Darjeeling s ručením obmedzeným

Sáhl jsem po Darjeelingu s ručením omezeným v době, kdy postupně nakoukávám filmy indického režiséra Satjádžita Ráje (jemuž tento film Wes Anderson věnoval), čerstvě mám zhlédnuté asi dvě nejpopulárnější Rájovy detektivky a tak jsem od počátku vnímal přímou inspiraci dobrodružným cestováním Indií vlakem a trampot s dalšími dopravními prostředky ze Zlaté pevnosti (včetně nápadu se stejným pohybem kamery u postupného zabírání několika kupé zvenčí) a současně barvitou výtvarnou stránku interiérů a kostýmů evokující Joi Baba Felunatha... také spoustu hudby ze starých indických filmů, žejo. Tudíž jsem si chvíli zvykal, že celá tato inspirace je přetavena do hodně svérázné Andersonovy poetiky a výsledkem je dobrodružná komedie (byť i s jednou tragickou epizodou), která si v rukou hravého amerického tvůrce žije vlastním odvázaným životem. Rovněž jsem si zvykal na některé z hlavních herců, nejhůř v případě Adriena Brodyho, ke kterému jsem si déle hledal nějaké sympatie (zatímco Jason Schwartzman mě svým komickým výkonem chytl takřka okamžitě). Ale jakmile jsem se zladil s Andersonovou barevnou hravostí a groteskností vložené do chvíli poetického, jindy zas uspěchaného putování neotřelé bratrské trojice, často jsem si lahodil a nejen s ohledem na mou menší zálibu v road movies jsem se bavil. I soundtrack se směsicí americké, francouzské a indické hudby se podařilo Wesovi poskládat vhodně, takže jediné, co mi vůbec nesedlo a překáželo, byly doslova videoklipové sekvence se spomalenými záběry. [80%] (12.06.2023)

"We... haven't... located... us... yet." Klasická poetika Wese Andersona naroubovaná na vlakovou road-movie, která je sice horší Života pod vodou, ale zase lepší Tenenbaumovi rodinky. Podstatné je to slovo "klasická". Ano, Wes Anderson je stále úplně v jiných sférách tvorby než kdo jiný. Jenže v té své sféře tak nějak povážlivě začíná vykrádat sebe sama. Tentokrát mu to ještě bez větších problémů prochází, ale docela se obávám, že pokud nezkusí také něco jiného, tak se jeho styl brzy přejí. Což by byla tragédie větších rozměrů než snězení Estebana. A že byste chtěli vědět taky něco o filmu samotném? No, odpověď ale přeci máte hned na začátku tohoto komentáře. (25.02.2008)

„Už mám koniec. Len mi ešte chýba začiatok.“ Neviem, či máte radi filmy Wesa Andersona a či ste nejaký vôbec videli. Ak ho zbožňujete, budete zbožňovať všetko, čo nakrúti. Ak nie, tak nie. Po Živote pod vodou znova vsadil na osvedčený koncept (šialená skupina absurdných hrdinov putuje vo vizuálne výraznom dopravnom prostriedku naprieč exotickou, rozprávkovo podanou krajinou) a zasa nakrútil niečo, čo sa len tak nevidí (a o čom sa rozhodne nedá povedať, že je to dráma, komédia alebo sci-fi). Už krátkometrážny „predfilm“ Hotel Chevalier (ktorý v kine v čase premiéry bežal pred filmom) je pozoruhodným dielkom, vymykajúcim sa tradičným filmárskym charakteristikám. Kamera, soundtrack, herci, strih, výprava, kostýmy, dialógy... to všetko má neuveriteľne talentovaný Anderson tak v malíčku, že si bez najmenších výčitiek svedomia môže dovoliť podobné krásne excentricky hlboko ľudské koniny. „Čo sa to s tebou deje?“ – „Neviem. Ale budem nad tým rozmýšľať. A nabudúce ti poviem.“ – „Dobre. Tak nabudúce mi povieš.“ (19.12.2008)

Malý zázrak! S poctivými troma hviezdičkami sa jedná podľa môjho úsudku o najlepší Andersonov film. Prechádzajúce dva jeho celovečeráky preklínam doteraz a ako som už spomenul, dával som len malú šancu, že jeho ďalší počin bude niekedy čítať moja DVD mechanika. Mániu okolo nich však nemožno prehliadnuť a tak som sa znova nechal zlomiť tým, že predsa len možno sa nájde nejaká iskierka filmovej kvality. A dočkal som sa. I keď v podstate ide o ďalší príbehový nonsens, tak priebeh deja vo mne nevyvolával žiadne nervové kŕče ako pri predchádzajúcich dvoch filmov. Naopak. Príjemne plynúci príbeh, s množstvom pozitívnych režijných nápadov, hereckej pohody, dobrej kamery, ukľudňujúceho a rytmického soundtracku a bezkonfliktného záveru. Nechýbalo veľa a šupnem tam aj štvrtú hviezdičku, ale na to si bude musieť ešte Anderson počkať. Tak ľahko sa mojej apatie ešte nezbaví, ale keď pôjde týmto smerom ďalej, určite sa dočká a ja mu potom s radosťou pridelím aj piatu. 70%. (19.11.2009)

Spiritualistická road movie napříč indickou zemí-nezemí zbarvená všemi možnými barvami a s nádechem kari příchutě. Cesta povznášející doslova tělo, ducha i smysly avšak ne zcela ty moje. Kdy je ten nejlepší čas na stmelování rodiny? Po zjištění, že partnerka čeká dítě, po rozchodu s přítelkyní či snad po nepovedeném pokusu o sebevraždu? Téma rodiny tvoří základní stavební jednotku Andersonových filmů. Darjeeling limited je příjemnou podívanou i přes to, že jí podráží nohy pár etudních vsuvek a jeden nuceně působící flashback. Ale několika málo momenty si mě Anderson dokázal získat na svou stranu spolu s vynikajícím Jackovým playlistem, který je na cestách k nezaplacení. Možná, že je Darjeeling v kontextu s ostatními Andersonovými snímky kontraproduktivním přírůstkem do jinak velmi příjemného universa plného podivínů. Avšak pomrkávání na diváka drobnými camei a vynikající ústřední trio mi brání jej odsoudit za jeho přílišnou nedokonalost. (21.03.2009)