Václav
Vaclav
Réžia:
Jiří VejdělekKamera:
Jakub ŠimůnekHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Ivan Trojan, Gregor Bauer, Jiří Lábus, Emília Vášáryová, Jan Budař, Zuzana Kronerová, Petra Špalková, Martin Pechlát, Soňa Norisová, Vladimír Javorský (viac)Obsahy(1)
Václav je vesnický outsider, který ve svých 40 letech žije s maminkou pod jednou střechou. Přestože je Václav vnímán jako místní šašek, hlupák a problematický nezvladatelný kluk, my v něm (spolu s maminkou) uvidíme citlivého, vnímavého dobráka s klukovskou duší (a hlavou plnou milých lumpáren). Ostatní (téměř celá vesnice) v něm vidí jen problém. Dokonce i bratr František, který celý život soupeří s Václavem o lásku matky a otce. Tyto dva světy na sebe neustále naráží, a tak Václav lítá z jednoho průšvihu do druhého. Drama vrcholí soubojem bratrů o lásku Frantovy milenky Lídy, který končí trestným činem. Václav se ocitá ve vězení, kde se stává terčem útoků spoluvězňů i traumatických vzpomínek na otce. Zachrání jej žádost o milost, která je podmíněna peticí? Pomůže mu bratr František a poté celá vesnice? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (758)
Dobře odvedené řemeslo se zajímavým tématem a nevyrovnaným průběhem. Ze začátku jde o klasicky hřejivě milý český film, který tak trochu ukolébá až otupí, aby následovala scéna na koncertě, kde si film sáhne na naprosté dno trapnosti. Ovšem zároveň tato estrádní scéna působí jako odraz ode dna a poté následuje nejlepší část, která plně emocionálně funguje i bez citového vydírání. A to se počítá. Být Václav uveden jako původně zamýšlený pilot volné řady inscenací spojených tématikou prezidentských milostí, tak by se jednalo o zajímavý televizní počin. Jako kinofilm je to však průměrný film, který začne fungovat za minutu dvanáct. Na té naší veřejnoprávní obrazovce by to Vašíkovi slušelo nesporně lépe. ()
Já už jsem Vejdělka po strašlivém ROMingu odepsal. O to víc mě s Václavem překvapil. V jistých místech správně dojemné, v některých vtipné a konec výborný. Vejdělek sice má v režii místy docela rezervy, ale tam kde to nestíhá Vejdělek, tak tam nastupují herci. Trojan je standartně vynikající, Budař exceluje a Vašáryová s Lábusem jsou také výborní. Navíc ještě Muchowa krásná hudba. Neříkám, že se jedná o nějaké české zjevení, ale v tom dnešním českém bahně je to rozhodně slušný nadprůměr.70% ()
Vlna lidských dramat cloumá českou kinematogafií od příchodu třetího milénia. Různé příběhy ze života jsou, zdá se, pro naše filmaře nejatraktivnější, a já bych k tomu neřekl ani popel... pokud by mě alespoň některý z nich chytl za srdce. Asi nejlépe je na tom Slámova tvorba (Štěstí se mi líbilo moc), jinak mi příběhy lidských životů dnešní doby přijdou veskrze průměrné. Václav rozhodně není špatným filmem; stejně jako celá zmíněná vlna se opírá o slušnou technickou stránku, výborné herecké výkony a příběh, který neoslní, ale bude nám přinejmenším povědomým. A to je asi tak všechno. Hezké, upřímné, divácky vděčné, ale pro mou osobu bez většího efektu. ()
Bál jsem se citového vydírání a to se naštěstí nekonalo, přesto je z Václava cítit kalkul, tématem počínaje a obsazením Ivana Trojana (a proklamováním českého Foresta Gumpa) konče. Film není nezajímavý, ale až v poslední třetině opravdu nadchne. A Trojan není nakonec nikterak úchvatný, skutečným králem filmu je Jiří Lábus. ()
