Max a Maxipríšerky

Tak nějak jsem se celou dobu těšil na nějaká roztomilá monstra, na výjimečný fantasy příběh, na nějaké bizarní dobrodružství, ale dostal jsem místo toho dokument o chlapci, který je sympatický jako vlakové neštěstí a ne-až-tak-roztomilých monstrech, které ani neděsí, ani nerozesmívají, ani nejsou nějak k zapamatování. Umí metat kozelce a hádat se o blbostech, to ano. Navíc dodnes vlastně nevím jestli je to film vhodný pro děti. Tolik k tomuto dobrodružně dramatickému rodinnému fantasy. (31.10.2011)

Freude, Freude, vždycky na tě dojde... Knižní předloha Maurice Sendaka je, zjednodušeně řečeno, o tom, že "děti jsou děti" (a tak zlobí, ale jejich rodiče jim to odpustí); upoutávka na filmovou verzi slibovala oslavu dětské hravosti a fantazie, příjemný regres především pro melancholické diváky. Výsledná filmová verze ale není o neposedném dovádění a neoslavuje fantazii, nýbrž divočení slouží k socializaci hlavního hrdiny (jeho dospívání, odpoutání se od matky a závislosti na ní, zbavení se oidipovského komplexu) a dětská představivost není oslavována, ale ukázána jako únik před skutečným světem, s kterým je třeba se vyrovnat. Spíš než o adaptaci populární knížky pro děti a film pro celou rodinu se jedná o další autorský film Spikea Jonze, který se po V KŮŽI JOHNA MALKOVICHE a ADAPTACI opětovně vydává do mysli ústředního představitele, s nímž není snadné se pro jeho charakterové vlastnosti identifikovat, a v závěru si drze dovolí inscenovat scénu tak, že podvrátí smysl předtím viděného, resp. umožňuje vícero výkladů. (Jsou tradiční rodinné hodnoty potvrzeny, když neuslyšíme "povinný" dialog ve stylu omluva-odpuštění-porozumění? A pokud jsou potvrzeny, dospěl Max, jak postupně ukazovala předchozí hodina a půl?) Proč ale pořád po umění chtít, abychom se klasicky identifikovali s postavou (když je vykreslena tak, že to slouží ústřednímu tématu dospívání a chová se jako každý, i když hyperaktivnější kluk toho věku), předkládané bylo snadno čitelné a u filmu tvářícího se, že je pro celou rodinu, aby obsahoval výchovné poselství? 10/10 P.S. Soundtrack Karen O. a Cartera Burwella je výborný i na samostatný poslech, ale jinak neoddělitelný od filmu, kde jednotlivé skladby slouží k vyjádření pocitů hlavního hrdiny a rytmizaci dění. P.P.S. Docela by mě zajímalo, na základě čeho si ostatní odvozují, že byl Max sobecký a rozmezlený spratek. WTWTA ho naopak ukazuje jako osamělého kluka, kterému matka nevěnuje dostatek pozornosti, sestra je ve věku, kdy má na starost jiné věci než svého mladšího bráchu a navíc mu chybí silná otcovská figura, s jejíž absencí se během celé stopáže vyrovnává. Na rozdíl od knihy, ve které Max nemá motivaci, snímek ukazuje, proč se chová tak, jak se chová. (28.12.2009)

Kdo dokonalost filmu nebyl schopnej najít už v traileru, neměl by na to vůbec koukat (někdo si prostě myslí, že je moc vyspělej na film, kterej je pro danýho jedince pro děti). Že filmu dám plnej počet mi bylo jasný ještě než jsem ho viděl, ale nenapadlo by mě, že bych chtěl dát i šestou. On to totiž neni ani tak film pro děti jako spíš pro jejich rodiče (vždyť hlavní postava nehledala nic jinýho, než přátelství nebo pozornost a všichni kolem ho stavěli na druhou kolej). Max je zprvu velkej pošuk a leckdo by mu asi vrazil facku (ale o to jde, postupem filmu začíná chápat proč ho nemaj rádi). Já mu ale fandil až do konce (To, že nemá rád mraženou kukuřici neznamená, že je rozmazlenej. Já jí taky nesnášim. Navíc jeho chování má důvod ). A narovinu, my všichni jsme byli v jeho věku jako on a kdo říká že ne tak kecá). Neni to ale Max koho si ve filmu oblíbíte, jsou to ty parádní velký stvoření (každý z nich disponuje nějakou vlastností Maxe), který mají úplně stejný problémy jako normální lidi (láska, porozumění, komunikace atd.). Všechno doprovázený skvěle využitou hudbou (Karen O a Carter Burwell), výbornou kamerou a bezchybnou režií. Paráda! Dodatek: Řečičky o tom, že jste čekali víc jsou naprosto zcestný, ten film obsahuje všechno, co slíbil z traileru a přihazuje několik dalších es, který potěší. Nejde mi teď o to, že mam jinej názor než ostatní a nesouhlasim s nima, jde o to, že někteří jedinci jsou zkrátka úplně v prdeli. (27.02.2010)

Tak sa pripájam k zástupu, ktorým Max prišiel ako neznesiteľný rozmazlený frkan, ktorého čím viac divák spoznáva, tým viac chápe, prečo nemá zástup kamarátov a prečo terorizuje doma staršiu sestru a matku. Jeho prezentovaná nekonečná detská fantázia až príliš skoro začína hraničiť so sobeckosťou a drzosťou a to pomlčím o nie príliš šťastnom výbere herca do hlavnej úlohy. Max Records alias Max mi totiž výzorovo vo svojej postave prišiel možno aj starší než v skutočnosti je a nezakamufluje to ani čudácky kazajkovitý detský oblečok. Na tom by v podstate nebolo nič hrozné, nebyť jeho správania a výrokov, ktoré vzbudzujú dojem, že je mentálne zabrzdený niekde v predškolskom veku. Dve hviezdy dávam snáď len za hudbu, za samotný príjemne bizardný výzor príšeriek a niekoľko naozaj výtvarne nádherných obrázkov (aj keď čakal som po tejto stránke oveľa vypiplanejší svet). A pokiaľ ide o príbeh - naháňanie sa po lese, ohadzovanie sa šutrami a stavanie jedného konárového domčeku - čiže niečo na úrovni Teletubies. (10.03.2010)

Ta krásná knížka, kterou jsem si dneska našel v knihovně, se dá i s obrázky zhltnout ani ne za minutu, ale taky do ní můžete koukat a fantazírovat třeba hodinu - já ji slupnul spolu s knedlíčkovou polívkou v menze. Filmová adaptace Spikea Jonze je taktéž poetická, poutavá (navíc i strašidelná - třeba pro ty mladší) a taky má, jak tu píše Bluntman a další, ten rozměr navíc (něco jako Čaroděj ze země Oz). Příjemný kousek, a musím říct, že jsem Totální osel, že jsem si to nechal utéct v kině (pokud se to tu hrálo). (28.05.2010)