Marley a ja

Čekala jsem příjemný a zábavný příběh s psíkem, ale dostala jsem mnohem víc. Byl to moc krásnej zážitek.... podle mě skvělý nápad zvárnit skoro celý život, který doprovází pes, který pomalu, ale jistě roste, má své vrtochy, ale přitom zásadně obohacuje jejich život. Jennifer Aniston mě jen utvrdila v tom, že opravdu hrát UMÍ a že i v tolika letech, je pořád krásná ženská. Owen Wilson mě mile překvapil, s jakou lehkostí, ale i vážností si svou roli odehrál, prostě působil velmi přirozeně. Tedy myslím si, že celý příběh je tak opravdově udělaný, že mě film vůbec nenudil, bavilo mě se koukat na jejich zážitky, problémy a Marleyho, kterýho bych asi nemohla vystát... :-D Jakmile se rodina rozrůstala, najednou koukáme, jak jsou oba víc rozumní a i Marley je už starší a možná klidnější... působilo to na mě velmi autenticky.... prostě jen vyprávěl život těch dvou, ale přitom nic nepřikresloval, jako v mnoha amerických filmech, a tak jsem ráda, že se zde můžu setkat, s tím, že nejen, že to herci bezvadně zvládli, ale Marley do toho tak ladně zapadal a celý příběh měl VÁHU ! Musím dodat, že konec byl neskutečně dojemný a ať si říká kdo chce co chce, tohle byl krásný film podtržený tím koncem, kdy Marley je už starý a umírá. Celá rodina, včetně dětí, si vlastně uvědomí, že ať byl jaký byl, tak byl členem rodiny a to je to nejdůležitější..... Fakt jsem si pobrečela, a jestli tohle někomu nepřijde dojemné, tak je z jiné planety, protože co je víc smutné a opravdové, než když ti odejde pejsek a jelikož jsem si to taky zažila a není to ještě tak dlouho, živě si na to vzpomínám a proto když jsem viděla ty záběry, přišlo mi to ještě víc smutné, než možná je. Někdo řekne, že je to kýč, nebo to nutí k pláči, ale to není pravda, jen záleží na nás, jak se k tomu postavíme a já věřím, že tenhle film je jen kopií obyčejného života a moc MOC mě potěšil !!! (19.06.2009)

Proč já pořád koukám na ty filmy o pejscích, když se téměř u každého z nich na konci rozbrečím jako dítě, kterému někdo rozbil jeho nejmilejší hračku? Nechápu to, asi za to může má láska ke zvířatům, obzvláště tedy k pejskům. Víte, ona je s pejskem opravdu sranda, když si ho pořídíte jako malé štěně, i když momentálně nemám doma nějak velkou rasu (vlastním fenku dlouhosrstého jezevčíka), tak stejně jsem si s ní užil své v jejích štěněcích letech, za všechny maléry zmíním například rozkousaný plakát nalepený na zdi. Takže o to raději jsem zasedl k tomuto filmu a těšil se na pohodovou rodinnou podívanou o jednom čerstvě sezdaném párečku a jejich trablech s nově pořízeným pejskem. A opravdu jsem se perfektně bavil, i když jsem se nesmál příliš nahlas, ale nenucený pohodový úsměv na mé tváři tento film udržoval téměř po celou dobu filmu. Ale pak přišla 90. minuta filmu a úsměv byl pryč. Dobrou náladu a úsměv vystřídal vodopád nekonečných slz a já si v tu dobu říkal, že je dobře, že jsem na tomto filmu nebyl v kině, protože bych asi rušil hodně lidí okolo sebe. V oné 90. minutě přišel totiž hlasitý a nekončící pláč a s vědomím blížícího se konce Marleyho života nabíraly mé slzy na intenzitě, a celých 20 minut až do konce filmu jsem jen a jen brečel a nestydím se to přiznat. Zároveň musím také dodat, že ještě žádný film mě nedonutil brečet 20 minut v kuse, něco takového jsem ještě nikdy nezažil a předpokládám že ani nikdy u filmu už nezažiju. Je mi jedno, nakolik byl ten závěr tlačením na divákovy city, já to prostě prožíval jako pravý pejskař, brečel jsem skoro stejně intenzivně jako když nám před třemi lety umřel náš milovaný pejsek. Zkrátka tohle je kvalitní film, na jehož konec jen tak nezapomenu, ale rád si budu ve své paměti připomínat všechny scénky s hlavním psím aktérem, které mi tento film nabídl. Tady není nad čím váhat, je to bez jakýchkoliv sebemenších pochyb za pět hvězd. (12.07.2010)

