Amazing Spider-Man

Vzpomínám si, že jsem se na tento film strašně těšil, dokonce jsem na něj chtěl jít i do kina. Bohužel mi to tenkrát nevyšlo a já si dneska můžu spíše: "Bohudík, že to tenkrát nevyšlo!" The Amazing Spider-Man je naprosto průměrná kopírka něčeho, co tu už bylo, ale v mnohem lepším provedení. Nemám ani tak problém s Andrew Garfieldem jako hercem, o něm vím, že je schopný. Ale mám problém se scénářem, kdy vlastně sledujeme "proměnu" týpka, který jezdí na skatu a vůbec nevypadá jako někdo, kdo by se potřeboval nějak proměnit (ne, vlastně potřeboval trochu síly, aby si to párkrát vyřídil s pár lidmi, kteří ho štvali, to je fakt). Co se mi zpočátku na této verzi líbilo, bylo to používání nové síly (kdy Peter vytrhával věci, protože nevěděl, jakou sílu vlastně má) ale i tohle pak dokázali scenáristé zabít tím, že jeho spolužákům tohle přišlo prakticky normální (to jako fakt? Mladý kluk roztříská basketbalový koš, všichni se jen ohlédnou a to je vše?) Navíc v tomto díle Spider-Man sundá masku (a odhalí svou identitu naprostým cizincům) vícekrát, než Tobey za všechny tři díly dohromady. Ne, tohle není Spider-Man. Chyba je hlavně v odfláknutém scénáři. Herci se snaží (Emma je zlatíčko, Andrew je ok, ale Toby byl lepší) a Webb překvapivě slušně utáhl akční scény. Ale nevidím důvod si tento film pustit znovu. Ne na body, ale Raimi vyhrál tento pavoučí zápas tvrdým KO. 60 %. (23.02.2013)

Jako malý jsem Spider-mana miloval. Především pak první díl, ten jsem viděl nesčetněkrát. S napětím jsem tedy očekával jak dopadne ten nový. Zprvu jsem si říkal : Restart série. Proč? Mám rád původní herce, nechci si zase zvykat na nové a nechápal jsem, proč prostě neudělají čtvrtý díl (alespoň s jinými herci, ale ne reboot). Musel jsem se s tím smířit a přijmout Andrew Garfielda za, pro mě charismatického, Tobey Maguire. Jelikož jsem nikdy moc neměl rád představitelku Mary Jane, tak mi Emma Stone v roli Gwen Stacy připadala jako parádní volba. Teď ale k samotnému filmu. Peter Parker je zde osobitější a uvěřitelnější než v původní trilogii, je to zkrátka normální drzý kluk, který jakmile získá superschopnosti, má problémy ve škole a vůbec se zvládáním svého života. Také jsou zde začleněni do příběhu Peterovi rodiče, což jsem uvítal, protože jsem alespoň neměl pocit, že se koukám na ten samý starý film s novými herci...Co mě ale naopak trošku zklamalo byl hlavní "záporák," Lizard. Když to přirovnám k Venomovi z třetího dílu, tak zas tak zlé to nebylo, ale prostě jsem od něho čekal víc. Je to asi jen můj subjektivní pocit, ale mně se prostě jeho vzhled nelíbil. Film je povedený, na 3d se opravdu vyplatí zajít do kina, jen mě prostě zklamalo, že je to restart. Ovšem i tak se těším na další díly...80%...[14.07.2012_Cinestar_Plzeň] (28.08.2012)

Předražená, osminohá variace na Batman Begins, u které si nejsem úplně jistý, jestli mě vytáčí svojí neschopností doopravdy rebootovat (pod tímhle pojmem si představuji něco jiného než nekonečné parafrázování Raimiho), nebo regulérním selháním v oblasti střihu a dramaturgie, jehož důsledkem je série více či méně nelogických scén bez dramatické struktury (všimněte si, jak se tam všechno děje ráz na ráz bez jakékoliv výstavby). Asi obojí, což ve finále doráží Webbova neschopnost vytvořit s rozpočtem Spider-Mana 3 alespoň takové akční divadlo, jaké strýček Sam předvedl ve své verzi prvních Parkerových krůčků po zdi. Alespoň že Martin Sheen hraje Martina Sheena a Gwen nemá v šatníku nic jiného než "mini" a podkolenky. P.S.: Může být film o Spider-Manovi dobrý, když je titulní hrdina otravný imbecil a vedlejší postavy mu v počtu hlášek dávají brutálnější K.O. než Drago Apollovi? (15.07.2012)

