Traja cudzinci

Jako horor slušné, ale v celkovém kontextu rychle zapomenutelné dílo. A to i přes slušný hororový výkon hlavní představitelky a největšího taháku celého filmu. !!!SPOILER!!! Neurčité a otevřené konce mi u filmů obvykle nevadí, ale dívat se skoro hodinu a půl na to, jak tři lidi nejdřív psychicky terorizují jiné dva lidi, aby je potom zavraždili a já se ani nedozvěděl kdo to byl a proč to dělal, to je i na mě moc. !!!SPOILER!!! (16.01.2009)

Vítejte na dnešní lekci 'I ty můžeš natočit "dobrý" horor!' Vemte si psací potřeby, pohodlně se usaďte a začínáme. První pravidlo zní: Ještě před úvodními titulky tam dejte větu "Natočeno podle skutečné události." Už tohle vám zaručí pozornost a budete originální (kolik filmů je dneska točeno podle skutečnosti, co?) Druhé pravidlo: Obsaďte sexy herečku (co kdyby to náhodou byl propadák, takhle alespoň budete mít záruku, že pánská část neodejde uprostřed filmu) a nechte ji, ať si z plna hrdla párkrát zařve. Třetí pravidlo: Pokud máte ve filmu pár, je nutné, aby muž odcházel od ženy co nejčastěji, jinak nebude zranitelná! Čtvrté pravidlo: I když to není potřeba, tak roztřesená kamera ještě nikdy nikoho nezabila, takže čím roztřesenější, tím lepší! Páté pravidlo: Točte co nejvíce scén v noci, v absolutní tmě. Lidi se přece bojí ve tmě, takže se budou bát, i když uvidí velký hov... nic... :-) Šesté pravidlo: Víte, co je nejvíc zastrašující? Když padouši (kteří nemusejí mít motiv, proč to dělají) se za hlavními postavami několikrát plíží, ale nic neudělají a když se hl. hrdinové otočí, tak jsou pryč. Jestli tohle někoho nevystraší, tak už nevím. Tak, nyní už víte, co je potřeba k tomu, abyste i vy natočili svůj "dobrý" horor. Tak do toho!!! ______ Možná jsem k tomuto filmu moc kritický, ale nemůžu si pomoct. Těch dobrých scén, ve kterých jsem se opravdu bál, bylo opravdu poskrovnu. Co mě vyloženě štvalo, byla kamera, která místo aby navodila atmosféru, mě jen nehorázně srala… Chcete znát jediné pozitiva tohoto filmu? Liv Tyler a pár lepších scén. Ale víc už nic. Na světě jsou mnohem lepší horory a já docela lituju, že jsem musel strávit čas u tohoto… 40 %. (08.05.2010)

Autentická rekonstrukce, neambiciózní příběh. Debutující Texasan se za svůj temný snímek přesto nemusí vůbec stydět. I když uspokojivá odpověď po celý film nepřichází, máme tu milenecký pár, který zrovna čelí jedné na první pohled radostné události, která se ale radostnou nestala a trojici nejprve drzých, posléze po krvi prahnoucích vrahů. K tomu všemu odlehlé rodinné sídlo kdesi u lesa a depresivně samoúčelná jízda se standardními postupy může začít. Oni, Cizinci, The Strangers, chcete-li, znepokojují prakticky od prvních náznaků psychického pronikání do domu, přičemž záhy velmi sympaticky vygradují. Nevybíravý „happy-end“ už je pak třešničkou na dortu, který zachutná zhruba tak, jak máte jeho ingredience rádi. Zhruba po 45 minutách ale zbytečně přicházejí očekávané zvraty (zastřelení kamaráda, nefunkční rádio), nelogické kroky a rozhodnutí, nicméně leccos vynahradí právě na americké poměry atypický závěr, opepřený provokativním dojezdem. Lekl jsem se několikrát, přičemž na první pohled „obyčejné“ scény (v pozadí se vynoří maskovaný týpek) mrazí dokonale. The Strangers leccos upřímně přiznávají, takže hodně silné ***. (06.11.2008)

Špičkový trailer, s výbornou atmosférou, který jistě navnadil každého fanouška hororu, ale film na mě nezapůsobil tak jak jsem očekával, vytratila se atmosféra a pocit nebezpečí. Co se stalo? Abych se vcítil do problémů, tak by film nemusel mít tolik rušivých momentů tipu nelogického chování postav a několika scénáristických hloupostí. Sice je zde mnoho šokových momentů, u kterých se mě zastavil dech, ale atmosférická část vůbec nefunguje. Nejvíce mě zamrzelo, že film je dost předvídatelný což je obrovská škoda, jelikož od takového filmu očekávám, že režisér bude vždy krok přede mnou. Mé hodnocení 2,5 hvězdičky… Zlatý Carpenterův Halloween… (16.09.2008)

Relativně sympatická hodinka a půl teroru, která na plnou hubu inspiraci francouzským Ils zřejmě nepřizná, ale body jí za to ubírat nebudu. Připravuje se o ně totiž (zbytečně) sama. Slibně načrtnutá zápletka totiž ztrácí dech ještě před polovinou, aby pak dojela na mizerný setrvačník dávno omletých klišé, což následně korunuje závěr, který je velkou oslavou korektnosti. Bohužel to přebíjí i dobře nastíněný vztah hlavních hrdinů, který režisér zmákne pomocí několika záběrů, a zdařilý náběh do ‚akce‘, kdy vám z toho bušení na dveře docela zatrne… škoda, tady nakonec ani půlnoční projekce s notebookem v posteli nepomohla. (12.06.2009)