Vzbura v Seattli

Film ktorý chce byť pôsobivý, ale nevie to. Postavy sú tu znázornené len v základoch, tým pádom si k nikomu nevypestujete vzťah. Je to taká hra na to, kto je dobrý a kto zlý. A na koho stranu sa postavíte. Z môjho pohľadu film, na ktorý si za dva dni človek ani len nespomenie a už vôbec nad ním nebude rozmýšľať. A o to zrejme všetkým zúčastnením išlo. Takže misia neúspešná. (30.05.2010)

Tak nevim - na jednu stranu to byla výborně sestavená mozaika, občas naivních, příběhů, provázejících protesty v Seattlu, ale na druhou stranu to bylo příliš tendenční a ačkoliv si film snažil uchovat jakousi objektivitu, tak to nakonec byli demonstranti, kdo z toho vyšel jako ti hodní, co bojují za vyšší ideály. Umocnily to ještě závěrečné titulky. I přes to všechno jsem fandil policajtům.:D Zaujala také překvapiě velká koncentrace hvěz s Harrlesonem a Charlize Teron v čele a poměrně slušná akční kamera při policejních manévrech. 70% a mohlo to být lepší. (24.02.2009)

Nezáživné, o ničem. Obě strany to myslí dobře a obě strany dělají chyby. Lepší na podobné téma byla Krvavá neděle. Postavy aktivistů mě ničím nezaujali, reportérka překvapivě rychle "procitla", jediný Woody Harrelson, jeho výkon a jeho příběh stál za zmínku a jen z toho jeho příběhu by šel udělat film. Ostatní mi tak přišlo jen jako zbytečná výplň času. (23.04.2011)

Pseudolevičácký blábol. Půvabná reprezentace zla v podobě anonymních tváří, které jsou zástupkyněmi mocností - Spojených států, Německa apod. a které buší do stolu při proslovu černého chudáka z nějaké africké prdele. Všichni ostatní jsou mírumilovné bytosti, co dělají svou práci (starosta, policisté .. ) případně to, co jim velí jejich lidská povinnost - v případě aktivistů. Samozřejmě bych málem zapomněl na toho jednoho filmového anarchistu/škůdce, co nejprve nasprejuje na skleněnou výlohu velké červené áčko a pak ji i s ještě nezaschlým nápisem prokopne. Ten je zlý. Takže si to shrňme - demonstrovat je dobré. Mlátit demonstranty a stříkat jim do očí slzák je také dobré. Ale nejlepší ze všeho je zůstat doma, protože se tím nakonec stejně vlastně nic nedokázalo a aspoň nedostanete na hubu. Tfuj! (17.03.2009)

Kdo o tématu něco ví, film ho nijak nepřekvapí a kdo o tom nic neví, film ho možná trochu vyšokuje a tím to asi zřejmě skončí. Kdyby ten film viděla třeba moje ségra, překvapeně by se ptala "Takovéhle věci se fakt dějou?" na odpověď ano, by prohlásila "To je strašné", ale druhý den by se v opětovném oparu přesvědčení, že všechno funguje jak má, oddávala radostem a strastem obyčejného života obyčejného člověka. Při sledování filmu se může vyrojit několik dojmů, jež by se daly shrnout do několika hesel: "Tohle je demokracie, sem lidská práva netahejte!", "Kdo nás ochrání před těmi, kteří nás mají ochraňovat?", "Všichni jsme si rovni, někteří jsme si ale rovnější". A tak trochu z toho taky vyčuhuje ponaučení, že média nám nedávají to, co chceme slyšet a vědět, ale to co oni samotné (respektive jejich vlastníci či zadavatelé reklamy - čili jejich živitelé) chtějí, aby jsme věděli - dobře je to ukázáno ve scéně, kdy novinářka zpovídá jednoho z hlavních organizátorů protestů proč tam je a v polovině jeho odpovědi prostě odejde, protože se kdesi za rohem ztrhla rvačka. To je typické - veškeré protesty jsou v jejich podání jen a pouze válkou v ulicích, rabováním, chaosem, apokalypsou, ale když nějaký protest proběhne bez těchto věcí, nenapíšou o něm ani slovo. Vím o několika takovýchto protestech za účasti desítek tisíců demonstrantů, o nichž nebylo nikde napsáno ani slovo jen proto, že proběhly naprosto v klidu. A fakt mě rozesmála hláška ze zpravodajství "skupinka známá jako anarchisté", to je jejich typická řeč. Ale asi jsem se nechal trochu unést. Film překvapí tak možná hereckým obsazením a několika silnými scénami. Mě se nejvíce líbila (a podle mě je nejúdernější z celého filmu - pro ni stojí za to film vidět) závěrečná titulková sekvence, z níž, po shlédnutí celého filmu, jasně vyplyne, že v ony dny, o nichž film pojednává, byla možná vyhrána jedna bitva, ale zcela určitě ne válka, její vítězství stále naklání na stranu těch, proti nimž bylo bojováno. Ukazuje to, že se v tyto dny možná zvedla obrovská vlna, ale hezky rychle zase opadla, že se v podstatě vůbec nic nezměnilo, stále jsou pracující vykořisťováni (ne ve třetím světě, zkuste se podívat třeba hned vedle do ulice, určitě tam něco takového najdete), stále je zisk více než člověk (už se jim dneska dokonce říká lidské zdroje)..... A tak nějak mi v těch závěrečných titulcích chybí Praha při zasedání MMF/SB..... (19.01.2009)