Wall-E

Wall-E je neskutečný tahoun. Na animovaných filmech je nádherně najednou vidět, jak z nevinné tvářičky dokáží udělat oblíbence davů. On vlastně nemá, co by jiného nabídl, nemluví, jen tak trochu, a díky jeho očím, ukápne nevinná slzička snad každému, kdo se na něj podívá a bude mít pro něj pochopení. Vznikl další animák, který se zasloužil být sledován, s propracovaným scénářem dokázal, že i bez textu se z něj dokáže stát velký film. Hezky se na to všecko koukalo, moc hezky. Proč tedy dávám čtyři hvězdičky? Přemýšlím, ale jediný rozumný důvod vidím v tom, že jsem takových animáků, a lepších, viděl poněkud líp, ale zas tak patrný důvod to není. Mám takové tušení, že se na něj podívám znova a tu pátou mu tam vlepim, protože tenhle animák, měl být něčím naprosto jiným od ostatních, odlišný, svým nápaditým scénářem a i samotným zpracováním. Jasné je, že se na něj znovu podívám s radostí, protože s radostí on přichází ke mně, s radostí, která pohladí na duši i na srdci. Líbilo se mi jak si Pixaři pohráli a vrazili do tohoto filmu takových nenápadných nápadů, které musí být trnem v oku. Asi tak jako když koukám na originál a jako kdyby roboty namluvil robotický hlas Stephena Hawkinga, nebo jak se vedoucí robot vesmírné lodi plné lidí s nadějí snaží připomenout Hala z Kubrickovi Vesmírné odyssey. I roboti, platonicky připomínající iPod, v dnešní době takový hit, není jen tak. Všecko má svůj důvod a proto je to tak hezké a příjemně se na to kouká. Wall-I je prostě příjemný film od zhora až dolů. (19.08.2008)

Tak nastesti to nebyla takova picovina, jak jsem se obaval, ale zase to neni ani zadna velka pecka. Pribeh je totiz dost jednoduchej, sice jsou tu fajn napady jako liny lidi, planeta plna odpadku a podobne, ale co si budem povidat, je to jen patnactiminutova groteska o dovadeni dvou robotu roztazena na 90 minut. Coz by zas tak nevadilo, obcas je to vtipny a oba roboti jsou sympaticky. Jenze problem je, ze obcas je nejakej gag zbytecne natazenej a pak to pusobi lehce stereotypne a obcas by to fakt chtelo, aby nekdo promluvil. Jinak co se tyce ozvuceni, k tomu vyhrady nemam, ale tentokrat me moc nebrala animace, skoro mi to prislo jako krok zpet po perfektni animaci v Ratatouille. Samozrejme se najdou vyjimky, vesmir a Slunce jsou udelany perfektne, ale pak tu jsou taky vyjimky na druhou stranu, lidi jsou udelany naprosto priserne a silene odflakly, jak kdyby se nemohli rozhodnout, jesli z nich udelaj karikatury nebo je udelaj realisticky a vysledek jsou stovky stejnejch sisek. Celkove jsem sice necekal, ze se budu docela slusne bavit u prihod pipajici robota, takze v tom me film mile prekvapil, ale na druhou stranu, Pixar ma daleko na vic. (02.01.2009)

Vidět ve Wall-Im jenom ‚jostomioučkou‘ pohádku o zamilovaných robotech je trochu scestné. Pixar to má totiž promakané do poslední mrtě. Ta počáteční retro atmosféra, práce s filmovými narážkami, Newmanova hudba, fantastický vizuál a do toho všeho sic tak primitivní, přesto neskutečně našlapaný příběh, který svoje ekologické poselství a kritiku konzumu neprodává zase až tolik lacino, jak by se mohlo zdát, jsou totiž důkazem chytrých tvůrčích hlav, které prostě umí, nech si někteří zapšklí škarohlídové okolo myslí co chtějí. Filmy od Pixaru mají totiž srdce velké jako světová ekonomická krize a já se klidně znovu a zase nechám s radostí pobavit i dojmout. PS: By mě zajímalo, co na to Václav Klaus. :) (22.10.2008)

Číslo 5 žije! A to i nadále, zato jeho rezivějící synátor Vall-I je mrtev již v polovině stopáže. Brutální vraždy se na něm dopustila Pixaří nemohoucnost příjít s nosnou dějovou linkou. Tak nějak jsem si to dle reakcí před projekcí představoval. A v zásadě tomu tak vskutku je. Vůbec mi to však nevadilo, jelikož ta oduševnělá kukadla s neustále doostřujícími čočkami si mě zcela podmanila. Škoda, že galapředstavení nejsympatičtější animované postavy posledních několika sezón kazí to zpropadené lidské pokolení. Paradoxně totiž dodal Pixar duši strojům, ale ne již i lidem (já vím, že jde z části o záměr, ale i tak). Neorganické bytosti tu totiž překypují city a živelností, zatímco všechny organické formy jsou otravné a hodné totálního vyhlazení. Nejlépe i s celou zelenkavou agitkou. Ovšem i tak, všude, kde mají navrch roboti, je plné hodnocení nedostatečné a naopak - tam, kde se objevují lidé, je to stěží za tři. Ještě, že ten první případ platí výrazně více. (14.08.2008)

Stejně jako u aut obdivuju, že Pixarovci jsou schopný vytvořit mezi divákem a filmem citovou vazbu k věcem. Když jde o lidi, zvířata nebo oživlý hračky, tak je to trochu něco jinýho, ale auta a roboti - tam to bude vždycky složitější. Obzvlášť, pokud jde o roboty, co vlastně ani nemluví nebo nevypadají moc lidsky. Přesto, že je to film jako obvykle vymazlenej do poslední detailu, vtipnej, s perfektní animací a zdařile vyváženou porcí moralitky a emocí, patří u mě mezi pixarovkama k nejmíň oblíbenejm, právě proto, že ta citová vazba u mě (stejně jako u aut) není moc silná. (27.03.2011)