Na prahu pekla

Nevěřila jsem, že když to točil spolurežisér věcí jako Delikatesy a Město ztracených dětí, tak že to může být blbost na 35%, ale asi jsem ho trochu přecenila :). Nebo přinejmenším je znát, že tomu Marc Caro chtěl dát nějakou obrazovou podobu a tak, ale chyběl tomu očividně hodně Jean-Pierre Jeunet, který by tomu dal nějaký pořádný směr. Takhle to totiž dopadlo jakože Marc Caro má asi rád THX 1138 a Vetřelce 3 a Vesmírnou Odysseu, má rád křesťanskou mystiku a díla jí inspirovaná a tak si z toho vybral co ho napadlo, aby z toho vytvořil takový nesourodý, halucinační film o scifikřesťanství. Nápad se stanicí někde uprostřed ničeho, kde je parta vězňů kvůli experimentálním způsobům jejich nápravy je určitě fajn, stejně jako výtvarné řešení celého filmu, které je jednoduché, ale dostatečně prázdné a depresivní, že to funguje dobře aspoň obrazově, dokud teda nepřijde řada na nějaký souvislý a zajímavě se rozvíjející děj, protože tady to silně ztrácí a utápí se to v blábolení, laciných podobenstvích a halucinační vatě, která zabíjí atmosféru a celý film dovede k vyvrcholení patřícímu do té ujetější škatulky. Každopádně ale scéna, kdy se bylo potřeba dostat do těžko dostupné řídící místnosti byla dobrá a hlavně to mělo výborné závěrečné titulky, které byly jak z úplně jiného filmu a měly nádech něčeho mnohem lepšího než celá ta hodina a půl než se k tomu člověk dopracuje :). Takže Caro bez Jeuneta zatím vypadá jakože tápe :). (18.12.2011)

Šestákové metafory, holohlavci s převážně mytologickými jmény, extrémně tmavé záběry a nulové stopy po geniálním vedení kamery a vypiplané mizanscéně vydávají jasnou zprávu o tom, kdo z režisérské dvojky Jeunet - Caro měl opravdové zásluhy na vynikajících Delikatesách a slušném Městě ztracených dětí. Ale aspoň už teď vím, jakou barvu má peklo - žluto-fialovou. (22.06.2009)

Občas dostanu chuť na nějakou sci-fi podivnost, nejlépe říznutou mystikou či horrorem. Jistě, hodně podivné, o čemž svědčí i hodnocení uživatelů pohybující se tak říkajíc od zdi ke zdi. Prapodivný vězeňský svět připomene spousty dalších filmů, nabídne však spíše náznaky, obrazy, metafory. A nakonec, proč by mělo být zřejmé, co tím chtěl básník, tedy režisér říci? Znám spoustu jiných opravdových blábolů, které mě ani na chvilku neoslovily. Mě tenhle film zkrátka zaujal... (26.02.2011)

I řekl Bůh (nebo Marc Caro): "Hle, dal jsem vám v celém vesmírném blázinci dostatek volnosti a navíc přivezl jednu sexy asiatku, která z vás pomocí nanobotů udělá pokusné králíčky. Tudíž tyto její dary nitrožilně přijímejte s láskou a nijak se nevzpouzejte. Jen na toho pomateného nováčka si dávejte bacha, je nějakej divnej." A stalo se tak. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. Sedmého dne dokončil Bůh své nepochopitelné dílo, které tak pracně konal a dal mu jméno Dante 01 .. (17.01.2015)

Ještě jsem nedospěla do fáze tohle sci-fi plně pochopit. Nebo jo? Nic neřešit, nekecat (být němý se hodí), žít podle daných možností a hlavně se nepouštět do žádných náročných experimentů, jinak se může stát že tihle psychouši zažijí poměrně horký chvíle. I sám velký Dante Alighieri by byl z toho poněkud na rozpacích. Nebo ne? (09.03.2009)