Núdzový východ

Pokud každý den docházíte do zaměstnání, které vás nebaví, netěší, pokud máte pocit, že vám život jednotvárně protéká mezi prsty, pokud si myslíte, že – slovy jedné z postav – pouze utíkáte před beznadějnou prázdnotou života tady a pokud sbíráte odvahu s tím už konečně něco udělat, tak tenhle film vás vnitřně smete. Emocionální pecka, která má mnohem blíže k ´Americké kráse´, než se na první povrchní pohled jeví a to díky dilematům, které musely řešit hlavní postavy v obou filmech (i když hlavní motivace byly rozdílné). A ty mezilidské vztahy, které se během filmu s neskutečnou silou vyhrocují, vás přidusí jako oprátka kolem krku. Film, který co do emocí a hloubky strčí do kapsy všechna vztahová dramata za několik let dozadu. Dle mého nejlepší Mendesovo filmové dílo s velkým D. (31.12.2008)

O člověku a jeho schopnosti vycházet s druhými. Zvláště s těmi, se kterými je každý den. Většina příběhů končí svatbou, ve skutečnosti právě jí to největší drama začíná. Každodenní koloběh, dělat "atraktivní" práci (ten záběr kravaťáků na nádraží, huh), budovat rodinné hnízdo, předstírat zájem o hromadu plků. Největší životní prohra je neupřímnost k sobě samému. Neříkat, že něco chci, ale že to "chci pro tebe". Ale je to schopnost zraňovat druhé, ve které jsme my lidé dokonalí. Bourat cizí svět, představu o vlastní důležitosti, nedopřát druhému pocit, že pro mě něco znamená. A vím, že žena je v tomhle boji silnější, protože pro vítězství je spíše schopna přejít hranici, za níž už je sebezničení. Tak jako tady, v hodně surovém závěru. Jedna z památných myšlenek filmu: "nechtěl bych být tím dítětem." Dítě nenávisti, jaká je to cesta k citovému deprivantství. (09.02.2009)

Velmi divadelní a přepjatý snímek. Dokonce si myslím, že celý ten projekt je v principu nesmyslný. Mendes se po Americké kráse pouští do znovuobjevování dějin amerického předměstí a v roce 2009 není schopný přijít s ničím objevnějším, než co už bylo ve filmech z 50. a 60. let (Kočka na rozpálené plechové střeše, Kdo se bojí Virginie Woolfové). ____________________ Nehledě na to, že oba hrdinové Nouzového východu těžko mohou demonstrovat zničující vliv předměstského prostředí, jelikož hlavní problém je v nich - ona je magor a on je nýmand, akorát o sobě mají přehnané mínění. Čili celá zápletka filmu "chceme se vymanit z pout konformismu a nakonec si tím zničíme vztah" těžko může vyvolávat nějaký upřímný soucit. ____________ Chápu, že někoho vezme za srdce deziluzivní pohled na rozpadající se manželství, ale mně nejde překousnout, že oba dva si vymýšlejí nesmysly a za své neštěstí si můžou sami. Překvapuje i to, jak hrdinové pořád mluví o tom, že je omezují děti, které se ve dvouhodinové stopáži mihnou na dvě minuty. To působí až absurdně. ___________ Jinak jistě hezká kamera, výprava a kostýmy a velmi snaživí herci. Otázka je, zda obsazení DiCapria se stále dětskou tváří byl nějaký tah pro to, aby věta postavy Winsletové "Jsi to nejúžasnější na světě - muž" vyzněla z diváckého odstupu ironicky. Asi ne.:) (22.02.2009)

[imdb: 7.7/10] | me: Chladivá dráma o nenaplnených životných predstavách posilnená výbornou emocionálnou hudbou. Každodenná rutina mladomanželov v podaní Kate a Lea so snahou o akúsi zmenu v skvelých hereckých výkonoch pojednáva o skutočných problémoch nenaplnených osudov a istom spôsobe potenciálnych zmien bez akýchkoľvek snáh o prifarbovanie skutočnosti. Vykresľuje vnútorný boj s realitou, ktorá nezodpovedá ani len v troške vysnívanému životu. Herecké výkony ako Lea tak aj Kate sú vynikajúce a veľmi autenticky vykresľujú zmeny pováh, nálad a nechcenú pretvárku o radosti z každodenného života. Samotný dej nestráca na intenzite a už ak je takmer nemožné, aby došlo k ďalším chladným zvratom tak prichádza ďalšia facka, ktorá akoby posúvala hranice nevľúdnosti o krok ďalej. Po vzhliadnutí filmu som sa ešte deň necítil dobre (v dobrom slova zmysle). Film zanecháva chladné pocity, priam deprimuje ... Málokedy vo mne film nezanechal takéto rozpačité pocity. (05.02.2009)

Tenhle Mendesův kousek mi moc nesedl - celý film je vlastně jedna velká manželská hádka a přestože mi tentokrát ústřední dvojice herců nijak nevadila (narozdíl od Titanicu) a oba jsem je chápala, protože to se prostě mezi lidmi stává, ten způsob vyprávění mi vadil. Jejich seznámení a předchozí život byl podán tak zkratkovitě, že to působilo dojmem, jako by se nikdy ani neměli rádi, děti se tam sotva mihly, takže to zase působilo dojmem, že ani žádné nemají a ten konec byl podaný takovým způsobem, že mě to ani nedojalo. Kdyby si alespoň ničili věci, jako ve Válce Roseových nebo to podali jako v Kramerové vs Kramer, bavilo by mě to víc. (06.01.2009)