Pevné puto

„Chcel ju len hladkať. Ale ona zakričala.“ Áno, má to svoje momenty, kruté, krásne, strhujúce a snáď aj šokujúce. Má to scény, kedy si poviete „Peter Jackson sa vrátil“. Scény, kedy mráz na rukách, ľad v žilách a na tvári zvláštny úsmev, ktorý sa spravidla objaví, ak vidíte výnimočnú filmovú scénu, aká tu ešte nebola. Na konci si možno poplačete, predtým vás nadchnú „snové svety“ (ale AKO PRICHÁDZAJÚ SNY sa mi páčilo viac), sem-tam si poviete, že Wahlberg nie je totálne drevo (a to už je čo povedať) a pri niektorých scénach sa objavia veci, ktoré som spomínal: zvlhnutie očí, zovreté srdiečko, poznáte to. Týchto scén je bohužiaľ málo, herci tomu až na výnimky nič extra nedávajú, dvojhodinová minutáž to zabíja a hoci mám rád filmové experimenty, pripadalo mi čudné skombinovať fantasy komédiu s poetickým snovým trilerom, svojráznou melodrámou a hororom o pedofilovi a sériovom vrahovi. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/fantasy/413-pevne-puto-6o- (05.11.2010)

Je to celkom dobrá fantasy dráma. Má veľmi dobrý príbeh o dievčati z malého mestečka, ktoré žije ideálny život, má milujúcu rodinu a navyše sa aj zamilovala, lenže všetko sa pokazí, keď ju raz na ceste zo školy domov oklame a zavraždí jej sused. A tak sa dostane do miesta medzi zemou a nebom, kde sa s tým pomaly vyrovnáva, ale zároveň to samozrejme veľmi ovplyvní aj jej rodinu a priateľov, ktorí sa s tým zmierujú len ťažko, navyše jej telo sa stále nenašlo a postupne niektorí začínajú tušiť, že práve sused by to mohol mať na svedomí. So spracovaním som spokojný, v porovnaní s knihou zostal dej takmer úplne totožný, len sa zbavil tých najzbytočnejších situácií a prvkov, takže po tejto stránke to dopadlo viac než dobre. Sadol mi už úvod, ktorý ideálne zoznámi so všetkým dôležitým, ale po tom zásadnom prvku, teda smrti hlavnej postavy sa to ešte vylepší. Film je prakticky rozdelený na tri línie z odlišných žánrov, tá kriminálna je asi najmenej zaujímavá, aj keď pár situácií, hlavne sliedenie po dome sa skutočne vydarilo, väčší priestor má už tá dramatická, kde táto veľmi nepríjemná udalosť radikálne ovplyvní životy niekoľkých ľudí, čo mi prišlo ideálne, teda až na tú postavu starej mamy, ktorá to trochu kazí. Ale najväčší priestor má samozrejme hlavná hrdinka po smrti, síce tu cítim ešte trochu väčší potenciál, ale aj tak je to výborne zvládnuté, o rôzne nápady, či už vizuálne alebo obsahové tu nie je núdza, obzvlášť scény, ako užívanie si života po smrti, nachádzanie jednotlivých obetí a pár ďalších je skvelých. A vrcholom je pre mňa scéna s privítaním od detí, to ma dostalo. A hlavne tá posledná polhodina sa skutočne vydarila, tu už jedna výborná scéna strieda druhú. Herecké obsadenie je skvelé, perfektná Saoirse Ronan v hlavnej úlohe, k tomu výborné zloženie rodičov, ktorými sú Mark Wahlberg, Rachel Weisz, aj keď práve tá nemá moc priestoru, bavila ma aj postava sestry, k tomu správne slizký Stanley Tucci ako sused a plno zaujímavých vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú výborné, pochváliť musím obzvlášť perfektnú vizuálnu stránku, len ma mrzelo, že som pri tom nepociťoval žiadne emócie. Ale aj to sa zmenilo v spomínanej scéne s privítaním od detí, ktorá je perfektná. A chválim aj výber hudby. Takže Pevné puto síce nie je taký skvelý film, aký by mohol byť, ale aj tak ma to dosť bavilo a ešte si to niekedy pozriem. 75% (01.09.2013)

U žádného ze 7 Jacksonových filmů, které jsem doposud viděl, nešlo mé hodnocení pod 4*, ale v případě The Lovely Bones budu prostě muset udělat výjimku. Tento film je totiž velmi nevyrovnaný a dějově (i přes tu fantasy složku) dost nedůvěryhodný. První záběr na zářivé nebe mě praštil do nosu, ale časem jsem si zvykl. "Komediální" výstup Susan Sarandon mě však kopl do slabin, průběžně mě profackovávala náhodná prozření osob, pecku do břicha mi uštědřilo naprosto nelogické chování Susiiny sestry v určitém okamžiku, no a konec s rampouchem mě definitivně knockoutoval (omlouvám se za to přirovnání k boxerskému zápasu, ale chvílemi jsem si opravu připadal jako v ringu). Alespoň, že se našlo i několik věcí, které dokázaly udělat Pevné pouto koukatelným, jako třeba slušné herecké výkony (hlavně Tucci v roli vraha), občasné dobře budované napětí (spojené s výbornou hudbou) a některé ve správných chvílích zvolené vizuální hrátky, flashbacky. No, ale jak se říká, i mistr tesař se někdy utne (teda doufám, že tohle byl jednorázový výpadek, který se v Jacksonově filmové tvorbě již nebude nadále opakovat). (14.08.2010)

Pevné pouto je "slátanina", která sice nabízí několik silných momentů, ale jako celek vůbec nedrží pohromadě. Zatímco část odehrávající se v realitě má slušnou atmosféru, snové scény se utápějí v kýčovitých obrázcích a prazvláštní poetice. Film má sice v první třetině slibný rozjezd, ale nakonec se jeho sledování stává značně ubíjejícím zážitkem. (08.04.2010)

I was in my own perfect world... Peter Jackson natočil fantaskní variaci na Hitchcockovo Okno do dvora, ochucenou o Zodiaca a Alenku v říši divů, plnou nezapomenutelných scén s daleko lepším a funkčním prostředím, než bylo to v Nebeských stvoření. Scény z mezisvěta působí jako zjevení. Možná jsou jen laciným lákadlem, ale neuvěřitelně účinným. Díky nim se divák ocitá za zrcadlem vlastní představivosti a nechává jí ukojit oku lahodícími vizemi. A právě tyto pasáže jsou ty, které dělají z The Lovely Bones něco neuvěřitelného, byť jsou to jen střípky odlákávající pozornost od skutečného dění. Škoda hry s otevřenými kartami a některými sázkami na jistotu, jenž zadrhávají a ve výsledku snad i zdržují. Takhle Peter Jackson sbírá řadu minusových bodů z nichž nejvýraznější jsou příběhová roztříštěnost, patrná hlavně v druhé polovině, a doslovný konec, kdy se vlk nažral a koza zůstala celá. Proto je Fincherův Zodiac nedostižitelnou metou, která nepodává finále takovýmto polopatickým způsobem. Ačkoliv si The Lovely Bones zaslouží plný počet už kvůli příjemné retro atmosféře oděné do podzimního vizuálu a zejména neselhávajícímu obsazení. Neuvěřitelně subjektivních a zatraceně sobeckých 9/10. (03.01.2010)