Tmavomodrá, takmer čierna

Jde o takový ten úsměvný snímek, který v sobě kloubí znaky romantiky, dramatu a vtipu zároveň. No a to je dost silná a kvalitní kombinace. Je to příběh ze života a nejde tu o to, aby člověk při sledování chytal deprese, ale jak říkám, všechno se tu bere s úsměvem. Všechny filmové parametry jsou skvělé a nadprůměrné - herci, hudba, scénář a tak. Kamera je jednoduchá, ale proč by se tady mělo něco extra zabírat. Zkrátka film pro zlepšení nálady, který bere cestu za splněním snu s velkou dávkou humoru. P.S. Ten originální název je fakt masakr!!! (29.06.2010)

Moc se mi líbila Marta Etura, ta žena má v sobě prostě jiskru. Mám ráda španělské filmy, umí vyzdvihnout své stinné stránky. A ač je tohle téma téměř rutinou ve filmové kinematografií, španělé se nebojí přitvrdit tam, kde ostatní se bojí. Celkový děj je spíš o hluboké touze najít lepší život, a uznání pro svou osobu. Můžeme zde vidět několik postav, které se potýkají s krutou realitou osudu, a upřímně můžu říct, že každá z těch postav, nabízí tak akorát, abyste si vzali z každého trochu, ale zároveň se nerozmlsali. (14.05.2016)

scénář a režie Daniel Sánchez Arévalo.. Okolo nevšedního milostného trojúhleníku (zřejmě rozvinutý nápad z ozonova ČAS, KTERÝ ZBÝVÁ) rozehrál Arévalo spletitou mozaiku vztahů a udělal to maximálně poutavým způsobem. Už teď se těším na jeho další, třeba i starší film. (Festival Španělských filmů 2008) (29.02.2008)

I když jsem všechny propletené osudy sledovala se zaujetím, nic mě nezasáhlo hlouběji, při sledování španělské kinematografie stále častěji nedokážu vnímat pozitivní emoce, navzdory jižanskému temperamentu - jakoby nic nebylo myšleno vážně a vše bylo jen hrou na život a figurínový projev Quima Gutiérreze tomuto dojmu dává razítko. (25.05.2012)

Ve španělských tvůrcích dřímá značný talent. Místy naprosto strhující drama oslňuje svým tahem na branku a dokazuje, že evropské drama má stále tvůrce (dosud pouze krátkometrážní Daniel Sánchez Arévalo), kteří jsou mimořádně silní v kramflecích. Mezi hrdiny, jejichž charakteristiky naštěstí silně přesahují několik slov, vyčnívá Jorge. Ambiciózní a vzdělaný mladík, kterému ale osud přihrál nemocného otce, o kterého se dennodenně musí starat. Aby mu byl nablízku, slouží jako vrátný, což ale nikterak nenaplňuje jeho profesní představy. Mezi ním a jeho sny ale vždy něco stojí. Z kriminálu se třeba zanedlouho vrátí jeho nezodpovědný bratr Antonio, který se za branami vězení zamiloval do vězeňkyně Pauly. Ta chce jediné – otěhotnět. Jorge, svůj čas rozdělující mezi stávající job, hledání práce nové a navrátivší se dávnou lásku Natalii, se nakonec shodou okolností zdá být ideální volbou pro splnění Paulina snu. Zhruba takhle ve zkratce se dá nastínit děj spletité mozaiky, která naštěstí nepodceňuje diváka doslovností. Výtky typu „moc témat najednou“ neberu. Španělská Goya ze režii je tak naprosto zasloužená, svět režiséra není snadný, snílci a idealisté tu příliš prostoru nedostanou. A ani by jej zřejmě neukočírovali. Atmosférické komorní drama vyzdvihují mimo jiné (třeba minimalistická hudba se povedla) nenápadné výkony hlavní představitelů. Plejádě mladých španělských nadějí vévodí Quim Gutiérrez coby Jorge, jehož přerod z uťápnutého, společensky nepřijatelného a neustále nespokojeného vrátného v chlapa s názorem je uvěřitelný. Potěší i dvojice jeho osudových žen, Marta Etura (Paula) a Eva Pallarés (Natalia). 80% (03.03.2010)