Carlitova cesta

Carlito Brigante byl právě postřelen a pokud si může být něčím jistý, pak ne dlouhým životem. Leží na nemocničním vozíku, jeho pohled ulpěl na plakátu slibujícím cestu do ráje, a začíná si zpětně „přehrávat“ událostí, jež následovaly po jeho propuštění z basy, kde během pěti let přišel o víc, než si sám připouští. Zprvu o něm nevíme nic. Na rozdíl od bývalých parťáků. Dá se jim věřit? Carlitovi ano, Carlitovi věřit budete, charismatu Ala Pacina nemožno odolat. A potom je tady jeho vnitřní monolog, jednoduchý komentář k tomu, co vidíme i co nevidíme, pouze tušíme. Společně s Carlitem, malou velkou rybou, která by ráda odplula do poklidnějšího rybníku. Zde pro něj není místo, moc přebírají mladší a dravější konkurenti. Na hlavním hrdinovi mi byla sympatická skromnost jeho cílů – vydělat pár desítek tisíc a se svou životní láskou odletět na Bahamy. Pravý opak Tonyho Montany, marnotratné zrůdy s hlavou věčně zanesenou bílým svinstvem. Milostná linie se, což může u gangsterského filmu znít paradoxně, postarala o ty nejsilnější momenty. Když Carlito pozoruje svou lásku v baletní škole, když ho ona po několikaletém celibátu a za zvuků sladkobolného songu „You Are so Beautiful“ vláká do své ložnice… jistěže, dvě akční scény jsou rovněž úžasné. Mám rád De Palmův vizuální styl, jeho cit pro zachycení specifické nálady, dlouhé záběry bez střihu, deestetizaci násilí - celá historka (podle románu bývalého soudce) mi bohužel přišla velmi schématická, neoriginální a nebýt vynikajících herců i nezajímavá. 75% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, Wormboy (23.02.2008)

Napodruhé zvyšuji na maximální hodnocení téhle skvělé gangsterky, s De Palmou v plné síle. Zatímco ve Scarface byl Montana dokonale odpozující postavou, "staré školé" Carlitovi Brigantemu, s jeho morálními zásadami ulice (na které tak dojel), divák prostě musí fandit, ačkoliv díky svě drogové minulosti nebyl rozhodně žádným svatouškem. De Palmova schopnost poutavě vyprávět děj a zároveň uchvacovat režijními nápady se projeví už v první dramatické scéně v kulečníkové herně. Závěrečných patnáct minut pak neuvěřitelně graduje a scéna jízdy na sanitním stole s těžce raněným Carlitem a s jeho pohledem na reklamní plakát "cesty do ráje", za doprovodu melancholické písně, je pak nádherně smutná a povznášející zároveň. (14.07.2006)

De Palma mě nikdy doopravdy nechytl za srdce. Zjizvená tvář byla blízko, ale ani ona nedosáhla páté hvězdy. Carlitova cesta je ale jiné kafe. Velmi mi připomínala Scorseseho gangsterky, které jsem si tak oblíbil. Hrdina vypráví své story (na rozdíl od Scorseseho v menším časovém úseku) a diváka dokonale vtahuje, jako člena svojí rodiny, do příběhu. Skvělý Pacino Nemá chybu. Výborný film. (16.04.2010)

Na mém žebříčku trochu níž než jiná gangsterka s Pacinem v hlavní roli - Scarface - přesto pořád zatraceně vysoko. Pacino tradičně geniální, jenom jediná maličkost mě na něm trochu štvala: prostě na tyhle kladné mafiány moc neletím :-) Což tedy není jeho chyba, ale spíš pro mě malinké mínus scénáře, kdyby byl trochu větší hajzl, rozhodně by to podle mě nebylo na škodu. Jinak ale film skvělý, You Are So Beautiful při závěrečných titulcích mělo nádherně melancholický nádech... Mimochodem, ona jména pro mě skrývala ještě jedno překvapení: Sean Penn jako Kleinfeld - on v tom skutečně hrál? - byl prostě namaskovaný k nepoznání... Dodatek 21. září 2007 Po druhém sledování si nemůžu odpustit pátou hvězdičku. Na tomhle filmu je přesně vidět, jak se De Palma s každým záběrem nadřel, promýšlel ho do nejmenších detailů... Jsou na něm vidět diskuse všech zúčastněných (nemocniční scéna byla třeba přepsána asi třicetkrát a teprve pár minut před jejím natáčením Pacino radostně prohlásil, že ví, co je jejím hlavním problémem - Carlito by do nemocnice nikdy nešel a ta scéna by se měla vyhodit :-). Ale to jsou jenom takový hovadinky ze zákulisí, který najdete v bonusech na DVD. Jde tady o to, že když se díváte, jakou radikální změnu image se rozhodl Sean Penn podstoupit, když sledujete každý pohyb Al Pacina, když jste naprosto u vytržení dlouhými kamerovými záběry, které ale ani chvíli nenudí, když si uvědomíte, že tohle všechno musel mít Brian De Palma v hlavě... Prostě neuvěřitelné. Spolupráce De Palmy a Pacina podle mých odhadů zjevně vždy vyjde na jedničku. Mimochodem, Zjizvená tvář byla natočena v roce 1983, Carlitova cesta v roce 1993. Teď je rok 2007 a ještě spolu nemají naplánovanou další gangsterku... Asi bych jim měla začít posílat upomínkový dopisy, protože ani dvojice Scorsese-De Niro mě nedokáže tolik potěšit. (18.07.2007)

Gangsterky mě moc neberou, takovým Casinem jsem se doslova pronudil, s Kmotrem to nebylo o moc lepší. Nicméně toto bylo úplně jiný kafe. Tohle není žádná zdlouhavě roztahaná sága, ale svižně odsýpající příběh "vysloužilého" gangstera, který šlape jak hodinky až do dechberoucího závěru. Al Pacino a Sean Penn byli výborní! Prostě parádní drama, které si maximální hodnocení určitě zaslouží. 85% (04.01.2014)