Výbuch

Depalmovsky vymazlený (dlouhé sugestivní záběry, výrazné kompozice, svícení...) a hustoatmosférický thriller o zvukaři, který při nahrávání zvuku pro filmovou vraždu nahraje zvuk vraždy skutečné a pouští se do nebezpečného pátrání na vlastní pěst. Ocenil jsem jak hrdinu z filmařského prostředí (konkrétně ze studia natáčejícího osmdesátkové vyvražďovačky) v Travoltově výborném podání, tak děsivého profi zabijáka Johna Litghowa a v neposlední řadě krásně smutný konec. (27.04.2014)

Tak toto mi vôbec nesadlo, čo mňa samého seba celkom prekvapilo:)...Neprišlo mi to napínavé, zaujímavé, temné..skôr nudné a sterilné . Jediné, čo si zapamätám sú typické DePalmovské fetišistické zábery a strihy (havária, Travoltove hrátky so zvukom). Keby aspoň DePalma viac a lepšie vykrádal Hitchcoka, ako to má/mal vo zvyku:) (28.12.2009)

Realistický thriller De Palma prostě umí, Travoltův zvukař má zase zatraceně dobré ucho. Při nočním lovení ruchů zachytí kromě pádu auta s významným politikem uvnitř i jistý výstřel. Než celý zločin seskládá dohromady, nachystá renomovaný tvůrce několik překvapení. Navíc znovu lpí na dlouhých a netypických záběrech, hře s divákem a dalších autorských prvcích. V druhé polovině je nicméně velká škoda (rozjezd je totiž výtečný), že opar spikleneckého dramatu začíná rozmělňovat v nepříliš atraktivní a svižnou látku. Přesto stále dobré, onen dlouho sháněný výkřik do laciného hororového béčka má nakonec děsivé parametry!! (22.08.2013)

Další důkaž, že Brian De Palma si s thrillerovým žánrem rozumí jako Karel Kopfrkingl s kremační pecí. Napětí vytváří dlouhými záběry bez střihu, hra s divákem mu není cizí (viz prvních pár minut, s hlavním dějem vůbec nesouvisejících) a každou scénu dokáže bravurně vygradovat až do strhujícího (a deprimujícího) finále. Jméno Vilmose Zsigmonda jsem začal registrovat až po Černé Dahlii a s každým dalším filmem, který vyšperkoval svou geniální kamerou, mě udivuje, jak málo Oscarů zatím získal (jednoho). Ale do háje s Oscary – ten chlapík je machr! Záběry s tváří zabíranou z profilu vepředu a něčím/někým v pozadí bych si okamžitě nechal zarámovat – taková malá umělecká díla. Vrcholnou přehlídkou jeho schopností je pak několikaminutová rotace kamery kolem vlastní osy. Skvost! Výstřel mohl mít lepší scénář, mohl mít lepší herecké výkony a silnější pointu – jenže nic z toho nepotřebuje, akorát by to odvádělo pozornost od dechberoucí exhibice dvou pánů za kamerou. Dokonalá symfonie obrazu. 85% (13.05.2008)

Tak výbuch jsem bohužel nedokoukal, ale po konzultaci s panem Rob Royem a jeho následném ujištění, že snímku klidně těch pět můžu dát, jsem se rozhodl, že jej konečně ohodnotím. O Briana De Palmu se začínám vážně zajímat, po skvělé Zjizvené tváři a úžasném Výbuchu si jej totiž jako filmaře nesmírně vážím. Nestává se totiž zase tak často, abych se napětím nedokázal od filmu odtrhnout, zběsile přemýšlel o vyústění ze situace, ve které se jednotlivé postavy nacházejí a ještě zároveň se s hrdiny dokázal na tak vysoké úrovni identifikovat a fandit jim. No prostě paráda, doufám, že další Palmovi snímky budou také tak kvalitní a ponesou se v podobném šíleném tempu. 100% (02.09.2006)