Nemilosrdný strelec

Western namočený do Miikeho hadího vejce odehrávající se v bláznivém postpunkovém paralelním vesmíru, kde se kříží kolty a samurajské meče, Japonci mluví anglicky a zloduši čtou Shakespeara. Ač by se tak mohlo zdát, tak vizuální stránka rozhodně není samoúčelná, ale naopak velmi chytře prokomponovaná. Nejlépe je to vidět na žloutkovém filtru, který se na konci srazí do truhly plné zlata zasypané sněžnými závějemi. Film-vejce se tak uzavře, ale žánr se již jen tak nezacelí. (21.06.2009)

Ani těch pár povedených scén, dobře zvolených exteriérů i interiérů, které jsou opravdu krásné, nezachrání celkovou zmatenost filmu... Všichni jsou naprosto drsní a nesmlouvavý, ale nedaří se jim sdělit ani za mák emoce nebo vzbudit sympatie či napětí... Do příběhu jsou vměstnaná veškerá možná westernová klišé a zápletky, to asi tedy schválně, ale jako celek to působí trapně, levně a nevěrohodně.... Navíc jak mluví tou směšnou angličtinou.... další mínus.... Celkově velké zklamání.... nehledě na to, že jsem čtvrtinu filmu prospal, a to sem na to koukal odpoledne... Unudilo mě to k spánku... (25.07.2012)

Film z pekla aneb moje první setkání s japonským démonem půlnočního filmu – mimochodem na torontském festivalu asi stejně kultovní postavou jako v případě Kim Ki-duka v Karlových Varech [přestože Miike letos do Toronta nedorazil, poslal místo sebe legrační video zdravici a dva milé herce]. Jak naznačuje název, film skládá hold spaghetti westernům; jak naznačuje metráž (121 minut), bere to pěkně zeširoka. Mám pocit, jako by Miike bilancoval vývoj celého subžánru od té doby, co se Sergio Leone inspiroval Kurosawovou inspirací americkým westernem a taky Shakespearem (na něhož vtipně odkazuje i Miike): vedle notoricky známého situačního východiska (vesnice, hrdina odnikud, dva znepřátelené gangy) film přímo odkazuje na Corbucciho DJANGA (vč. kulometu v rakvi) a taky možná reflektuje jak Jodorowského („koule“, kastrace a zenová filozofie), tak Raimiho (komiksová barokizace westernové akce), a přidává hravě bizarní smysl pro humor. Film zkrátka jako by se v sobě snažil strávit klasickou tragédii, westernový patos, násilí, cynizmus, nihilizmus, komiks a recesistickou afektovanost půlnočního filmu. I když pominu to, že japonští herci s výrazným akcentem „recitují“ anglické dialogy a že se ve filmu objevují odkazy na Japonsko (samurajské meče, architekturu) a na hercích piercing, film se s druhým výstupem Quentina Tarantina – jako prostetického starce – definitivně stává „campem“ [ve významu estetiky holdující ironickému přehánění a špatnému vkusu]. A pro mě ztrácí hodnotu mimo pobavený kontext půlnočního představení: nemyslím, že Miike natočil tento ironický pastiš s jiným záměrem než potěšit konkrétně naladěné, v podstatě „výběrové“ publikum. Sice chytlavě natočený a relativně zábavný, film je ale formálně nezajímavý, na významy chudý a bez jakékoliv expresivní hodnoty (tj. snahy filmaře vyjádřit názor na cokoliv, vč. vybraného referenčního světa spaghetti westernu). Ale jako půlnoční recese dobré... (07.10.2007)

Svérázné až absurdní přepracování Leoneho Pro hrst dolarů. Z mého pohledu se snad dá hodnotit především odvaha pustit se do něčeho takového a zasadit vše do takové stylizace a kulis tak, jak se to provedlo. S Djangem v názvu nemůže chybět rakev s překvapením. I když zde to překvapení není. Nakonec vše směřuje ke své totální a všeobecné zkáze a hromadnému krveprolití. Z hereckých rolí je třeba zmínit spravedlivého pistolníka (Hideaki Ito), vůdce soupeřících gangů Kijomori (Kôiči Satô) a Jošicune (Jûsuke Iseja), nešťastná Šizuka (Jošino Kimura), nebezpečná Ruriko (Kaori Momoi), prodejný šerif (Terujuki Kagawa) a samozřejmě Ringo (Quentin Tarantino). Opravdu absurdní, ale teď už alespoň vím, že Corbucciho Django se narodil v Japonsku. (06.07.2014)

Nápad to byl opravdu výborný, namixovat dohromady western se samurajskými filmy to zní opravdu dobře. Bohužel to zůstalo celé tak nějak v půlce cesty. Ono se tady totiž až moc kecá a i když to jsou někdy pocty westernům, tak to jsou řeči spíš nudné a zbytečné. Zvláště, když tempo filmu značně kolísá mi to přijde jako problém. Přitom své okamžiky to má. Akční sekvence jsou hodně fajn a humor se většinou taky neminul účinkem. Taky se mi hodně líbila ta vizuální stylizace, která je vypiplaná do posledního detailu od přestylizovaných cákanců krve po padající sníh. Škoda no, mohl z toho být dost dobrý mišmaš, který by se líbil milovníkům westernu a samurajů, takhle to ale moc nedrží pohromadě a spíš než celek zaujmou jen některé scény. (29.11.2008)