Tmavomodrá, takmer čierna

Jde o takový ten úsměvný snímek, který v sobě kloubí znaky romantiky, dramatu a vtipu zároveň. No a to je dost silná a kvalitní kombinace. Je to příběh ze života a nejde tu o to, aby člověk při sledování chytal deprese, ale jak říkám, všechno se tu bere s úsměvem. Všechny filmové parametry jsou skvělé a nadprůměrné - herci, hudba, scénář a tak. Kamera je jednoduchá, ale proč by se tady mělo něco extra zabírat. Zkrátka film pro zlepšení nálady, který bere cestu za splněním snu s velkou dávkou humoru. P.S. Ten originální název je fakt masakr!!! (29.06.2010)

A protože jsem strašně chytrej kluk ( *prásk ho!*), nechal jsem si Azuloscurocasinegro až na noční zkouknutí. Proč? No, protože příběhy o nesplněných snech potřebují mít větší komfort, než "ostatní" filmy s tématikou: šnek se naučil ugrofinsky a teď vyučuje na UK, například. Quim Gutiérrez hrající Jorgeho mi do značné míry připomínal mě. A to je potom snadný vklouznout do filmu, když se s někým ztotožníte. Ten kluk chtěl, nedostal, brečel, ale vstal a dupnul si. Sice jeho budoucnost není nijak valná, ale alepoň je s člověkem, kterého miluje ze všeho nejvíc. To sledování přerodu z uťápnutýho vratnýho v chlapa s názorem a životním postojem, je moc pěkný a dodává sledujícímu divákovi (který momentálně hledá svůj dech po zemi) náladu měnit svět. Arévalův svět není místo pro snílky, tady platí: přežije nejsilnější. Film si brousí drápky i do komedianství (naštěstí je ve snasitelné míře a vkusně použit), ale pořád převládá takový to- ?????. Které ve spojení s dokonalou atmosférou, vytváří dílo, který nezapomenete (což neplatí u toho šneka+UK). Silný 4 a půlky a chci to vidět znovu.... (05.03.2009)

Tak nevím. Je to jeden z těch filmů, kde jsou dlouhé pohledy, jeden hudební motiv, který se prolíná celým filmem, pár méně či více sympatických postav, nějaké téma, většinou se sociálním přesahem, žádné velké drama, resp. dramata jsou to velká, ale zobrazena a řešena tak nějak jako by v pozadí, poskládána vedle sebe jako fotky v albu. Žádný velký křik, žádné vypjaté scény, kdy herec různým způsobem křiví obličej, divoce gestikuluje a hraje celým tělem - už jsem si vzpomněla, snad se tomu říká komorní drama. Je ze Španělska, to by měla být záruka kvality. Nemůžu říct, že by mne to nebavilo, ale nadprůměrné mi to nepřišlo. Možná to ale docením za čas a pak třeba i o hvězdičku zvednu. (19.12.2010)

Moc se mi líbila Marta Etura, ta žena má v sobě prostě jiskru. Mám ráda španělské filmy, umí vyzdvihnout své stinné stránky. A ač je tohle téma téměř rutinou ve filmové kinematografií, španělé se nebojí přitvrdit tam, kde ostatní se bojí. Celkový děj je spíš o hluboké touze najít lepší život, a uznání pro svou osobu. Můžeme zde vidět několik postav, které se potýkají s krutou realitou osudu, a upřímně můžu říct, že každá z těch postav, nabízí tak akorát, abyste si vzali z každého trochu, ale zároveň se nerozmlsali. (14.05.2016)

Tento film s podivne znejúcim názvom je ďalším kvalitným príspevkom do rodiny jemne "almódovarovsky" ladených drám s typologicky pestrofarebnými postavami, kde hlavnú rolu hrajú city, emócie, fatalizmus. Výborní a presne "nacastingovaní" herci, nápaditá kamera a celá formálna stránka. Skrátka, Španielsko opäť raz nesklamalo... :) (06.07.2012)