Ústřední spidermanovské motto „S velkou mocí přichází velká odpovědnost“ bylo roztaženo na celý film. Naplnění této myšlenky přináší hrdinovi i divákovi větší satisfakci než souboje pavouka a ještěrky v ulicích New Yorku. Nový Spider-Man je totiž z větší (a lépe zrežírované) části high school komedií o trablech dospívání, v níž pavoučí kousnutí slouží předně coby akcelerátor hormonálního vývoje. Snaha prolnout školní a superhrdinskou rovinu vychází tak napůl (výborná je například scéna opojení po první domluvené schůzce s Gwen) nikoli vinou věrohodně nesmělého Garfielda, ale samozřejmosti, s jakou ho v nové roli přijmou ostatní postavy, dívka snů i školní šikanátor. Stejně jako jiné komiksové adaptace poslední doby, je i tahle nejzábavnější v momentech, kdy tradiční hrdinský koncept různě zpochybňuje. Zachází přitom ještě dál než ostatní filmy, neboť nerdovský protagonista si s padouchy spíše hraje, než aby je děsil (jako Batman) a až do momentu prozření si hraje čistě pro radost, s podobnou lehkovážností jako kdyby hrál videohru (nejspíš Mirror’s Edge). Až zbytečně natahovaná závěrečná třetina nahrazuje model nezodpovědného floutka mužem, který přebírá zodpovědnost, což překvapivě není zatížené patosem tak, jak by se dalo čekat, jakkoli můžeme přemítat, nakolik seriózně Webb některé scény s podvratným potenciálem zamýšlel (vejce). Díky napojení Petera, hledajícího náhradní otcovskou figuru, na ostatní mužské postavy (strýc, otec Gwen a zprvu i doktor Connors) jde dokonce o proměnu nezkratkovitou a psychologicky srozumitelnou, od které se odvrací až poslední, „sluníčkový“ záběr před titulky, srozumitelný nanejvýš z hlediska komerčního. Amazing Spider-Man je stejně jako jeho protagonista poněkud nedůsledný, trochu komiksová akce, trochu (víc) romantická komedie, ale – stejně jako protagonista – je sympatický tím, že moc nemachruje, má smysl pro humor a nedělá hned epickou tragédii z toho, že se jeden pošahaný vědec rozhodnul trochu upgradovat zaostalé lidstvo. 70% (12.07.2012)

Tentokrát si šplhající hrdina vybral boj, který mohl vyhrát jen těžko. Deset let po obecně oblíbeném filmu, který nám pavouka na velkém platně představil poprvé, je restart tak riskantní krok, že mě jeho více než solidní tržby šokovaly předem. Jenže i přes vlažnější kritické ohlasy je pro mě Amazing Spider-Man komiksovější, hravější a nutno říct, že i o něco lepší než původní Raimiho vize, jakkoli mám rád i tu. Mnozí si sice stěžují na Peterovu/Spideyho klackovitost a na to, že Tobey Maguire byl usměvavý kamarád do nepohody, zatímco Andrew Garfield drze hláškuje a mlátí s ním puberta. Jenže takový zkrátka hlavní hrdina komiksu nebo mého oblíbeného animovaného seriálu být má a takového ho chci vidět. Nahláškovaného a více nespoutaného. Kluka odvedle, kterému občas dělá velký problém být tetě May takovým synovcem, kterého potřebuje. A nutno říct, že Garfield se přesně do takové herecké polohy narodil. O to víc pak zamrzí, že nemůžu to samé napsat o Emmě Stone jako Gwen Stacy. V jejím podání totiž Gwen není Gwen, ale jen Emmina libovolná hláškující role typu Easy A. Chemie hlavní dvojice funguje a to skvěle, ale ona sama mi do tohoto universa nepasuje. I přes jednoho z rutinnějších pavoukových záporáků ale tenhle film z nějakého důvodu mohu vidět kdykoli. Má zkrátka specifickou náladu, které nejde odolat, jakkoli o jeden z nejlepších komiksových pokusů, jak jsem se po druhé projekci domníval, nakonec přeci jen nejde. (29.10.2012)