Klub poslednej nádeje

Vynikající film, přinášející něco navíc nejen o boomu viru HIV, ale i Americe 80. let, etice zisku, duchu koncernového kapitalismu, nutnosti boje proti elitám a autoritám, stejně jako třeba jižanském geniu loci. Zprvu to vypadá jako mírně modifikovaný konkurenční Vlk z Dallasu s AIDS (svým zjevným antihrdinstvím) postavený na poetice Půlnočního kovboje, postupně se ovšem charakteristika hlavního hrdiny změní tak trochu na Elektrického jezdce, což celé je pak korunováno přerodem v soudní drama a klasickým finále á la hollywoodský životopisný film - oslava občanského aktivismu (Tleská se s patosem ve tvářích, i když hlavní hrdina má blíže spíše k Larry Flyntovi, než k Erin Brockovich). Pomineme-li tedy konec, překvapí syrové zpracování, originální forma (nepřisvěcování scény, práce s kamerou atd.), hodně civilní projev a hlavně bravurní herecké výkony. Takový přerod z hollywoodského idolu v jižanskou macho-trosku, jaký předvedl Matthew McConaughey, se opravdu hned tak nevidí. Opravdový herecký koncert, do čehož ale nutno zahrnout i další herce. Hlavně ale oceňuji celkový koncept a přístup tvůrců - místo snímku sentimentálního, slzopudného, emocionálně vydírajícího či téma odlehčujícího rastrem černého humoru jdou na věc přímo, bez konceptuálního balastu, což je největší deviza Klubu poslední naděje. (28.02.2014)

Po nějakém přemýšlení se nakonec musím přiklonit k názoru, že mi film přijde ze všeho nejvíc jako víceméně prázdná oscarová návnada. Ohání se založením na skutečném příběhu, ale při bližší inspekci je velmi povrchní, neosobní a tradičně manipulativní jako bič. Všechny situace vykresluje jakoby z první dobré. Napočítala jsem jenom dva momenty uhrančivé magie (motýli, Rayon s otcem) a to je na dvouhodinový film zatraceně málo. A zároveň mě to přivádí k tomu, co mě nakonec rozptylovalo úplně nejvíc a to bylo právě zavedení postavy Rayona. To je bytost, která s sebou přináší tolik tajemství a traumat, že mě okamžitě přestává zajímat charakterová studie hlavního macha Rona, jenomže ten film pořád dál je o hlavním machovi Ronovi a Rayon se tam jen tak mihne jako trofej, ale jako se skutečnou postavou se s ním nezachází. Zároveň je to taky trochu o tom, jaké jsou korporace zlé, a nejspíš ještě o něčem dalším, nicméně ta střídající se a manipulující optika z toho ve výsledku dělá film o ničem. Konečně také můžu definitivně informovaně říct, že vážně nemám ráda herecký projev Matthewa McConaugheyho. (02.01.2017)

Můj hon za Oscarovými filmy pokračuje, aneb tenhle film bych si asi jinak nepustila. Prvně musím říct, že jak Matthew McConaughey tak Jared Leto nebyli skoro k poznání a teda mají můj obdiv, protože to opravdu zahráli dobře. Za druhé musím konstatovat, že mě překvapil fakt, že se mi to poměrně líbilo. Ano bylo to možná trošku dlouhé, první část mě doslova pohltila a u té druhé už jsem trošku pokukovala po hodinkách, přesto je to však velmi zajímavý film, který stojí za zhlédnutí. 4* (14.02.2014)

Tenhle film vzniknul mimo jiné i proto, aby jsme si laskavě uvědomily, že Matthew McConaughey už není playboy s pětihvědičkovou postavou plahočící se od jedný romantický zbytečnosti ke druhý, ale herec s pětihvězdičkovým talentem hrající své postavy s takovou dokonalostí, až to bere dech. Klub poslední naděje však není ani zdaleka jen o jednom neskutečným hereckým výkonu, například paní Afflecková mně byla poprvý sympatická. Samotný příběh má největší sílu v dialozích Ron vs. doktoři, Ron vs. FDA, to fakt tesat. Oceňuji, že i do tak zavážného tématu se podařilo dostat humorný pasaže, aniž by mě jejich přítomnost způsobovala pocit trapnosti. (20.01.2014)

Vlastně naprosto poctivá filmařina. Matthew zde předvádí takřka dokonalý výkon a bez problémů mu s tím sekunduje Jared Leto. Oba v roli nemocných HIV. Oni ale nejenom, že hrají, oni ty postavy skutečně prožívají. Matthew hubne před očima, Jared už dost tak hubený mění, až strašidelně, barvu kůže. Klobouk dolů za tohle. U Jareda mě to až fascinuje, kam byl schopný zajít. On, jako zpěvák, si podle mě jen tak nemůže dovolit radikálně měnit váhu svého těla. Zajímalo by mě, jestli ho to nějak ovlivnilo na hudební kariéře nebo ne. Každopádně když už nic jiného, tak tady dokázal, jaký herec on ve skutečnosti je. Já bejt v komisi Oskarů, věděl bych úplně přesně, kam ty šošky fouknout. Matthew v roce 2013 předvedl, jaký velký herec z něj ve skutečnosti je a Jared se předvedl tak, že vidět ho tak ještě jednou v jiném filmu, přemýšlel bych, jestli není blázen. Každopádně jak říkám...klobouk dolů. Jak se Vám ze začátku bude příběh hnusit, tak postupem času budete vnímat změny v jednání právě samotných herců. A tyhle jednotlivé momenty budou stoupat a stoupat, dokud neskončí závěr a Vy si neuvědomíte, že takovou radikální změnu emocí Vám kdejaký film jen tak nenabídne. (05.02.2014)