Réžia:
Libuše KoutnáKamera:
Jan KrausHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
František Smolík, Drahomíra Fialková, Karel Höger, Blanka Waleská, Jaroslav Marvan, Libuše Havelková, Aťka Janoušková, František Filipovský (viac)Epizódy(8)
-
Narození Broučka (E01)
-
Broučci se ukládají k zimnímu spánku (E02)
-
Probuzení, všude je zima a sníh (E03)
-
První společný let (E04)
-
Zranění Broučka (E05)
-
Seznámení s Verunkou (E06)
-
Broučkovy námluvy (E07)
-
Broučkova svatba (E08)
Obsahy(1)
Každodenné radosti i starosti malých chrobáčikov. Malebný bábkový seriál pre najmenších. (dyfur)
Recenzie (62)
Broučci a lidé.¬ Večerníčkový loutkový seriál pro děti "Broučci" podle stejnojmenné knížky českobratrského evangelického faráře Jana Karafiáta je stejně konsistentní jako jeho předloha ve směru uměleckém i naučně-věroučném — byť v tomto citelně za knížkou pokulhává (což je první z mých dvou výtek, které vznáším k dílu jinak výbornému). Svět svatojánských broučků je polidštěn, jsou jim dány lidské tváře, rodinná příslušnost, pohnutky a osudy. Při tom však zůstávají "malými broučky", respektujícími svoje místo zde na zemi a ve stvořeném světě. Za neposlušnost přichází trest, ale i Boží Milost, neboť náš malý Brouček přežije svou smrt a je zase doma a v lepší poněvadž poučené poslušnosti u tatínka a maminky; ó jé, jak si teď váží domova!¬ Podání černobílým filmem je nerušivé jako ve svém tichu zasněžená krajina, na níž je broučkům pohlédnouti z okénka své chaloupky v období pro broučky nejkrutějším. Loutky jsou podařené ba krásné, jejich vodění si nedovoluji nic vytknouti, jednotlivé postavičky byly obdařeny hlasy odpovídajícími jejich vzhledu i povaze. (Pouze hlas J. Bohdalové zpodobující Verunku mi přišel trochu nepovedený za použití pitomé pražštiny; to si měl režisér lépe ohlídati.)¬ V době uvedení Broučků jsem vyrůstal v ryze ateistické rodině a co se pamatuji, nikomu "Broučci" nevadili, ani rodičům, ani tetičkám a strýčkům, ani prarodičům. Ani nám dětem. Těšil jsem se na ně a líbili se mi víc než politické školení na vojně, to mi můžete věřit, i když dnes vzpomínám bez předsudků a s pochopením na obé. Bylo štěstím, že tenkrát v sedmašedesátém "Broučky" nezcenzurovali tak přísně jako onehdy v Sovětském Svazu překlad knihy: pro tamější přísné komunisty to byla v nezkráceném podání světla příliš nebezpečná a tak jim prostě odstřihli křidélka a polomrtvá a zmrzačená tělíčka tak vystavili za skly knihkupectví.¬ Případné opoznámkování: uživ. kagemush. ()
I v dětství jsem měl z večerníčku nehezký pocit, zkusil jsem na YouTube jeden díl a pocit trvá... Autor Broučků, Jan Karafiát byl náboženský velmi aktivní člověk, podle toho vypadá i knižní předloha která je plná náboženské ideologie. Ale protože se psal rok 1965, museli tvůrci vše náboženské z připravovaného scénáře odstranit. ()
Hudba: Jiří Srnka. Staří klasičtí Karafiátovi tehdy ještě černobílý Broučci byli stejně nejlepší. A já se ptám proč je nedávají častěji, třeba na úkor těch od paní Pospíšilové..? Vždyť je a to nejen má generace už pomalu ani nezná, a mylně si myslí že žádní jiní nebyli před těmi z roku 1995 natočeny. Viděl jsem snad jen jeden díl z nějakého cyklu a to je přeci jenom žalostně málo. Naposledy v ČT v roce 1993 (předtím v roce 1989), co se mi podařilo zjistit, a to je si myslím přeci jenom už hodně moc dávno. Prosím opakovat, už jen kvůli těm zvučným hereckým jménům by to stálo za to. ()
Brouci mi ukradli dětství, bezstarostnost a naivitu. První setkání se smrtí, bohužel natolik sugestivně podané, že rozlomilo křehký obal nevědomosti. A já tvrdím, že dříve, než muselo. Poetika namíchaná se syrovostí, které do díla protestantský Karafiát uložil, si nezadají s dojmy z literárního odkazu kodaňského citového vytřeštěnce Andersena. V očích čtyřletého Kulyčka jej vlastně řádně překonaly. Knihu dětem nečíst a seriál nepouštět dříve, než se jim samotným vžene slza do očíček při pohřbu nějakého toho rodinného pana Nebožtíka, tak zní má skromná rada, prosím. // Ohodnotit Breberky není snadný úkol. Jako pinďourek bych jim dal nekompromisní odpad, dnes, když jsem již velikým kokotem, nelitoval bych ani osmdesátiprocentní hranice. Tak tedy kompromis. ()
Musím se napřed přiznat chtě i nechtě že i mně tenhle Český večerníček neminul, a že nepatří mezi mé nejoblíbenější a ani oblíbené i přesto že rodiče a prarodiče zkrátka předešlé generace ho i s knižní předlohou milovali. Neměla jsem ho ráda za 1. kvůli hrozné nudě námětu který mněl být jako pohádka spíš než jako dokument o broučcích zkrátka o všemožné hmyzí havěti a v dnešní době navíc jedovaté přilétající odněkud ze špinavých zemí a za 2. Kazit dětem radost z bezstarostného dětství a traumatizovat je v předškolním věku povídáním o životě a smrti bylo odporné i přesto že v dřívějších dobách to bylo normální jenže ne vše co bylo normální dřív by už dnes mělo být také normální jestli že chceme aby šla doba ku předu a k lepšímu. ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (1)
- Autor Broučků, Jan Karafiát, byl náboženský velmi aktivní člověk, podle toho vypadá i knižní předloha, která je plná náboženské ideologie. Ale protože se psal rok 1965, museli tvůrci vše náboženské z připravovaného scénáře odstranit. (sator)
Reklama