Marley a ja

Proč já pořád koukám na ty filmy o pejscích, když se téměř u každého z nich na konci rozbrečím jako dítě, kterému někdo rozbil jeho nejmilejší hračku? Nechápu to, asi za to může má láska ke zvířatům, obzvláště tedy k pejskům. Víte, ona je s pejskem opravdu sranda, když si ho pořídíte jako malé štěně, i když momentálně nemám doma nějak velkou rasu (vlastním fenku dlouhosrstého jezevčíka), tak stejně jsem si s ní užil své v jejích štěněcích letech, za všechny maléry zmíním například rozkousaný plakát nalepený na zdi. Takže o to raději jsem zasedl k tomuto filmu a těšil se na pohodovou rodinnou podívanou o jednom čerstvě sezdaném párečku a jejich trablech s nově pořízeným pejskem. A opravdu jsem se perfektně bavil, i když jsem se nesmál příliš nahlas, ale nenucený pohodový úsměv na mé tváři tento film udržoval téměř po celou dobu filmu. Ale pak přišla 90. minuta filmu a úsměv byl pryč. Dobrou náladu a úsměv vystřídal vodopád nekonečných slz a já si v tu dobu říkal, že je dobře, že jsem na tomto filmu nebyl v kině, protože bych asi rušil hodně lidí okolo sebe. V oné 90. minutě přišel totiž hlasitý a nekončící pláč a s vědomím blížícího se konce Marleyho života nabíraly mé slzy na intenzitě, a celých 20 minut až do konce filmu jsem jen a jen brečel a nestydím se to přiznat. Zároveň musím také dodat, že ještě žádný film mě nedonutil brečet 20 minut v kuse, něco takového jsem ještě nikdy nezažil a předpokládám že ani nikdy u filmu už nezažiju. Je mi jedno, nakolik byl ten závěr tlačením na divákovy city, já to prostě prožíval jako pravý pejskař, brečel jsem skoro stejně intenzivně jako když nám před třemi lety umřel náš milovaný pejsek. Zkrátka tohle je kvalitní film, na jehož konec jen tak nezapomenu, ale rád si budu ve své paměti připomínat všechny scénky s hlavním psím aktérem, které mi tento film nabídl. Tady není nad čím váhat, je to bez jakýchkoliv sebemenších pochyb za pět hvězd. (12.07.2010)

Čekala jsem příjemný a zábavný příběh s psíkem, ale dostala jsem mnohem víc. Byl to moc krásnej zážitek.... podle mě skvělý nápad zvárnit skoro celý život, který doprovází pes, který pomalu, ale jistě roste, má své vrtochy, ale přitom zásadně obohacuje jejich život. Jennifer Aniston mě jen utvrdila v tom, že opravdu hrát UMÍ a že i v tolika letech, je pořád krásná ženská. Owen Wilson mě mile překvapil, s jakou lehkostí, ale i vážností si svou roli odehrál, prostě působil velmi přirozeně. Tedy myslím si, že celý příběh je tak opravdově udělaný, že mě film vůbec nenudil, bavilo mě se koukat na jejich zážitky, problémy a Marleyho, kterýho bych asi nemohla vystát... :-D Jakmile se rodina rozrůstala, najednou koukáme, jak jsou oba víc rozumní a i Marley je už starší a možná klidnější... působilo to na mě velmi autenticky.... prostě jen vyprávěl život těch dvou, ale přitom nic nepřikresloval, jako v mnoha amerických filmech, a tak jsem ráda, že se zde můžu setkat, s tím, že nejen, že to herci bezvadně zvládli, ale Marley do toho tak ladně zapadal a celý příběh měl VÁHU ! Musím dodat, že konec byl neskutečně dojemný a ať si říká kdo chce co chce, tohle byl krásný film podtržený tím koncem, kdy Marley je už starý a umírá. Celá rodina, včetně dětí, si vlastně uvědomí, že ať byl jaký byl, tak byl členem rodiny a to je to nejdůležitější..... Fakt jsem si pobrečela, a jestli tohle někomu nepřijde dojemné, tak je z jiné planety, protože co je víc smutné a opravdové, než když ti odejde pejsek a jelikož jsem si to taky zažila a není to ještě tak dlouho, živě si na to vzpomínám a proto když jsem viděla ty záběry, přišlo mi to ještě víc smutné, než možná je. Někdo řekne, že je to kýč, nebo to nutí k pláči, ale to není pravda, jen záleží na nás, jak se k tomu postavíme a já věřím, že tenhle film je jen kopií obyčejného života a moc MOC mě potěšil !!! (19.06.2009)

