Sirotinec

Velice mrazivý horor, respektive silně mysteriózní film. I když tu někdo nazývá film šablonovitým a téma obehraným, moc podobných filmů mi na mysl nepřichází, snad jen velmi, velmi vzdáleně The Others. V názoru na originalitu musím souhlasit s kleopatrou. Pokud někomu nepřišel film děsivý, nechci nic namítat, ale jak už jsem si mnohokrát ověřil, u takovýchto filmů dosti záleží na době a situaci, ve kterých se na ně díváte. Pokud se budete dívat jako já, v noci, po tmě a sami, se zvukem řádně zesíleným, budete jistě přimraženi do svého vyhřátého křesílka. Je zde mnoho velice chytrých a rafinovaných lekaček, které vás dozajista překvapí, a při kterých vás nemálo zamrazí. Rozhodně jeden z nejlepších filmů podobného typu, na jaký jsem v poslední době narazil. Ale abych jen nechválil, musím dodat, proč nakonec šla jedna hvězdička dolu. Byl tím bohužel závěr. Vše až po nalezení chlapce dokonalé, ale pak mi prostě nesedl ten jaksi až přeslazený a utěšující, sice i přesto velice smutný, konec, který ze mě to mrazení, umocňované během filmu, téměř odvál a dodal mi pocit jakéhosi zadostiučinění. Ale myslím, že pro velkou část diváků je takový závěr naopak mnohem příznivější, než nějaký temný, krutý a ponurý. Nakonec je to tak na 85%. Mohu jen vřele doporučit. (15.06.2008)

Ve své podstatě velmi klasické, vlastně až familiérně známé vyprávění (se závanem Henryho Jamese) v novém audiovizuálně uchvacujícím přednesu, které má diváka (a jeho touhy) přečteného od hlavy k patě. Není sporu o tom, že pro stagnující mysteriózně/duchařský horor jde o spásnou živou vodu, navíc krásně načasovanou. Hlavní devizy: kamera, zvuk, hudba a... Belén Rueda. (01.09.2008)

Tradiční lekačky (především bába Tutovka vs. dodávka 0:1), audiovizuální holomráz na zádech při seanci s médiem, či "Cukr, káva, limonáda" scéna s akutním nebezpečím divákova postolicování.. Je toho hodně, co solidní duchařský thriller El Orfanato může nabídnout, ovšem díky své kolísavé atmosféře a šablonovité pyrenejské formě pro mě zůstane jen s přídomkem "další v řadě". Spoiler: Pokud mají rodiče velký dům a ztratí se jim (v něm!) dítě, měli by každý jeho kout prohledat nejméně stokrát, jinak si to dítě ani nezaslouží.. (27.09.2010)

Tyhle španělský filmy maj takovou zvláštní mysteriózní atmosféru, která se mi fakt strašně líbí, krom toho Del torův rukopis je na tom taky hodně znát. Možná to neni úplně horor, kterej by nějakej děsil, ale že je celkem mrazivej to už říct můžu a hlavně má skvělej příběh s parádním nečekaným zakončením a pointou (09.03.2008)

„Keď sa na nejakom mieste stane niečo strašné, často zostane stopa. Zranenie. Ktoré slúži ako uzol medzi dvoma časovými líniami. Je to ako donekonečna sa opakujúca ozvena. Čaká, kým ju niekto začuje.“ Fantastická Belén Rueda, fantastický Guillermo del Toro. Nebyť nich (a inteligentného režiséra, nepopieram), bol by to duchársky priemer, akých sme videli STOVKY. Lenže práve cit pre atmosféru a rozumné potláčanie prvoplánových bu-bu-bu scén má za následok, že SIROTINEC je veľmi smutný a krutý melancholický horor o matkách a ich deťoch. Aj ostatní herci sú výborní (ako diváka, ktorý videl stovky podobných príbehov, ma vždy poteší, ak manžel nie je hlupák, ktorý svojej manželke v ničom neverí a pri prvej možnej príležitosti ju posiela do blázinca). Hoci by to predsa len mohlo byť TROŠKA kratšie, vždy je radosť pozerať „neambiciózny“ horor, ak sa vydarí. Hoci snímka pojednáva o mimoriadne krutých veciach a končí sa pomerne brutálne, koniec je vlastne veľmi silný, dojemný a nádherný. Guillermo del Toro SIROTINCOM uzatvára svoju voľnú trilógiu „o deťoch a ich fantáziách“ (DEVIL, FAUNOV LABYRINT). (29.07.2010)