od matky, tak ze strany syna, ale myslím, že režisér Bohdan Sláma to ukočíroval, aby konec nevyzněl příliš sentimentálně a nereálně (můj názor, netvrdím, že správný). Viděl bych to na slušné 4*. (17.01.2012)

Bohdan Sláma vyrostl ze své formální syrovosti s divokým hmyzem, třebaže velmi nápadité a slibné, a se zdatnou obhajobou na nezdolnost člověka prožívat štěstí, zdárně vplul do záludných vod evropského artu. Na rozdíl od drtivé většiny současných českých dlouhometrážních filmařů na to skutečně má (ještě snad Morávek a možná kdysi Nellis). Všechny ty formalistické poznámky o diegetické a nediegetické hudbě, mizanscéně, střihu a precizně komponovaných záběrech atd. už tady padly mnohokrát, takže nebudu zbytečně redundovat. Velmi mě překvapil Liška (snad poprvé jsem ho viděl v roli někoho, kdo není ani jurodivý idiot, ani adolescentní blb a funguje to skvěle), pobavil mě Kotek (jak by asi vypadalo jeho obsazení do hlavní role místo výborného Ladislava Šedivého?:-)) a potěšil Krobot (jsem fanoušek Krobota – viz: A Londoni férfi ) Obsahem film navazuje na „empatickou“ vlnu sociologicko-psychologické artové cinematiky a jestliže kdosi mítá námitky, že téma je poněkud vyčpělé a animované konflikty profláklé, pak odmítám a mítám zpět, že vše „už tu někdy bylo“ a aktuálnost témat je velmi relativní. PS: Přirovnávat Venkovského učitele k hixploitationu mi přijde trochu jako recenzentská ipsace, ale budiž. To jen tak na okraj. (25.06.2008)

Docela dlouhou dobu jsem bádala, v jakém období se to odehrává. Oblečení napovídalo něco o roku cca 1994, celkové ladění prostředí mířilo ještě dál do minulosti. Pak jsem podle nějakých znaků usoudila, že se jedná o současnost a musela to přijmout a stejně tak i fakt, že venkovský život je zde hodně přeidealizovaný. Vesnické tancovačky za zvuku dechovky, polorozpadlé domečky s pecí a neustálé zdůrazňování toho, že lidé na vesnici jsou jiní než ti z města. Možná trochu primitivnější, ale rozhodně čistší a upřímnější. Lehce otravné, ale pokud člověk přistoupí na tuhle hru, tak dostane vynikající film. V podstatě jednoduchý, dost naivní, ale zároveň okouzlující. Geniální práce s kamerou, se zvukem a hudbou. Nakonec to o homosexualitě tak docela není a je to fajn. (05.07.2009)

O tom, aké kvality v sebe ukrýva Liška som sa presvedčil už dávnejšie, ale to, čo tu predvádza Zuzana Bydžovská, to sa slovami nedá ani opísať. Excelentný výkon od obidvoch. Som dedinčan a filmy z dediny majú pre mňa osobité čaro. Krásna príroda, milé rozhovory, pestré vzťahy, desiatky obyčajno - neobyčajných problémov, kríz a starostí z bežného života. Zase raz jeden lahodný filmový zážitok. 90% (08.10.2008)

Bohdan Sláma mi opět dokazuje, že je česká režisérská špička. Určitě to není bezchybný film, občas zatahají ua uši dialogy a herecký projev teenage herců v některých scénách. Ale Slámova režie je vynikajicí, famózní obrazová stránka plná dlouhých záběrů (a když říkám dlouhých, tak sakra dlouhých, můj odhad je že celý dvouhodinový film neobsahuje víc než 200 střihů. Liška a Bydžovská vynikajicí. Tam, kde na to jiní režiséři jdou přes střih, sláma využívá vnitrozáběrovou montáž a zprostředkovává autentický "touch of reality." Invenční použití hudby, je tu pouza ta diegetická (uvnitř filmového protoru), která často fikaně přechází v nedigetickou a naopak. Nejdůležitěší ale je emocionální reozonance, kterou se Slámovi ve mně podařilo vyvolat steně jako u Štěstí, zkrátka situace kdy se s nkterými pocity, náladami i názory postav ztotožníte a máte chvilkový dojem, že "je to o vás." Bravo. 90%. P.S. kameraman Marek Diviš by s přehledem mohl jet točit do Hollywoodu a dovolím si zde parafrázovat Isherwooda: "věřte, že Český lev za kameru pro příští rok je již rozdán" (27.02.2008)