Čistá srdce

Čekal jsem sentimentální drama, dočkal jsem se drsného a autentického příběhu v nejlepší dánské tradici, jemuž se poměrně dobře daří propojovat současnost (snímanou takřka v dogmatickém stylu) s věrnou rekonstrukcí pamětnického filmu (na níž mají stěžejní podíl čeští tvůrci z Barrandova) a dosáhnout tak velmi dobře zvládnuté emocionální tečky, při níž se člověk těžko ubrání dojetí. (08.01.2011)

Velmi věrohodně podávaný příběh o psychicky chorém klukovi. Imponující je, jak autoři dokázali nevynechat nic z brutality, která osud hlavního hrdiny nemilosrdně a nevyhnutelně provází, a přitom všechno udržet v rovině milého vyprávění. Celý film má zvláštní atmosféru a je, aspoň pro mne, velmi zapamatovatelný. (27.03.2009)

„Kdybych byl v Čistých srdcích, tak bych byl s Lindou. Žádný z nás by pak nebyl ve zlém světě sám.“ Kriss o sobě sám říká, že je kripl. Ze všeho nejvíc mu vyhovuje jeho zavedená, každý den se opakující rutina, přičemž jeho jediný kamarád Will to má stejně. Nemají ambice dostat se pryč z ústavu, poněvadž v němž mají vše, co potřebují, tedy hlavně sebe navzájem, relativní klid a film Čistá srdce. Jenže to se jednoho dne změní…Lze se na Krisse a Willyho zlobit? Soudit je za jejich chování, když to vlastně všechno mysleli dobře? A naopak, dokážete sympatizovat s 2 nevyzpytatelnými „magory“, když si uvědomujete, že mimo prostory ústavu jsou nebezpeční nejen sami sobě ale i okolí? Já Krissovi vlastně docela rozuměl, až mě to překvapilo. Každopádně jsem s napětím sledoval jeho putování, i když člověku bylo vcelku jasné, kam tohle všechno spěje. Nicméně vyčítat závěru naivitu asi dost dobře nedokážu, na to mi bylo Krisse až příliš líto, bez ohledu na to, co všechno udělal. Dávám slušné 4*, mé první filmové setkání s Kainzem dopadlo dobře. (17.04.2022)

Tak toto mi nesadlo. Duševne chorý chlapík, ktorý žije len podľa filmu. Ak sa mu niekto nepáči - je naňho napr. nevrlý - vytiahne na neho pištoľ, ktorá je v jeho očiach predmetom dennej potreby, ako napríklad vidlička. A že tých "zlých" ľudí stretne kopu. A keď sa film dostane do situácie, z ktorej sa nedá scenáristicky jednoducho vykorčuľovať, nevadí - dáme tam strih a hlavný hrdina je už niekde inde so zdravou kožou. Alebo bude hlavný hrdina hovoriť plynule anglicky, hoci doteraz vedel len to, ako sa vlastne sám volá. Keď už pozerať film o duševne chorých, tak o takých, čo nechodia ozbrojení a cez ktorých si uvedomíte, aký je svet vlastne krásny. Napríklad http://www.csfd.cz/film/32273-osmy-den-huitieme-jour-le/ (09.01.2009)

Dva idioti jako od Triera během jednoho večera vymyslí a do praxe uvedou plán, který by hrdinové Prison Breaku kutili půl roku. Zde prvně vysvitlo, že s tímhle filmem něco nebude v pořádku. Stejně jako Kriss totiž pohlíží na svět příliš filmově a unikají mu relevantní „drobnosti“, které činí život autentickým. Naprosto selhává psychologie postav: jak máme přiznat ono čisté srdce agresivnímu jedinci, pro kterého neplatí žádné mravní imperativy, ale který se – k divákově zmatenosti – občas chová naprosto logicky? Býti zlým cynikem, sleduji Čistá srdce jako komedii. Komedii chladnou jako madlo od rakve. Film o lásce k filmu nakonec paradoxně slouží zejména coby důkaz, že filmy škodí zdraví. A nemusí jít nutně jen o uhlazené romance ze čtyřicátých let minulého století, jejichž režie by Kennethu Kainzovi zjevně sedla lépe. Bohužel se, Dán jeden, minul dobou. 50% (23.06.2011)