Tmavomodrá, takmer čierna

Jde o takový ten úsměvný snímek, který v sobě kloubí znaky romantiky, dramatu a vtipu zároveň. No a to je dost silná a kvalitní kombinace. Je to příběh ze života a nejde tu o to, aby člověk při sledování chytal deprese, ale jak říkám, všechno se tu bere s úsměvem. Všechny filmové parametry jsou skvělé a nadprůměrné - herci, hudba, scénář a tak. Kamera je jednoduchá, ale proč by se tady mělo něco extra zabírat. Zkrátka film pro zlepšení nálady, který bere cestu za splněním snu s velkou dávkou humoru. P.S. Ten originální název je fakt masakr!!! (29.06.2010)

Pekný námet, výber postáv a aj celkové spracovanie. Takýto štýl s rozvetveným dejom pomedzi rôzne postavy filmu mi je veľmi sympatický, ale v tomto prípade mi prekážala tak trochu absurdnosť (občas viac ako len trochu) niektorých situácií a aj samotných koncov všetkých vetiev filmu. Aj keď sa naskytá otázka "Nie je aj život okolo nás tak trochu absurdný?". Po dlhšom rozmýšľaní ma napokon ovládol pocit, že v podstate na každom kroku sa človek v medziľudských vzťahoch stretáva s nesmiernou absurditou. Ak bolo cieľom filmu rozvíriť tieto pocity, tak sa mu to podarilo dokonalo. Španieli vedia skvelo narábať s emočnými náladami príbehov, a toto bol toho len ďalší dôkaz tohto majstrovstva. (06.03.2014)

Ve španělských tvůrcích dřímá značný talent. Místy naprosto strhující drama oslňuje svým tahem na branku a dokazuje, že evropské drama má stále tvůrce (dosud pouze krátkometrážní Daniel Sánchez Arévalo), kteří jsou mimořádně silní v kramflecích. Mezi hrdiny, jejichž charakteristiky naštěstí silně přesahují několik slov, vyčnívá Jorge. Ambiciózní a vzdělaný mladík, kterému ale osud přihrál nemocného otce, o kterého se dennodenně musí starat. Aby mu byl nablízku, slouží jako vrátný, což ale nikterak nenaplňuje jeho profesní představy. Mezi ním a jeho sny ale vždy něco stojí. Z kriminálu se třeba zanedlouho vrátí jeho nezodpovědný bratr Antonio, který se za branami vězení zamiloval do vězeňkyně Pauly. Ta chce jediné – otěhotnět. Jorge, svůj čas rozdělující mezi stávající job, hledání práce nové a navrátivší se dávnou lásku Natalii, se nakonec shodou okolností zdá být ideální volbou pro splnění Paulina snu. Zhruba takhle ve zkratce se dá nastínit děj spletité mozaiky, která naštěstí nepodceňuje diváka doslovností. Výtky typu „moc témat najednou“ neberu. Španělská Goya ze režii je tak naprosto zasloužená, svět režiséra není snadný, snílci a idealisté tu příliš prostoru nedostanou. A ani by jej zřejmě neukočírovali. Atmosférické komorní drama vyzdvihují mimo jiné (třeba minimalistická hudba se povedla) nenápadné výkony hlavní představitelů. Plejádě mladých španělských nadějí vévodí Quim Gutiérrez coby Jorge, jehož přerod z uťápnutého, společensky nepřijatelného a neustále nespokojeného vrátného v chlapa s názorem je uvěřitelný. Potěší i dvojice jeho osudových žen, Marta Etura (Paula) a Eva Pallarés (Natalia). 80% (03.03.2010)

Zajímavé, jak to ve španělském vězeňství chodí, překvapily mě ty smíšené kroužky nebo schůzky. Kontroverzní ve smyslu kupčení s těhotenstvím. Ale šlo o jediné východisko, jak uniknout šikaně. Partnerské vztahy doznaly naprosté hromobití a vlnobití, které napomohlo vyříkání si pravdy. I coming out se tam vlezl. Hlavní hrdina byl přemýšlivý a obětavý v péči o nemocného otce. Obdivuju, že v tak mladém věku se vzdal své kariéry a pracoval pod svou úroveň. Jeho role měla vliv na všechny zúčastněné. Pěkně zahrané. Bratři si nebyli podobní vůbec v ničem. (29.10.2010)

I když jsem všechny propletené osudy sledovala se zaujetím, nic mě nezasáhlo hlouběji, při sledování španělské kinematografie stále častěji nedokážu vnímat pozitivní emoce, navzdory jižanskému temperamentu - jakoby nic nebylo myšleno vážně a vše bylo jen hrou na život a figurínový projev Quima Gutiérreze tomuto dojmu dává razítko. (25.05.2012)