Pevné puto

Papá, skončí dívenky v ráji a s kým si tam hrají, papá, a kdy příjde ten vrah pro mě k nám(?)... . . . Ano, Pán Hobitů na to má, byť balancuje na hraně kýčového dojáku a semo tamo mi v běhu děje chyběla i taková ta (pro mě všímavého) >příběhová logika< , ale propracovaná vizuální krása filmu vše zachránila (ano, i igitátor má někdy rád hodně barevné obrázky), osudu bylo nakonec učiněno zadost a na čtyři hvězdy zaokrouhluji i za skvělou hudbu Mistra Ena (poslouchám ho rád a mám ho v mnoha podobách ve sbírkách) a nádherný Buick Rivera, který si tam jen tak postával a nic nedělal a - a i o tom to někdy může být - ta čistá estetika, forma, která napraví i malinká škobrtnutí v obsahu... A já si myslím, že vím, co tím chtěl P.J. říct. Prostě je to jen takové pohádkové podobenství o rodinných poutech, jen taková hra, kterou můžou hrát ti, co "NA TO MAJÍ". - - - - - (Poprvé viděno 27.1.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 10159., komentář zde jako osmistýdevadesátýdruhý - 21.1.2013) (28.01.2013)

Kvůli vymazlenému vizuálu (i nejobyčejnější záběr má tzv. LOTR treatment) a klinicky čistým kulisám dochází k paradoxnímu jevu, totiž že napětí či strach se ne a ne dostavit. Někdo by mohl říct, že u thrilleru o vraždícím sousedovi, mrtvé teenagerce a citově strádající rodině je to problém, ale Jackson si najde okliku, jak fincherovsky potemnělé scény s vynikajícím Stanley Tuccim obehnat plotem sitcomových vložek se Susan Sarandon, nebo karlíkovských úletů Saoirse Ronan. Problém je v tom, že jen tvůrčí sebevědomí nestačí. Žánrová rozpolcenost, ještě posílená knižní předlohou, tak film postupně žere zevnitř. Naštěstí kromě pohledné slupky zůstává i neodpáratelná snová atmosféra, budovaná vynikajícími herci a dobře načasovaným přepínáním mezi jednotlivými rovinami děje. Pro většinu lidí bude taková polovičatost nepřijatelná. Ten zbytek kvůli ní snímek po několika týdnech vypustí z hlavy. Tak či onak prohra mainstreamového Jacksona, ale zároveň důkaz, že v něm pořád ještě hoří duše rebela. Snad ji při črtání celovečerního Tintina zužitkuje líp. (70%) (09.02.2010)

Tak, nejdříve si odbudu konstatování, že se mi film celkem líbil, a že scéna s loděmi v lahvích je nádherná. Saorise Ronan patří mezi nejsympatičtější herečky svého věku. A teď to ostatní. Proč se v závěru tak strašně tlačí na sladkobolnou pilu, že to ruší napětí v thrillerové a psychologické rovině (který by docela dobře obstály samy o sobě)? Zbytečně moc přepínání z jedný polohy do druhý v krátkym úseku dost zabíjí napětí i emoce. Návrat Suzie pro polibek ala Duch, odchod do západu slunce, bylo to moc cukrkandlu najednou (jak působivej byl oproti tomu konec ve Faunově labyrintu). Opravdu dost vycucaný z prstu mi přišlo, jak začali Suziin otec a sestra podezřívat souseda, geniální intuice fakt miluju. Konec pana Harveyho (Tucci je opravu dokonale slizký) pak měl být co? To má symbolizovat nějakou vyšší spravedlnost, lidské spravedlnosti je málo či jak? Příliš laciné. Po přehodnocení jednu hvězdu ubírám, na tři. (21.03.2010)

Stručně řečeno, zvláštní. Jackson umí, ale přiběh přebíhá od jedné roviny k druhé až příliš často a člověk si nedokáže k žádné z nich vytvořit dostatečně pevné pouto. Vizuálně lahůdkové a emocionálně hodně silné scény z "meziprostoru" občas divně kontrastují s "reálným světem" (ano, hlavně s dýmící Susan Sarandon), ale i přes to všechno se to Jacksonovi daří udržet pohromadě. Ono někdy nejde o to jaký příběh vyprávíte, ale jak ho vyprávíte. (16.04.2010)

Daleko lepší než Tarsemův Pád, ale už to, že pro tohle srovnání musím sahat (těžce pokulhávající scénář má zachránit hodně moc barviček), není dobrá vizitka. Po super úvodu nastupuje pocit, že Jackson a spol. vyházeli z určitě brilantní předlohy všechno zajímavé, a zbyla jim tak hrstka za sebe nalepených sekvencí (Susie objevuje nový svět, tatínek pátrá, babička likviduje domácnost atd.), které bez náznaku atmosféry nebo emocionálního dopadu jen plují kolem vás. Občas se sice vynoří skvělá scéna nebo záběr (který na 90% znáte z traileru :), celý film ale drží pohromadě spíš na dobré slovo. Samozřejmě Jacksonovo, každopádně jsem doufal, že si zakřičí daleko víc. P.S. Upřímně bych ocenil tak dvakrát delší Director's cut, třeba by to do sebe nějak zapadlo... (04.01.2010)