Bruno

Může být opakovaný vtip stále vtipný? Ano může, ale divák už nesměje tolik jako napoprvé. Samozřejmě tu narážím na dva velice podobné filmy, a to sice na Borata a na Bruna. Borat, to pro mě bylo něco nového, něco neznámého, něco originálního u čeho jsem se královsky bavil. Bruno jede v podobných kolejích s podobným schématem, ale bohužel ne všechno je zde vtipné a ne všechno se povedlo a v tomto ohledu oproti Boratovi značně pokulhává. Ale i přesto je to docela velká sranda, u které jsem se dobře pobavil a kterou jsem si užil. Ať už to byla reality show, ve které Brunovi sociálka odejme černouška, kterého v Africe získal výměnou za iPod, ať už to byl wrestlingový zápas s úžasně zvoleným oscarovým songem od Celine Dion, ať už to byla swingers párty či řešení sporu mezi Hamásem a hummusem, tak jsem se zkrátka dobře pobavil a mnohdy jsem i šokovaně zíral na televizní obrazovky, a o to asi Sachovi Baronu Cohenovi šlo především. Film v mém případě tedy splnil svůj účel a má očekávání ani příliš nezklamal, celkově tedy ode mne Bruno získává čtyři hvězdy stejně jako Borat, jenomže zatímco u Borata ty mé čtyři hvězdy znamenají 90%, tak u Bruna je to jen nějakých 75%, to jen pro úplnost aby bylo jasné, že stejné hvězdičkové hodnocení v mém případě neznamená stejné procentuální hodnocení. (28.05.2011)

Nepamatuji se, že bych se v kině někdy tak hlasitě smál jako u tohoto snímku. Pokud nejste zatvrzelý odpůrce homosexuality a striktní katolík, tak to ani jinak nejde. Sacha Baron si tentokrát udělal prdel z opravdu každého. Církev, politici, herci a desítky dalších osob či organizací dostávají na frak od šíleného gay extroverta. Neskutečně vtipné situace se střídají jak na běžícím pásu, počínaje úvodem, pokusy ve filmové branži, cestách na Střední Východ, televizní show, swingers party a mnoha dalšími. I přesto všechno si najdou tvůrci i čas na dramatické scény, jenž mohou místy konkurovat Oscarovým veledílům a zároveň zůstávají stále stejně ujeté, jako celý film. Cohen tak završil svou trilogii "Ali G, Borat, Bruno" a proto nastává pouze otázka, zda-li se rozhodne odejít na maximálním vrcholu, nebo nás opět překvapí. Osobně doufám pro to druhé. Update: Po druhém shlédnutí nucen zhrouhnout o jednu hvězdičku. Tenhle film zkrátka má smysl sledovat pouze ve společnosti a to se to ještě musí ostatním líbit. (11.07.2009)

Nehorázná prasárna. Cohen je naprostý šílenec, schopný ztrapnit a zesměšnit úplně každého, kdo se zrovna namane- a překvapivě mu to zatím prochází. Zatímco v Boratovi zabodoval uměním vyždímat z úplně dutého příběhu naprosté maximum a jeho oplzlý humor byl s výjimkou jedné scény dávkován ve správné, rozmanité a velmi úderné míře, zde je všechno hráno jen na jednu kartu. A to si buďte jisti, že to není žádné eso. Nevím, čeho tím chtěl Cohen dosáhnout, ale já jsem ve všech těch sprosťárnách, odporných oblečcích, vibrátorech a nekonečných narážkách na řitní otvor rozhodně zalíbení nenašel. Co se ale Brunovi upřít nedá, je obrovský elán, nápaditost a neústupnost, s jakou vletěl vstříc heterosexuálnímu světu a která protentokrát aspoň trochu zalepila ten promrhaný potenciál jednoho z nejnadanějších komiků současnosti:) Snad příště... (06.07.2012)

Opakovaný vtip není vtipem, extrovertní gay není extrovertní kazašský reportér a sled skečů NENÍ film. Cohen jde ve šlépějích Borata, citelně přitvrzuje (až je trapnost vtipná) a stále ze sebe souká nějakou tu urážku, frk či "pohoršující výjev". Jenže mu stále citelně uniká "něco jako děj", který je v případě čtyřprocentního Rakušana snad ještě méně hmatatelný (a tím pádem ubíjející) než v případě Boratova putování za odpaněním Pamely. Zkušební projekce, talk show a "fuck off" Harrisona Forda jsou však nezapomenutelnými příspěvky do fondu kinematografie, obzvlášť ve světle toho, že zbytek vyprchává táááák rychle. (27.07.2009)

„Tak čo, chlapi, sme ako baby v Sex v meste, čo?“ – „Nie.“ – „A ty si ktorá?“ – „Ja nie som žiadna, ja som Tony.“ – „Presne to by povedala Samantha.“ Cohen sa pokúsil dvakrát vstúpiť do tej istej rieky. Bohužiaľ, kým BORAT bol zjavenie, pri ktorom som sa smial takmer nonstop (!), BRUNO je zadýchanejší a proste (to už) nefunguje. Kým BORAT pôsobil dojmom, že jediní, kto vedeli, že je to „akože“, boli Cohen s kameramanom, v BRUNOVI som sa stále zamýšľal nad tým, čo je inscenované a čo „skrytá kamera“. Takéto myšlienky na zábave nepridali, dvojnásobne ak už z čisto logického hľadiska bolo zrejmé, že mnohé z najvtipnejších scén sú inscenované (neviem si napr. predstaviť, že by do amerických kasární mala vstup kamera). BORAT korčuľoval na hranici medzi „akože“ a „naozaj“. BRUNO nie, penis v priamom zábere ma už u tohto človeka nerozhádže, rovnako nie politicky nekorektné vtipy (ako u BORATA, i teraz si to odnesú v podstate všetci: zvieratá, ľudia, homosexuáli, bisexuáli, návštevníci swingers party, Židia, Američania, teroristi, poľné zajace). Niektoré hlášky vydarené („Nedá si niekto sendvič?“), ale to je asi tak všetko, dokonca ani cameo ma nebavili („Prinášame vám exkluzívny rozhovor s Harrisonom Fordom. Nazdar, Harri-“ – Páľ do riti.“). Kebyže sa BRUNO nehrá na „autentický dokument“, ale bol by „normálnou“ komédiou, kde by napr. dôležité postavy hrali slávni herci, bol by výsledok vtipnejší. (27.05.2011)