Na prahu pekla

A sakrakdyž jsem viděl herce a jméno režiséra tak jsem myslel že 35% je kec a film si užiju. Ale bohužel, nevím co Caro dělal že natočil takový úberblábol ke kterýmu bych nechtěl převyprávět děj, protože jsem ho vůbec nepobíral. Od půlky filmu jsem čekal zlepšení které se ale nedostavilo a tak jsem jen nevěřícně zíral jestli se něco stane aspoň na konci. Ono nic. Zklamání, nuda a Pinon kterýho jsem měl celkově rád mi tu lezl na nervy, a LAzaro kterýho si každej pamatuje díky Dellamorte Dellamorte jako "toho tlustého co poblil pěknou paní" ten tu byl nevýslovně odpornej. Caro promin ale příště už ti šanci nedám, Delikatesy, Ostrov ztracenýchc dětí, dokonalost. Tak proč sakra tohle? (06.04.2011)

Francouzská sci-fi z dílny dlouholetého spolupracovníka Jeana-Pierra Jeuneta, Marca Cara, doplácí na zahlcenost vnějšími efekty. Příběh samotný není až tak objevný - na kosmické lodi u jakési pekelné planety názvem Dante je převýchovné středisko vězňů. Brzy však zjistíme, že tito zločinci jsou vychováváni poněkud svérázně - nanoboty v těle. Pak se však současně na palubě objeví nová, mladá doktorka, a nový vězeň, tajuplný Svatý Jiří, který má podivné schopnosti, jež by si lidstvo zasloužilo využít, jen kdyby se ten vězeň dal vykuchat. Celý film je tak protknut náboženskými motivy, až už je to příliš. Zvláště neuvěřitelně stupidní poslední scéna, sestříhaná snad v deliriu a stupidní i svým vyzněním (kdo chce vědět, pro něho je tu BACHA SPOILER!!!!!!! - hlavní hrdina ostatní zachrání tak, že pluje v kosmickém obleku vesmírem, uhasí (!) planetu!). V této scéně už bez okolků přirovná režisér do té doby Svatého Jiřího k Ježíši, přičemž křížem není nic jiného, než kosmická loď v pozadí. Docela chápu, co asi autor chtěl říci. Ale zabalil to neuvěřitelných přeplácaností obrazových i trikových, vyžívaje se v násilnostech, takže nakonec i popírá sám sebe. Nehledě na skutečně nelogických posledních 15 minut... A vlastně nejen 15 minut, když třeba hned v úvodu starší doktorka tvrdí, že vězně nemonitorují kamerami kvůli pocitu osobní svobody, a hned v následující scéně vidíme, že je mají na kameře. To je skutečně rozpor. Škoda, nemuselo to být až tak špatné. Disk načne protipirát, reklama, ale jinak žádné bonusy nenajdeme. (17.08.2019)

Šestákové metafory, holohlavci s převážně mytologickými jmény, extrémně tmavé záběry a nulové stopy po geniálním vedení kamery a vypiplané mizanscéně vydávají jasnou zprávu o tom, kdo z režisérské dvojky Jeunet - Caro měl opravdové zásluhy na vynikajících Delikatesách a slušném Městě ztracených dětí. Ale aspoň už teď vím, jakou barvu má peklo - žluto-fialovou. (22.06.2009)

Zmenšenina Fontány s pomerne jednoduchou symbolikou, šikovne mlženou nedoslovnosťou. Caro dokazuje, že s pojmom vizionár sa kamarátia maximálne jeho oči a je veľká škoda, že z tak aktraktívneho postredia (opakovaním v podstate jednej schémy) žmýka len tak málo atmosféry a príbehu. Viac stopáže, viac odvahy a mohla to byť grandiózna space opera. Škoda. 50% (24.11.2008)

Dante 01 je skutečně francouzský úlet největšího kalibru, ale to neznamená, že bych měl Cara zatracovat úplně. Ono bylo vždy jasné, že z jejich režisérského dua byl Jeunet (ten mě ale neskutečně nasral posledním Vetřelcem, což má u mě schované na hodně dlouho) tím lepším. Marc Caro se však rozhodl, že natočí něco i sám a scifi žánr byl jasnou volbou. Tady se dá toho zkazit asi nejmíň. On však dokázal i v tak širokém poli působnosti téměř nemožné a naservíroval nám na stříbrném podnose takový maglajz, že se v tom pořádně nevyznal snad nikdo – Nám z psychiatrickou „léčebnou“ ve vesmíru byl dobrý – dokonce mi ani nevadili ty mytologické jména – nevadil mi ani onen nový „Kristus“ sv. Jiří, ale do prdele – proč tak dokurvili úplný závěr, ze kterého doslova pálí oči...Přitom atmosféru to mělo místy slušnou!50% (16.08.2016)