"A dog has no use for fancy cars, or big homes, or designer clothes. A waterlogged stick will do just fine. A dog doesn’t care if you’re rich or poor, clever or dull, smart or dumb. Give him your heart, and he’ll give you his. How many people can you say that about? How many people can make you feel rare, and pure, and special? How many people can make you feel...extraordinary?"... Nečekaně upřímný a chytrý film o tom, že život není vždycky peříčko. Tvůrci postupují od kytky přes psa k dětem a během toho reflektují všechny maléry a radosti, které s tím souvisí. Žádný zbytečný patos, žádné laciné vztahové hrátky, čistá pravda, která vás pohltí a na konci nechá v slzách. I přes laciné plakáty nejde o snímek typu "pes se chová jako člověk na čtyřech nohách a je vtipné třeba to, že umí nastartovat auto". Marley a já není ničím víc, než věrným otiskem každodenních problémů, se vším "dobrým i zlým, dokud nás smrt nerozdělí". Zcela bez debat nejlepší vztahový mainstreamový americký film posledních let. P.S. Herci jsou fantastičtí. Owen Wilson nikdy nepůsobil tak „herecky vyspěle“, Jennifer Aniston je k pomilování i v okamžiku absolutního vyčerpání, charismatický Eric Dane potvrzuje komiksový potenciál a Alan Arkin je v roli šéfa, který „se nikdy nesměje“, jednoduše okouzlující. A Marley… pohled do těch očí jen tak nezapomenu (ano, byl to podraz, ale k životu to patří). (25.03.2009)

Označení komedie moc nechápu. Život hlavních (lidských) postav se mi naprosto hnusil. Sice mam luxusně vyhlížející barák z papundeklu ve snobský čtvrti, ale v práci dělám něco, co jsem nikdy dělat nechtěl, jenže šéf mi za to nabídnul vyšší plat, tak držim hubu a dělám to, abych dokázal uživit svou na první pohled "dokonalou" rodinu. V tuhle chvíli bych si dokázal představit nějakej zlom, kdy se Owen Wilson nasere a třeba celou rodinu umlátí tupou stranou sekery. To by byl příběh :-) Ale ničeho podobnýho se tady fakt nedočkáte. On prostě přežívá dál... Život psa v hlavní roli taky nebyl zrovna ideální. Jeho majitelé se o něj moc nestarali a dokonce se ho chtěli v jednu chvíli zbavit, protože jim překážel. Takovejm lidem pes do ruky vůbec nepatří. V podstatě se o toho psa začali starat až úplně ke konci života, kdy jim najednou docvaklo, že pes neni plyšová hračka, ale živej tvor, kterej stárne a jednoho dne umře. Já měl stafordku, která se dožila bez pár tejdnů 14 let a tak mi film nějak připomněl to psí stárnutí a ten konec na mě aspoň trochu zapůsobil. Taky jsem si prožil tyhle situace, kdy pes najednou má problém vyjít schody, pak návštěvy veterinářů a nakonec i to "uspání". Jako film o lidech je to fakt o hovně. Jako film o psovi aspoň ten konec za něco stojí. Podruhý to rozhodně vidět nemusim. Podívejte se radši na You, me & Marley :-) (12.02.2011)

DVD/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 6/10 Prostředí 7/10/// +příjemné obsazení, hezký příběh -více rodinné než komediální, docela dlouhé/// Marley a já je krásný rodinný film, který v sobě skrývá životní příběh "nejhoršího psa na světě", kterého ale měli všichni rádi a brali ho jako člena rodiny. Já měl o filmu jinou představu, očekával jsem více vtipu a humoru, přitom to bylo spíš mnohdy vážné a dojemné. O to však ale reálnější a celkově se dá říct, že kvalitní./// Celkem 70%/// (19.04.2010)