Harry Potter a Dary smrti - 1.

„If it's true, you really don't stand a chance.” Je to temné, je to akční, je to brutální a místy lehce erotické. Yates nakročil do potterovského finále správnou nohou. V jeho rukách se sága o mladém čaroději transformuje z dětského fantasy do technicky úchvatného survival thrilleru, kde už neplatí, že herecké výkony ústřední trojky jsou pro smích a za kopec pitomých dialogů by člověk Klovesu nejraději vlepil facku. Jedinou chybou je paradoxně již zmíněné rozpůlení na dvě části, což se projevuje v „jakž-takž” ucházejícím zakončení. I když zrovna to se jinak nejlépe natočenému dílu nedá kvůli absenci druhé poloviny vyčítat. Taneční scéna za hudby O' Children od Nica Cavea se u mně zakořenila jako doposavaď nejkrásnější moment celé ságy. Připravte si kapesníčky, na tuhle jízdu skrze magické univerzum, které změnilo svět, jen tak nezapomenete! [Kino: 2x DD; 1x DT] (13.11.2010)

It's beyond my wildest expectation Nemůžu si pomoci, ale Harry Potter 7 a půl JE zbytečný film. David Yates se drží zaběhlého schématu – akce na začátku, výplň a akce na konci. Ale zatímco ve Fénixově řádu a Princi dvojí krve se měl, o co opřít v Relikviích smrti prakticky nic takového není. A přitom by stačil alespoň jeden nebo dva nevinné flashbacky do Bradavic, aby rozbily jinak nijaké čekání na Godota (animovanou sekvenci o relikviích smrti). Samozřejmě, že je zde několik scén, které vyčnívají nad zbytkem filmu - úvod ždímá emoce a triky, co to jen jde. Jenže jakmile Yates následně opouští Ministerstvo Kouzel (Ministerstvo švihlých grimas) ztrácí se v lesích, polích a skalách, kde mu ani Nick Cave nehází záchranná lana. Kouzlo je fuč. Dramatičnost a vypjatost se vypařila a zbyl tu zvláštní opar a (polo)vyprázdněné obrazy. Harry Potter 7 pomalu začíná opisovat kruh a jako Uroboros se zakusuje do svého ocasu, rekapituluje a operuje s povědomými rekvizitami, hraje na city (nostalgie je mocná zbraň) – dospělejší reunion pro vytrvalého (během let dospívajícího) diváka/běžce na dlouhou trať. Jenže stačí něco tak pošetilého, jako ta nejnevkusnější erotická fotoshop scéna, aby divák zapomněl na úvodní nadšení. Takže za mě opatrnější 3* s příslibem, že na podruhé to třeba bude lepší. Skutečně tiše závidím všem přítomný spokojeným! Hey, little train! Wait for me! I once was blind but now. I see Have you left a seat for me? (22.11.2010)

První část Relikvií smrti měla být nudným výletem do divočiny s kupou dlouhých vysvětlovaček. Pod Yatesovýma rukama se však proměnila v realistické drama s takovou kadencí srdceryvných momentů, že se z toho budou Harryho fanoušci ještě dlouho vzpamatovávat. I přes matný závěr jde o nejlepší možnou přípravku na finální kouzelnické střetnutí, a těžko si představit, jaký masakr se na nás chystá. Jisté je akorát jedno – jestli budou druhé Relikvie lepší než první, dostane generace sporadických čtenářů dárek, o jakém se ještě před pár lety nikomu ani nesnilo. (13.11.2010)

Jedno velké "uffffffff" a nevěřícný podiv nad tím, že se i mistr Yates může utnout. Část 1 má pár režijně vytříbených momentů (úvodní cca desetiminutovka, Godrikův důl, příběh tří bratří), ale i ty jsou semlety Klovesovou neschopností funkčně adaptovat, která už Potterovi nehází jen klacky pod nohy, ale vyloženě ho zařezává. Netuším, jestli je Kloves skutečně takový hlupák a neschopa, že nedokáže předlohu osvěžit trochou vlastních nápadů, anebo jen ctí fanoušky s Rowlingovou a snaží se jim za každou cenu zavděčit, pravdou ale je, že jestli někdy nezvládl funkčně adaptovat, pak v tomto případě. Nevadí mi celková neakčnost, nevadí mi pomalé tempo a rozdělení na dvě části. Vadí mi, že musím dvě a půl hodiny sledovat trojici zadumaných teenagerů v lese, přičemž zásadní postavy série umírají mimo obraz a o jejich skonu se dozvídáme mimoděk. Vadí mi, že pokaždé, když se rozběhne akční scéna, je o deset vteřin později utnuta, aniž by se řádně rozjela a stihla vygradovat. A vadí mi, že musím polovinu filmu poslouchat jalové "stanové" dialogy, které naprosto nic neřeší, aniž bych věděl "co se chystá tam venku?" Proč se nemohlo na pár minut odbočit do Bradavic (Neville si to dává v pouhé jedné scéně s takovým přehledem, že Potter a spol. z dálky závistivě čumí), zaskočit k Voldermortovi na kafe, anebo omrknout partyzánské plány zbytků Fénixova řádu? Výmluvy typu "protože v předloze sledujeme ústřední trojici" jsou k ničemu. Pokud píši scénář o zrodu fašistické společnosti, je záhodno, abych ukázal, jak vlastně funguje. Ne že nechám zaznít dvacet jmen zesnulých z rádia, rozházím všude létáčky s Harryho obličejem a tím to pro mě hasne. V závěru si navíc bere dovolenou i paní logika a selský rozum, což ve světle všudypřítomné vážnosti působí snad ještě směšněji, než scéna zničení medajlonku, a naivněji, než infiltrace na Ministerstvo. Zkrátka a dobře, Potter teď bude mít až do konce cejch série, která těsně před finále padla o řádný fous dolů... a moc nevěřím, že se s druhou části výrazně zvedne. Ne když vím, jak rádoby sofistikovaná, nablblá a nechtěně legrační byla druhá půlka knihy. P.S.: Desplat nezklamal a už poněkolikáté dokázal, že svou ukolébavkovou hudbou zvládne uspat kohokoliv. Spolu s Klovesem, prosím, postavit ke zdi a zmáčknout spoušť. P.P.S.: Po druhé projekci většina výtek zůstává (hlavně druhá půlka je scenáristický fail o velikosti koňského přirození), ale pravdou je, že jsem se ani jednou nenudil a první polovina mě dokázala velmi často emocionálně ždímat. Jaké z toho plyne ponaučení? Příště na půlnočky kašlu... (18.11.2010)

Sledovat 140 minut pobíhat puberťáky po lese je na hranici utrpení. Yates vykrádá batmanovské motivy Nolana na každém kroku, ale nechápe, že to samo o sobě nedělá dobrý film. Protože pokud herci nemají co hrát a za celou dobu se nestane jediná zapamatovánihodná scéna, která by opravdu stále za to, výsledek je více než tristní. Nedopečený, špatně udělaný film bez drajvu, při kterém se tvůrci utopili v opulentních kamerových panoramatech a robustní muzice, přičemž zapomněli na všechno ostatní, co utvářelo úspěch celé série o Harrym Potterovi. (22.07.2023)