Oblečen na zabíjení

Krimi-thriller takmer Giallovského razenia. ústredný príbeh s maniakálnym vrahom ktorý sa prezlieka za ženu a vraždí s výhradne britvou. pekné dámy ma bavil. Michael Caine ako psychiater, ktorý príde na to že vrahom je jeden z jeho pacientov, na mňa pôsobil vierohodne. Jeho kultivované vystúpenie a rozhovory tvorili dôležitú časť tejto snímky. a vlastne pripravovali diváka na nie až tak nečakaný koniec celého príbehu. Chvíľku trvá kým sa človek v tejto snímke nájde pretože do prvej vraždy akoby išlo o úplne iný film, je to také.... nevyvážené. Brian De Palma nepatrí k mojim favoritom. (08.05.2014)

Větší či menší inspiraci Psychem nelze upřít. Hitchcockovství také ne. Nicméně, i když je Hitchcock ve filmu cítit, tak De Palma vytvořil své a osobité thrillerové krimi s přiměřenou dávkou hororové atmosféry. Od začátku je přítomno krásné mysterično, které s ubíhajícími minutami a dějem přidává na gradaci. Ale ne skokově, nýbrž postupně, nenásilně, až to člověku skoro nepřijde. Diváci podobných filmů znalý samozřejmě asi dříve či později odhalí kdo a co, ale nemyslím si, že by snímek byl až tak průhledný. Osobně jsem ale nepátral a nechal se unášet snímkem tak, jak mi byl vyprávěn a asi i proto, že jsem se ho nesnažil prokouknout a už vůbec přirovnávat k "Hitchcockovinám", jsem si ho poměrně dosti užil a sdílel napětí s pronásledovanou. Atmosféru naprosto skvěle umocňuje hudební podklad Donaggiho a dlouhé, až nervy drásající, scény jakbysmet. Hlavně scéna v galerii či poslední scéna mne naprosto dostaly a sledoval jsem je až se zatajeným dechem. Trochu chabě v tom kontrastu pak působí, až kečupoidní, barva krve, ale to beru, vzhledem k datu filmu, s rezervou. Člověka to sice do očí praští, ale zážitek nezkazí, což je podstatné. Dressed to Kill sice není mistrovské dílo, ani jím asi býti nechce, ale za shlédnutí podle mne stojí. (16.03.2014)

Strašlivě špatná režie, děsivě hloupý scénář, příšerně tupé postavy, hrozivě vyřvávající hudba, odporně debilní konec. Ty psychedelické scény, ty softcore scény, ty pseudogore scény. Tak špatný film jsem už dlouho neviděl. A to jsem se tak těšil na Michaela Cainea. Ten je zbytečný. Mohl to být třeba kačer Donald. Nic by to na tomhle tupém filmu neměnilo. Jediná scéna, která mě jakž takž dostala, byl závěr v koupelně. Jinak je to ztráta času. Tenhle film měl úspěch jen proto, že na tehdejší dobu tam je přeci jen dost nahotinek. To už dnes dobrý film neudělá. Hudba vyloženě v některých chvílích ruší. Hrátky s vnímáním postav jsou zdlouhavé a nudné. Jo a nemylte se. Angie Dickinson měla na nahé scény modelku. Jde to poznat z toho, že není vidět zároveň tělo a hlava. (29.03.2019)

De Palma: „jeho tretí Hitch“ a pocta Psychu. Môj obľúbený režisér s výrazným štýlovým cítením vzdáva po Okne do dvora (Sisters, 1972) a Vertigu (Obsession, 1976) poklonu aj Hitchcockovmu najslávnejšiemu filmu. De Palma má len ten problém, že jeho počiny už dnes pôsobia naivne a tie Hitchove sú nesmrteľné (a robené s nadhľadom). Ak však príjmeme možnosť, že tieto variácie ("štylistické cvičenia") boli robené zámerne povrchne a naivne, dajú sa užiť ako zábavná pocta nadšenca svojmu vzoru. (25.03.2021)

První půlku filmu jsem se díval, druhou spíš už jen poslouchal. Možná tomu někdy dám ještě šanci, chce to ale dívat se za horkého a větrného letního dne, kdy budou dveře okna dokořán a záclona každou chvíli pleskne o okno. Ačkoliv se vyústění může zdát překvapivé, zdejší odborníci jistě budou tvrdit, že to věděli dopředu. Já nemůžu soudit, protože jsem se díval na půl oka. (19.12.2021)