Franklyn

Utápí se to v jednotlivých scénách, v jednotlivých dialozích a tři linie příběhu spolu tak nějak nespolupracujou a jediná jakž takž zábavná je ta s maskovaným Ryanem Phillippem, takže je to takovej mišmaš, kterej zhruba po půl hodině začne dost silně nudít a pak celá ta složitost, která se má na konci vypointovat v geniální zakončení pozbývá funkčnosti a nemá to vůbec žádnej efekt (01.07.2009)

Při sledování tohoto filmu jsem byl asi výjiměčně tupý, protože ta důležitá zápletka mi nedošla jenom nedlouho před tím, než nám ji vyzradili samotní filmaři - a to přestože od začátku filmu házeli tolik indicií. Na druhou stranu můžu být spokojený tím, že jsem se vlastně nechal překvapit, protože až do okamžiku rozuzlení jsem si říkal průměrný filmík, ale pak když se mi všechno spojilo, tak jsem mohl jen otevřít pusu a dozízat na konec. (23.04.2009)

Nutí to neustále udržovat pozornost kvůli tomu, abyste se neztratili v něčem, co se vlastně nakonec vysvětlí samo... Až na to, že vlastně nechápu motivaci postav, samotný konec, kdy se dva z hlavních hrdinů potkají a logické díry během Meanwhile city... Jinak mi to hodně připomíná Iñárritovi kousky... Samozřejmě s drobným (a samoúčelně zbytečným na jednu stránku, ovšem okouzlujícím a smysluplným na tu druhou) využitím fantasy... A jestli někde použili typického zoufalce, tak Milo mu byl rozhodně nejblíž... (13.08.2010)

Franklyn je typickým příkladem aplikace Cimrmanovy frustrační kompozice do filmu – napětí je neustále stupňováno pravidelným střídáním fází očekávání a zklamání. :) Chvíli to vypadá na hodinku kritického myšlení („Bez náboženství je těžké někoho ovládat.“), pak na sci-fi nižší cenové skupiny (animované Meanwhile City a nevěřící fantomas) a pak zas na cestu do hlubin neurotické duše. Eva Green je ovšem v roli nepochopené umělkyně tak vynikající, že uhraje třetí hvězdičku, kterou si snímek jako takový nezaslouží. (17.03.2014)

Film začína Senecovým výrokom o náboženstve a ja si vravím, že to asi nebude až taká somarina, ako som sa dočítala v niektorých komentoch. Pri záverečných titulkoch som si ale uvedomila, že som práve absolvovala patetickú náboženskú agitku. Aj keď teda Preest bol zo začiatku vo svojich antináboženských vyhláseniach dosť sugestívny. Či išlo o úprimné vyjadrenie názorov zabalené do opak tvrdiaceho celku, to netuším. Žiaľ, z jedinej racionálne zmýšľajúcej osoby urobili psychicky narušeného človeka, žijúceho vo svojom súkromnom iracionálnom svete. Odkaz svetu je taký, že ateizmus patrí do cvokárne. Takže ak máte chuť na nejaké tie božie cesty a plány, pustite si Franklyn. Tentokrát to bude bez hviezd. Nie som si istá, čo chcem pri hodnotení brať do úvahy. (02.06.2018)