Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka

Ani černobílý Spejbl a Hurvínek mě neodradil od shlédnutí a musím přiznat, že to stálo zato. Opět jsem s zasmál a pobavil a nemám výhrad. Spejbl a Hurvínek jsou prostě dokonalé loutkové postavy, které pobaví snad každého. Myslím, že je to takto: Američané mají Simpsonovi, my Češi máme Spejbla a Hurvínka, (Tak si to myslím já.) Ještě dokonalý hlasy Miloše Kirschnera a ostatních mluvících za loutky jsou prostě úžasné. (17.08.2011)

První večerníčkovský seriál loutkové dvojice S+H, velmi vydařené především díky perfektní interpretaci Miloše Kirschnera. I když je fakt, že oproti o dva roky pozdějšímu seriálu Znovu u Spejbla a Hurvínka jsou zde jednotlivé díly o něco méně vtipné, přece jenom je tu znát absence scénáře Kirschnera nebo Gryma, jenž se podílel na scénářích nejslavnějších LP desek S+H, jako např. Hurvínkova strašidýlka nebo Hurvínek a lupiči. Přesto se ale pořád jedná o vysoce nadprůměrné dílo. Některé epizody jsou předělávkou původně rozhlasových scének vydaných na LP, jako např. Žerykovi k narozeninám, Spejblovi k narozeninám, Vysvědčení nebo Udobření, což ale vůbec nevadí, ve verzi převedené na plátno byly dialogy na mnoha místech pozměněny. Za nejvtipnější díl považuji Hurvínek zas jednou šaškuje, pohodovou sváteční atmosféru navozuje díl Příliš Štědrý večer. Trochu je škoda, že tento seriál nebyl natočen barevně, i tak ale dávám lepší 4 * a 85%. (30.12.2017)

Pro mě prakticky nehodnotitelné. Tedy pokud mám být objektivní. Na Hurvínka jsem měl už jako malé dítě alergii a popularitu loutkových filmů Skupova divadla jsem nikdy moc nepobíral. Působilo to na mě užvaněně, uhejkaně, vulgárně a celkově potrouble. Bohužel také nevtipně - vyjma pár replik, ale ty bych na prstech jedné ruky spočítal. Nikdy se mi moc nelíbili ani loutky. Dabing nelibě zní mým uším dodnes - hlavně dětské hlasy namluvené dospělými - ukňákané Máničky a skřehotajícího Hurvínka. Hurvínka jsem dával pouze v jediné podobě - líbila se mi nahrávka Černá hodinka, což bylo ovšem audio, které vyšlo na gramofonové desce. (29.04.2017)

Návrat archaických forem IV: V tomto seriálu se vlivem jeho stáří (rozuměj stáří loutek a celé dvojky) splétá staré s novým a nelze ho proto zpětně asociovat s vlastní minulostí, neb minulost ústřední dvojice tu minulost osobní přebíjí. Koncepce rodiny, která funguje i přes absenci matky, je pro mě nepochopitelná, rozbíjí tradiční model a nahrazuje klasický model matka-otec-děti zesíleným vztahem otec-děcko, potažmo dokonce otec-syn v prostředí prvorepublikové chudoby. Taťuldy a jeho utrápené lysé hlavy mi bylo vždycky neskonale líto. (18.01.2010)

Díky dětem, které dostaly dřevěné loutky, u nás v rodině zažívá Hurvínek se Spejblem renesanci. :-) Hrají si s nimi, poslouchají jejich namluvené pohádky, byly na divadle a občas jsme se mrkli společně na večerníček. Díval jsem se i jako malý. Nebyl to sice můj úplně nejoblíbenější večerníček, ale bavilo mě to. Ideální kombinace loutek, vtipu a výborného hlasu Miloše Kirschnera stvořila tohle nesmrtelné dílo. Pokud něco vydrží desítky let, baví to děti i dospělé a taky to baví několik generací po sobě, nelze dát nízké hodnocení. Viděl jsem asi více různých řad a sérií, nicméně nechám hodnocení všech dohromady u téhle série z roku 1972. (06.04.2024)