Carrie

"JÁ JDU, MAMI. NEMůŽEŠ MĚ ZASTAVIT A UŽ SE O TOM NEBUDEME BAVIT." Kingův první román, který se jako první dočkal zfilmování a jehož filmová podoba byla prvním velkým úspěchem Briana De Palmy (a naučila nás, co je to telekineze). Tenhle film mě kromě mnoha jiných věcí (např. pro DePalmu typických pečlivě promyšlených a naaranžovaných dlouhých záběrů a vynikající Sissy Spacek) vždycky fascinoval svým netradičním, nesmírně působivým použitím filmové krve. Ani v jedné z obou slavných krvavých scén není krev prolita násilně - ve sprše jde o krev menstruační, na plese zase o nastrčenou krev z prasete - a přitom vás pokaždé zasáhne mnohem víc, než kdyby stříkala z nějakého podříznutého hrdla. Protože tahle krev není jen nějaká hustá tekutina vypadající dobře na plátně, je to šarlatové stigma, které vás poznačí jako v obou případech hlavní hrdinku, symbolizujíce nejprve její proměnu v ženu a později ve vražedný stroj. Není možné, aby na vás krev, spouštějící se za idylické hudby po Carriině pihovatém stehně a unikající jí mezi prsty, nesmazatelně neulpěla a jako Carrii vám na plese neslepila vlasy a nevpila se vám do výstřihu, měníce vás před zraky všech z princezny zpátky v Popelku a následně v nelítostného anděla zkázy. Je to krev, kterou už ze sebe nikdy nedostanete. Za zmínku stojí také ironické pojednání náboženského fanatismu, viz. scény kdy matka ztluče Carrie knížkou s biblickými texty nebo Carrie matku ukřižuje. Jeden z nejdrastičtějších a nejsmutnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. (24.09.2005)

V závěru docela drsný teenagersko-psychologický horor o zakřiknutý, šeredný a telekinezí nadaný zrzce, která je střídavě terorizována bláznivě pobožbou máti, a střídavě šikanována svýma slepičíma spolužačkama. Tak to jde první hodinu (nuda), pak ples, a posledních 15 minut se konečně rozpoutá celkem slušný horor, který ale už můj dojem stejně nezachránil. Natočeno je to na tehdejší poměry dobře, o tom žádná. Jen se prostě moc dlouho nic nedělo a hlavně (a je to možná povrchní) nemám rád koukat hodinu a půl hodiny na takovou sexuálně potlačenou hnusku... Bonus: Travolta tu rube prasata. (18.01.2011)

Klasická perla nejen horrorového žánru, ale kinematografie jako takové. Brian De Palma natočil podle mě nejlepší adaptaci Kingovy knihy. A to beru v úvahu i takový Kubrickův Shining, Cronenbergovu Mrtvou zónu, Misery, Zelenou míli nebo Vykoupení z věznice Shawshank - všechno dobré až vynikající kousky, ale Carrie byla první a pro mě je pořád nej. [Tenhle film navíc zpětně hodně pomohl ke slávě i samotnému autorovi předlohy. King měl vůbec hned na začátku velké štěstí, že se jeho knih chopili mistři typu Kubricka a De Palmy, a udělali mu svými snímky tu nejlepší možnou reklamu.] (23.10.2005)

Pamatujete ještě jednohlasý dabing na VHS? Jasně, tahle otázka směřuje spíše k těm pamětníkům z vás tady na ČSFD : ) Právě díky této technické vymoženosti dostupné za socialismu a kutilům v zemi za železnou oponou má pro mě tenhle film dvojí příchuť .. prvně jsem totiž Carrie viděl v němčině v tak absurdním dabingu (ten člověk zjevně tenhle jazyk moc neovládal, natož češtinu), že jsem si myslel, že je to spíše nějaká parodie než horor. Napodruhé (díky TV) už jsem svůj žánrový omyl pochopil a díky tomu se ještě více krvavě bavil . (12.01.2014)

No, tak tenhle kousek mě bohužel docela minul. Po většinu děje mi film přišel jako drama o šikaně s několika nadpřirozenými prvky a konec mi (kromě jedné slušně udělané lekačky) taky horor moc nepřipomínal. Atmosféra téměř žádná, herecký výkon hlavní hrdinky nevyrovnaný, alespoň hudba a šílená matka (kterou bych těmi noži sám nejradši přišpendlil k pantům dveří) mě zaujali více. Logických nedostatků, počínaje zjištěním středoškolské dívky, že je "žena", přes pochybné chování Tommyho dívky až po "ukřižování" matky a následné zborcení základů domu, zde bylo taky dost. Asi nemám cit pro klasické horory, ale tenhle ode mě víc jak slabší 3* nedostane. (08.03.2011)