Kedze som sama majitelkou psa a videla som nejaku spojitost s mojou Tavinkou a hlavnym hrdinom tohto nadherneho ludskeho filmu, nemozem dat inak ako styri. Film ma rozosmial, rozplakal, nasla som v nom vela zivotnych pravd, ale co je najpodstatnejsie, zanechal vo mne jeden cisty nadherny pocit, ze vsetko raz bude dobre. Ze si to musime odzit, spadnut, zase vstat, ale ten zivot za to stoji... Blahozelam, ocakavajte neocakavane a tento film vam to vrati aj s urokami. (17.01.2009)

Rodinné drama, které mě docela příjemně překvapilo především proto, že jsem čekal něco úplně jiného. Není to zdaleka psí film, jak by se mohlo zdát, na prvním místě stojí vztah mezi postavami Owena Wilsona a Jennifer Aniston, přičemž ten pes tam je občas zbytečně moc zdůrazňovanej, ačkoliv je to pochopitelné, vzhledem k povaze předlohy filmu. Hlavně ze začátku je "Marley a já" docela solidní zábava, aby ne, štěňata jsou přece roztomilá, pak v zápletce nastává krize, když se ukáže, že Marley je asi nejhloupější pes na světě, pak se docela dlouho opakuje situace Marley něco rozkousal, a ve spoustě případů to skutečně funguje jako dobrá sranda, ale časem se to začíná nudit a opakovat, no a ke konci nastává hrozný tlak na city, protože, a myslím, že to není spoiler, starý Marley pochopitelně zemře... Nějakej člověk vedle mě dokonce uronil pár slz, ale já jsem starej cynik se srdcem z ledu, takže to se mnou nepohlo:P Owen Wilson je sympaťák jako vždy, Jennifer Aniston je také v pohodě. Režie je docela nápaditá, trochu horší je to se scénářem, nebo možná spíš námětem - příběh mě až tak moc nebavil, což je ale dáno tím, že je to natočené (zřejmě) dost věrně podle knihy, kterou napsal skutečný John Grogan (kterého představuje O. Wilson) a jehož život mi nepřišel moc zajímavý, ať už se psem, nebo bez něj a to řikám jako hrdý majitel psa. Prostě je to takovej trouba..:) Občas se tam moc zdůrazňovaly rodinné hodnoty a vedly nezáživné dialogy o víře v budoucnost a podobná patetická témata. Ano, vím, že je to rodinný film.. Jak už jsem jednou napsal, je to hlavně o těch lidech, méně už o psech, což ale považuju vlastně za klad. Dvě hodiny jen psích skopičin by únosně natočit asi nešly, ale ani takhle to není ideální a občas jsem se trochu nudil. Ne špatný, ale tuctový film, na který asi brzy zapomenu. 70% (06.03.2009)

Film horlivě rozutíkaný do všech tématických koutů (vztah, děti, práce, úspěšný kamarád proutník, pejsek), že vlastně nevypráví vůbec o ničem, ale pouze vyplňuje čas situačním humorem a životními pravdami (přičemž občas jsou to "životní pravdy"). Závěrečný vodopád slz jsem si výjimečně neužil - proběhl pouze proto, že mi bylo silně fyzicky nepříjemné se mu bránit (závěrečnou psí scénu jsem asi nejen já prošel na vlastní kůži úplně stejným způsobem se vším všudy) a zadržovat ho. Ne vážně, tak odporný tlak na emoce jsem snad nezažil a troufám si tvrdit, že hraničí se sprostým obtěžováním! :-) (15.03.2009)