Spor (E03)

Nebyl a není to pouze dokument doby či dějin televize. Spor reagoval na naléhavé impulzy doby, ale svým vyzněním přežil čas zrodu. Je to u publicistiky jev vzácný, svědčící o její mimořádné kvalitě. Spor je fingovaný soudní proces, jehož scénář vznikl ve spolupráci Vladimíra Branislava a Jaromíra Kincla se spisovatelem Pavlem Kohoutem v režii Milana Tomsy. Jako jediný obžalovaný byl Pavel Kohout zástupcem generace, jejíž příslušníci odložili skautské opasky, oblékli svazácké košile a představovali po skončení druhé světové války pro žalující generaci nepochopitelné budovatelské nadšení, aby po poznání tvrdé reality oproti poválečným ideálům měnili – s vědomím postihů – své názory a postoje. Stranu žalující zastupovali kromě žalobce svědci, příslušníci generace let šedesátých. Obvinili své předchůdce z nekritického poválečného nadšení, z falešného optimismu, kterým způsobili deziluzi a morální devastaci hodnot. Svá obvinění dokládali svědci především citacemi z díla Pavla Kohouta; jeho nejsilnější obrannou zbraní bylo uvedení poválečné doby a jeho pozdější díla do historického kontextu. Konec pořadu zůstal otevřený, proces vyústil v poznání, že dělicí čára nevede mezi generacemi. „Každý by měl hledat vinu v sobě… nejít za silným hlasem… víra zmenšuje toleranci …“ vypovídal a uvažoval poslední svědek, tehdy mladičký filmový režisér Jiří Menzel. Právě pro toto krédo zůstává Spor stále provokující. A formálně podnětný pro vynalézavou formu vyjádření společenských rozporů (Česká televize)