Oblečen na zabíjení

Dressed to Kill hodně dbá na estetický vizuál, který umocňuje požitek všudypřítomné erotiky. Samotná zápletka není nic světoborného, ale její závěr je o to překvapivější. Taková zajímavost je, že feminizaci se podřídilo naprosto všechno tj. ústřední hrdinkou je žena a veškeré provedené mordy jsou zase jen na ženy. Technické zpracování vražd je na dobu vzniku ucházející (zvlášť ta břitva měla něco do sebe). O to víc zamrzí, že jich je naprosté minimum a převážnou část filmu se řeší, kdo je onen vrah. Komu nevadí zdlouhavé čekaní v posunu děje, bude spokojen, ale jinak se jedná o naprosto průměrné dílo. (08.08.2009)

Velmi nevyvážený, což mne ostatně dost zamrzelo. Od skvělých snových scén a scén pronásledování se propadá do nepříliš důvěryhodných druhořadých konverzačních vystoupení. De Palmovi protagonisté by se neměli pouštět do větších rozhovorů, možná by nemuseli mluvit vůbec ... síla filmu je všech scénách beze slov. (16.02.2012)

Neskrývaně hitchcockovské. Scénářem echt hloupoučce debilní. Co však De Palma kazí jako scenárista, to mohutně dohání jako režisér. Navíc se nebojí využít schopností Bodeho a Donaggia. Nejedna scéna by se tak mohla z fleku dostat do učebnic jako příklad "kterak beze slov pomalu záběr po záběru budovat scénu navozující intenzivní podprahové napětí" či "kterak se několik minut procházet po galerii a nedýchat u toho". (30.05.2024)

Možno bude pre mnohých Dressed to kill iba plagiátom, avšak ja sa domnievam, že klasické depalmovské prvky tu sú natoľko výrazne prítomné, že onu poctu majstrovi prebijú. Obsesia snímacími aparátmi, rozdvojený obraz a prirodzená sexualita vs patologická (o otázkach ľudskej sexuality tento film je a častokrát to De Palma vtipne glosuje). To najdôležitejšie však nakoniec je fakt, že je to poriadne napínavé od začiatku do konca. Keď sme u tej intertextuality, tak ma ohľadom záveru napadla neskoršia Nočná mora z Elm street. A ešte to skvele funguje aj ako erotický triler :) (07.12.2014)

"Jsem dívka v tomto mužském těle a vy mi nepomáháte dostat se ven." Když se něco dere na povrch, tak by tomu neměl žádný psychiatr bránit. Já tedy problémům transsexuality moc nerozumím, ale příliš mě nebavily. Nejhorší to bylo do chvíle první vraždy, protože to byla ohromná nuda, kterou kupodivu nedokázalo rozehnat ani nahé ženské tělo a venčení koziček s bobrem. To je velké umění, protože něco takového mne nudilo asi poprvé v životě. Následné honění vraha je už mnohem lepší, neboť má spád, napětí a na ženskou nahotu se naštěstí stále nezapomíná. Mě přitom bavil zarputilý vynálezce Peter, svůdná Liz a samozřejmě oplzlý detektiv Marino, jehož nezájem o případ byl jako vystřižený ze života. (13.05.2016)