Núdzový východ

Nouzový východ pojednává o tomtéž, co prodává v komické poloze Válka Roseových. Je o zkáze jednoho manželství zaviněné především tím, že emancipovaná manželka měla větší ambice než být jen ozdobou domácnosti. Válka Roseových je plná divácky vděčného černého humoru, zatímco Nouzový východ představuje tíživé komorní drama, které si sympatie může získat jen stěží. Příběh je zasazený do zlatého věku amerického mužství, rámovaného koncem 2. světové války a polovinou 60. let, kdy se mužská společenská dominance rozložila pod tlakem ženské emancipace, vyššího vzdělání žen a kulturní proměny charakterizované celkovou liberalizací, nástupem beatniků a hnutím hippies. Poslední ránu jí zasadily změny v ekonomice - ropná krize, zdražování surovin a konkurence zemí 3. světa znemožnily pokračování společnosti složené z rodin, které pohodlně vyjdou s jedním platem. Dnes si manželku v domácnosti může dovolit skutečně jen velmi omezený vzorek společnosti. V tom šťastném dvacetiletí to ale perfektně fungovalo. Ceny v poměru k platům umožňovaly středním vrstvám model rodiny s jedním živitelem, ekonomika rostla a bez obav bylo možné vzít si hypotéku. Na ten idylický (a idealizovaný) obrázek dosud nejeden americký důchodce s dojetím vzpomíná. Nouzový východ ukazuje odvrácenou tvář tohoto typu amerického snu, kdy manžel jde dělat kariéru, zatímco žena odchází ke dřezu mýt nádobí a chystat oběd. Chemie mezi představiteli hlavních rolí funguje na jedničku a příběh se drží hlavní myšlenky bez ozdobných kudrlinek a la Americká krása, což oceňuji. Celkový dojem: 95 %. (11.02.2013)

Krásně natočené drama ze satelitního předměstí 50. let. Nejvíc oceňuji, že ty jejich problémy jsou až mrazivě aktuální i v dnešní době, ale odehrává se to právě ve vizuálně atraktivnějších 50. letech. Co se týče diváckých sympatií, tak jsem jednoznačně fandil DiCapriovi. Choval se rozumně a dělal co mohl, kdyžto Kate Winslet byla prostě nevděčná, neschopná a blbá. 90% (14.02.2009)

Pokud každý den docházíte do zaměstnání, které vás nebaví, netěší, pokud máte pocit, že vám život jednotvárně protéká mezi prsty, pokud si myslíte, že – slovy jedné z postav – pouze utíkáte před beznadějnou prázdnotou života tady a pokud sbíráte odvahu s tím už konečně něco udělat, tak tenhle film vás vnitřně smete. Emocionální pecka, která má mnohem blíže k ´Americké kráse´, než se na první povrchní pohled jeví a to díky dilematům, které musely řešit hlavní postavy v obou filmech (i když hlavní motivace byly rozdílné). A ty mezilidské vztahy, které se během filmu s neskutečnou silou vyhrocují, vás přidusí jako oprátka kolem krku. Film, který co do emocí a hloubky strčí do kapsy všechna vztahová dramata za několik let dozadu. Dle mého nejlepší Mendesovo filmové dílo s velkým D. (31.12.2008)

// Jako cením si toho, že závěr byl snad ještě větší psycho než u Gone Girl, řemeslně tomu pak navíc nejde co vytknout. Jenom asi zkrátka nechápu, proč vůbec analyzovat vztah, kde ani jedna postava není sama o sobě zajímavá, ze kterého necítíte lásku na začátku, uprostřed, ani na konci, a který se ještě navíc odehrává v éře, kdy ty vztahy a vůbec postavení muže a ženy stály všeobecně za nic. Emocionálně prázdné, jako celek navíc zbytečné. Holt 500 dní se Summer to furt řeklo nejlíp. (03.01.2020)

Nádherný dům venkem je lemován plotem z bílých latí, všechno však marné jest, když uvnitř vězněná, rozum i příčetnost postupně ztratí.. Hrotící se manželskou krizi dvou rozmarných sobců snících noční můru zvanou americký sen, umí zase ne až tak překvapivě nejtrefněji zanalyzovat chorobomyslný člověk. Minimální účinkování dětí Wheelerů beru jako režisérův záměr zdůraznit právě ono sobectví obou jen na povrch perfektních partnerů, kteří neuměli vyplnit tu "beznadějnou prázdnotu", kterou kolem sebe uměle vytvořili. Kameraman Roger Deakins zdařile navázal na práci legendy Conrada L. Halla z Road to Perdition (především ty záběry na postavu přes okenní tabuli s odrazem venkovního světa na skle) a taky Mendes dle očekávání předvádí precizní, dá se říct až strojovou filmařinu, při které však po hříchu zanevřel na opravdovou vášeň, kterou nacházím třeba v Kubrickově Eyes wide shut. Začíná to vypadat, že nejoblíbenějším reprodukčním prostředím Kate Winslet je sedadlo osobního automobilu.. (16.06.2009)