Je fajn, ze si Vejdelek zvolil docela zajimavy tema a nenatocil jen dalsi ceskej film o nicem. Na druhou stranu, neda se rict, ze by se mu to dvakrat povedlo. Cely je to totiz takovy roztahany a vetsina komickejch scen je pojata takovym podivnym zpusobem, ze se tomu clovek ani nezasmeje, i kdyz samozrejme to kolikrat ani k smichu bejt nema. Co se tyce Vaclava, je fajn, ze to neni takova ta vesela postavicka vesnickyho blazna, ale otravnej debil, kterej kazdyho akorat provokuje. Navic ho Trojan zahral fakt paradne. Ale od Trojana jsem podobnej vykon cekal, daleko vic me prekvapil perfektni Budar. Nemuzu rict, ze bych se vylozene nudil, jen me to proste moc nebralo. ()
Galéria (41)
Zaujímavosti (20)
- Se skutečným předobrazem postiženého Václava se Ivan Trojan, scenárista ani režisér nesetkali, pro rady ale zašli k psycholožce. (109)
- Hudební skladatel Jan P. Muchow při přemýšlení o hudbním motivu filmu, resp. o nástrojích, které by bylo vhodné použít, dospěl k tomu, že "tím, jak je Václav jakoby blázen, ale přitom to blázen není, navíc si to ani nemyslí, tak jsem si říkal, že by se mi líbilo, aby hudba nebyla nijak bláznivá, aby byl spíš lehce divný instrument, který ji bude hrát. Napadly mě skleničky. Zdálo se mi, že jsou lehce nehmatatelné, stejně jako je nehmatatelný samotný Václav. Ve scénách, kdy hlavní hrdina srší energií, by ale skleničky nestačily, takže tam je podporuje symfoňák, ale v poetických chvílích jsem se snažil zůstat jenom u skleniček. Je to netypický, křehký nástroj." Výzvou pak ovšem bylo najít schopného hráče na skleničky: "To bylo docela napínavé. Ačkoli mě napadly hned na začátku, takže byl relativně čas někoho sehnat, pořád jsem nemohl na nikoho narazit. Ptal jsem se známých, hledal na Googlu, ale nenašel jsem nikoho jiného než jistého pána, který byl zároveň i kouzelníkem, což ni nepřišlo jako nejlepší doporučení. Teprve měsíc před natáčením, kdy už jsem začínal hledat i v Německu a Rakousku, jsem na internetu našel Petra Špatinu z jakési vesničky na Zlínsku, který hodně hraje v cizině. Zpětně jsem se ddozvěděl, že si svoje webové stránky, díky kterým jsem ho našel, zprovoznil pouhé dva dny před tím! Podle ukázek, které tam měl, se mi zdálo, že je přesně tím, koho hledám. Petr zareagoval obratem, měl do toho chuť, ale bál se, že neumí noty, takže jsem ho uklidnil, ať je v klidu, protože já noty taky neumím. Celé se to sice o trochu zdrželo a protáhlo, protože Petr si to musel oposlouchat, natáhnout do sebe a dívat se u toho ještě na film, ale myslím, že ve finále to bylo nakonec lepší, než kdyby to vystřihl nějaký notař. Zdálo se mi, že se Petr do pocitu, který jsme potřebovali, velmi dobře dostal." (NIRO)
- Původní verze scénáře obsahovala zcela jiný závěr. Byl mimo jiné delší i o text odpovídající cca dalším dvaceti minutám filmu. Celá tato pasáž byla nakonec vyškrtnuta, jelikož by dle tvůrců již byla emocionálně prázdná. (DaViD´82)
Súvisiace novinky
SOUNDTRACK Poděbrady 2017
Festival SOUNDTRACK Poděbrady přináší letos již po druhé jedinečnou podívanou ve spojení moderních technologií spolu s poslechem skvělé filmové hudby. Lázeňské město Poděbrady bude ve dnech 24. – 27.… (viac)
Reklama