Darjeeling s ručením obmedzeným

Wes tvrdí (pravděpodobně s nádechem ironie :), že se nechce opakovat, ale že k tomu vždycky nějak sklouzne. Kritika mu to neustále a čím dál lítěji omlacuje o hlavu. A já rád tvrdím: "Who gives a fuck?" Pokud mě pořád baví, pokud se u jeho filmů pořád od ucha k uchu usmívám (ano, jako debil :-), jestliže mě jeho infantilní (a přitom tak upřímné) vtípky po stodruhé rozesmějí a jestliže mě osobně zkrátka stále fascinuje, kterak tenhle vyzáblý stylista proplétá dojemné s komickým způsobem tak ohromně nevšedním a svojským a jestliže si na konci jeho filmů vždy připomenu, proč stojí za to dívat se na filmy... potom prostě odmítám nařčení z neoriginality už z prostého důvodu jeho irelevantnosti - pro začátek :) Jestli na něm je něco pravdy, bude se to týkat pojetí postav. Těmi jsou jako obvykle dobří, v zásadě rozumní lidé, které Wes představí jako bizardní, beznadějně trapné a směšné, aby nám je v pravou chvíli opět ukázal v polohách a situacích ze "skutečného" světa. Všichni tři Whitmanovic bratři takoví jsou - ve stejnou chvíli karikatury i skuteční lidé. Nejmladší Jack, nejmenší s nejmenším egem a největším knírem, snažící se stylizovat do role svobodného dobrodruha a milovníka. Prostřední Peter, apatický, pochybující a tichý, bez potřeby komukoli cokoli dokazovat v Darjeelingu pravděpodobně supluje obvyklou roli Billa Murrrayho (což je také naznačeno ve vtipném začátku). A Francis, můj nejoblíbenější Whitman, postava, snažící se za každou cenu stmelit mladší brášky ve fungující rodinu, i kdyby ho to stálo všechny peníze, vzhled, zdraví, (téměř) život, a (z důvodu že je to poměrně nesnesitelné hovado :) úctu a lásku samotných bratrů. Jo a ještě tohle - jestliže si po skončení kteréhokoli z filmů Wese Andersona (nejen jeho, samozřejmě :-) uvědomím, proč stojí za to dívat se na filmy, zamýšlím se taky nad tím, jak těžké jsou některé věci postihnutelné kritikou. A často si odpovím, že pramálo :-) Can we agree to that? Let's get some drink and smoke a cigarette. 90% (27.06.2008)

Nádherný film o duchovní cestě za změnou, která spočívá v tom, že se smíříte s tím, jací jste... Poetika Wese Andersona je skutečně úžasně osobitá a jen stěží jde vlastně popsat, čím mne tak oslovuje. Ty až kýčovitě pastelové barvy (možná až popart), ten zvláštní kamerový filtr, jeho typické vertikální záběry shora a horizontální jízdy, jeho oblíbené nahlížení do nitra věcí (v Životě pod vodou to byla loď, teď kamera zase horizontálně putuje kolem průřezu osobního vlaku), prokládání snímku zpomalenými záběry, nesoucími si uvnitř zvláštní kouzlo a význam, ten ryzí humor rezignující na běžné vnímání komična, ale hledající humorný rozměr jaksi pokorně, tiše a vlastně jen tak mimoděk, jako vedlejší produkt... K tomu patří i prazvláštní hudba - velmi milá, ale v podstatě raritní, francouzské hity dávných let jako i indické ethno, hodně nostalgická a emocionální, podbarvující klíčové scény a tvořící třetí plán scény. Důležitou roli tu hraje i místo - Indie. Genius loci je vůbec pro filmy Wese Andersona podstatný. Darjeelingský expres tvoří rámec celého příběhu, žánrově vlastně jakéhosi train movie. Nepřehlédnutelný je satirický prvek - tentokráte zaostřeno na duchovní turistiku a módní východní mystické trendy, vše je ale podáváno velmi decentně a gentlemansky. Zcela samostatnou kapitolu tvoří herci - Wes Anderson si utvořil stálý okruh svých oblíbenců, ke kterým přidává několik dalších výjimečných tváří a dociluje tak harmonie. Iniciuje scény obvykle masové se zvláštní choreografií a většina záběrů často vypadá jako detailně promyšlené v podstatě statické živé obrazy. Vtipem samým o sobě je herecká úloha Wesova favorita č. 1 Billa Murrayho, jeho působení ve filmu mě skutečně rozesmálo. Wes Anderson je tvůrce vybočující z běžných norem a ukrývající pod slupku komedie příliš mnoho trpkého a nostalgického, než aby byl masově oslavován. Je to však tvůrce skutečný, hledající, tázající se, sdělující, kritizující západní společnost, mající svůj styl... Díky za něj, díky za jeho filmy, díky za Darjeeling s ručením omezeným... Podobné filmy: Život pod vodou, Taková zvláštní rodinka, Jak jsem balil učitelku, Prosíme přetočte (16.07.2008)

Darjeeling s ručením omezeným měla být zabíječka času, která rychle uteče. Ale já ten čas asi uplně udusil, bylo to jako věčnost, radoby vtipná komedie při které jsem se bohužel ani jednou nezasmál mne málem udusila k smrti! Sympatičtí herci, to ano, ale Adrian Brody se pro takovou roli vůbec nehodil, spíše se nudil a divák s ním! Ale abych jen nekritizoval, mladá indická stewardka byla pěkná a hudba byla zajímává. 3/10 (08.03.2008)

Je to úplně stejné jako poslední tři Andersonovy filmy, přesto podle mého zatím nejslabší. U Andersona je nejlepší, že neustále netušíte, co bude dál, jak se bude film vyvíjet. U Darjeeling to ale podle mě neplatí - asi tak od prvních deseti minut, kdy Owen Wilson seznámí bráchy s plánem, je to jasné. Bude duchovní obrození, stmelení rodiny... bla bla bla. Ovšem ač Andersonův nejslabší, přesto velmi, velmi nadprůměrný. (10.01.2008)

Demontáž a montáž dysfuknční rodinky na cestě odnikud nikam, na níž Anderson během indického putování s mystickým a komediálním podhoubím zakopává o bludný scénáristický kořen a Darjeeling se stává vnitřně Limited ...a bere se příliš seriózně, jakoby postavy nebyly schopny vykročit ze svého skleníku. Pro mě coby cizince v Andersonově říši po nudném Rushmore ovšem překvapivě silné v detailech, PPC (přirozeně, příjemně, civilní) v hereckých výkonech, odvážné v obrazotvornosti a delikátní v konceptu zavazadla, které s sebou obrazně i skutečně táhneme životem. Málokdy mě na film zláká recenze, notabene česká, ale v tomto případě to chápu jako palubenku do Života pod vodou a otevřené dveře k Takové zvláštní rodice. Wesi Andersone, ještě se uvidíme. 65% (06.02.2008)