Sněženky a machři po 25 letech

Podruhé louhovaný sáček čaje zkrátka nechutná a nic na tom nezmění fakt, že 25 let někde ležel, než ho zase šoupli do hrnku.... Vtipy už nefungují, obstárlí herci už nejsou zajímaví a celé to tak nějak nudí... Uáááááá nějak jsem klimbnul. Jak to vlastně skončilo ? Jestli ve filmu něco funguje je ten sentiment. Vzpomínky na sladké tenkrát, kdy vědět to co dnes, dělalo by se lecos jinak. Ale takový je zkrátka život a každý pokus o cokoliv je první a jediný. Hvězda navíc za hudbu. * * (10.12.2012)

Příjemně nostalgická záležitost (první díl si zasloužil takto laděné pokračování), která však nemá žádnou skutečně nosnou dějovou linii (rozvíjení oduševnělého vztahu Kopty a Freimanové je fajn, ale taky neutáhne všechno a ostatní minipříběhy zafungují až v závěru, proti jehož melancholickému nádechu nemám větších výhrad) nebo prostě cokoliv, co by diváka upoutalo po celou stopáž. Původní Sněženky považuji za dokonalou a nadčasovou hořkou komedii, tento film bych označil za ucházející hořké drama, které asi nikoho moc nenadchne, ale taky by dle mého názoru rozhodně nemělo nikoho urazit. Celkově vzato, milé zavzpomínání na milovanou českou klasiku. 60 % (21.11.2009)

On není problém pochopit, proč ladí S&M2 na lehce depresivnější nótu, proč se ještě posiluje pocit marnosti, prázdnoty a ztráty něčeho cenného přítomný už v prvním díle, proč se to celé opakuje jak poškrábaná deska; problém je v tom, že je to udělané tak amatérsky a neumětelsky, až je to nekoukatelné. (20.11.2010)

Sněženky po těch letech neuvadly, ačkoli nikdy nebyly zcela svěží a voňavé. A že tu mají nezaslouženě podprůměrné hodnocení, zaokrouhlím svých 70% nahoru. Skluznice tedy nemají bez šrámů, ale jezdí jim to dobře i tak. Nejvíc jsem skřípal zuby nad Johnovým scénářem, který zarytě tlačí na nostalgickou strunu, (a dělá to neustálým připomínáním prvního dílu a jeho citovaním) obsahuje pětníkovou společenskou kritiku a co do motivů v něm převládá kvantita nad kvalitou. Naopak atmosféru a schopnost nakazit diváka melancholií Taušově filmu nikdo nesebere. Prsty v tom bude mít zvládnutá audiovize, obyčejnost a tedy i blízkost postav (najdete v nich určitě nejen jejich představitele, ale třeba i pár osob ze svého okolí) a asi i moje irracionální slabost pro Veroniku Freimanovou. Každopádně tu máme co dočinění s nejlepší českou (ne)komedií od Vratných lahví. Dřepkins. (17.06.2009)

Úlet. Takový celovečerní zdramatizovaný dokument , který by mohl posloužit jako bonus na dvd k původnímu filmu. Čekal jsem, jaká na mě z toho sedne depka, jak všichni píší, ale vůbec mi to nepřišlo. Viděl bych to na přímou souvislost s tím, že jsem žádné z postav prostě nevěřil, i když ta jejich autobiografičnost je velmi zajímavá. Plusem budiž snad až moc dobře vystižená atmosféra topornosti, marnosti a trapnosti srazu po letech a kvalitní technická stránka. (09.06.2009)