Piatok trinásteho

film si zaslúži hodnotiť naplno ...lebo režisér dokázal preklenúť mystériu surreálna jedným z najlepších horrorových záverov aký som kedy videl ....diváka necháva v neistote...žije nejaký ten Jason alebo nie .... ?? nebola to len psychodezilúzia hlavnej predstaviteľky ... ???? všetko to teda možno prebehlo len v reálnej rovine a žiadny Jason nežije ....... to čo nasleduje potom ....je už len Minerova konštrukcia (sur)reality o paraexistencii nesmrteľného Jasona ..... ktorého anatomické skupenstvo nerešpektuje zásady fyzikálnej deštrukcie a dekompozície .... tomuto story teda pridáva horrorový grád práve reálna uskutočniteľnosť ....čo sa už o žiadnej z ďalších častí nedá povedať ( aspoň doteraz veda nezaznamenala ani jeden prípad tak extrémnej odolnosti organizmu ..ako to bolo u Jasona ). (05.05.2005)

Jeden z filmů, který nastartoval v budoucnosti tak oblíbený subžánr (teenagerovských) vyvražďovaček. Sice to není nějaká velká sláva, chvílemi je to docela nuda, ale svoji atmosféru film má. Na staré horory moc nekoukám, ale tento mě dokázal svým zpracováním docela zaujmout. Některé momenty jsou vážně napínavé a párkrát jsem se i leknul. Konec ve stylu "bába se vrací poprvé, podruhé, potřetí, počtvrté" se mi už moc nelíbil a působilo to hodně divně, ale jinak jsem si film užil a už se těším na další pokračování. 65% (30.12.2010)

(40%) Tento původní PÁTEK TŘINÁCTÉHO mě moc neoslnil. Chápu, že je to starý film, takže bych některé ty starší aspekty měl tolerovat, ale i tak mi to celé přišlo dost nudné a nezajímavé. Dokážu ocenit starší kousky, třeba série Halloween je až na některé slabší díly dost obstojnou záležitostí. No, srovnávat Pátek třináctého s ničím nebudu. Tempo je pozvolné, sem tam někdo zemře a to většinou podříznutím hrdla, bodnutím nožem či sekyrkou apod. Už jen ty vraždy mají docela hrozné efekty. I na tu dobu znám lépe zvládnuté snímky. Nemůžu říci, že je tu něco nelogického, jen jsem se k tomu nemohl pořádně dostat. Postavy byly celkem ok – naštěstí žádní extra trapáci. Finále je už úplně o ničem. Matka Jasona je naprosto pitomá, při té scéně, kdy se objevila, jsem fakt přivíral oči. No, uvidíme zda-li mi sednou další díly, ale nějak extra se do toho nepohrnu, případně tuto sérii celou asi nezvládnu. (16.06.2019)

Počin, který se ukázal být pro následný vývoj filmového horroru velice důležitým. Tento levně natočený snímek je po dvou významných peckách 70.let - konkrétně Texas Chain Saw Massacre (1974, režie Tobe Hooper) a Halloween (1978, r: John Carpenter) – rozhodujícím momentem, spouštějícím lavinu tzv. teenagerovských vyvražďovaček, tedy subžánru zvaného slasher. Je docela možné, že kdyby to nebyl zrovna tenhle Pátek 13., byl by tuto vlnu odstartoval nějaký podobný snímek. Ale historie hovoří jasně. Film vydělal velké peníze a mnoho kritiků jeho obliba dodnes udivuje. Cunningham byl ale se svým nápadem evidentně v pravý čas na správném místě (tedy samozřejmě: ve zrušeném mládežnickém táboře u jezera Crystal Lake). A přiznejme si, že na tom filmu opravdu něco je. Své udělala kromě vhodně zvoleného času a místa (prázdniny, nádherné jezero a lesy kolem) hlavně nevšední, zdánlivě amatérská kamera. Ta totiž často snímá děj a (hlavně!) průběh vražd jakoby z pohledu zabijáka. Divák je tak nechtíc vtažen do poněkud zvrhlé, ale zajímavé role, se kterou se (pokud je zcela v pořádku) sice neidentifikuje, ale stává se další obětí tvůrců: Lapeným divákem. Vyvražďování mládeže v podobných filmech zajímalo ze všeho nejvíce právě mládež. To byla oproti minulým desetiletím nejvýraznější změna ve vývoji a chápání žánru. Horror přestal být záležitostí dospělých, a tento zásadní zlom mu přinesl na jedné straně ještě větší popularitu, stejně jako značnou kvalitativní devalvaci na straně druhé. Největší přínos ovšem znamenal pro peněženky producentů, a tak není divu, že se slasherům v 80.letech tak dařilo. Poptávka byla velká, a nabídka nemohla pokulhávat. Pátek třináctého (mimochodem, znáte příhodnější název pro horror?) se dočkal až neskutečného množství pokračování, a není jisté, zda bude tato série kdy ukončena. V dalších dílech byl totiž uveden do života populární maniak Jason, o němž se v původním filmu pouze hovoří. Tato postava v hokejové masce se ukáže být až neskutečně životaschopnou... Ale to už je trochu jiný příběh. [Napsáno v srpnu 2006 pro blog Horror, Chlast & Rock'n'Roll.] (13.07.2007)

Stál naprostý pakatel, vydělal nehorázný balík. V době, když už vznikaly mnohem děsivější kousky žánru, za oceánem táhl jeden z nejvýraznějších kosičů mladého masa. Zlověstná atmosféra prvního dílu série slasherového subžánru, ve kterém hraje první housle chlapík s hokejovou maskou (tady jí ještě nenasadil) a mačetou, je tím (téměř) jediným, co docela láká. Mladí vedoucí letního táboru mají jediný úkol – zemřít. Než prokleté místo Crystal Lake spustí letní sezonu, parta přátel se tu oddává alkoholu a sexu, jakmile se však setmí, za deště se začnou násilně oddělovat od ostatních. Škoda, že tvůrci potenciál letního tábora prakticky nevyužili. Scénář je samozřejmě mizerný, postavy pronášejí úsměvné dialogy i dělají docela špatná rozhodnutí a o technické stránce filmu moc mluvit nelze. Přesto to docela funguje. I když plochá zápletka neumožní se s kýmkoliv na plátně ztotožnit, je mi jasné, že kdokoliv přijde s dalším pokračováním (naposledy v roce 2009), budu se těšit mezi prvními. (16.06.2014)