Réžia:
Sean PennScenár:
Sean PennKamera:
Eric GautierHudba:
Michael BrookHrajú:
Emile Hirsch, Marcia Gay Harden, William Hurt, Jena Malone, Brian H. Dierker, Catherine Keener, Vince Vaughn, Kristen Stewart, Hal Holbrook (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Christopher McCandless mal dvadsaťdva rokov, keď doštudoval vysokú školu, ale namiesto toho, aby sa zaradil do civilizačného prúdu, rozhodol sa pre útek do tej najdrsnejšej divočiny a stal sa tak symbolom jednej generácie Američanov. Jeho život inšpiroval spisovateľa Jona Krakauera k napísaniu knihy podľa nájdených McCandlessových denníkových záznamov. Úlohu režiséra a scenáristu si na sfilmovaní tejto literárnej predlohy vyskúšal slávny herec Sean Penn a titulnú pieseň zložil Eddie Vedder zo skupiny Pearl Jam. (RTVS)
(viac)Videá (2)
Recenzie (1 838)
Pre moju cestovatelsku dusu je to pohladenie, ktoreho teplo ma bude dlho obklopovat (bez ohladu na to, ze Chrisov radikalizmus nie je moje gusto, resp. extremnost v urcitych crtach jeho nazorov i chovania nenachadza suznenie v mojom vnutri). Penn vyborne radi protichodne nahlady na zivot(ny styl), ktore ostria hrany smerom k divakovi v konfrontacii jeho vlastneho sliapania cesticky zivotom. A hoci tato road movie s povinne vybornym OST mi hlavne v sekvencii navratu do velkomesta v zvolenej stylistickej forme prisla ako kratky ukrok stranou (ak sa mal dostavit zcudzujuci efekt, tak neprisiel) , naplno to vynahrazduje nielen krasnymi sceneriami, ale hlavne sekvenciou medzigeneracneho odovzdavania zivotnych mudier. Penn sa vyhral so zauzivanou konvenciou plynutia ucenia v smere od staresinu k mladikovi a zaroven to vyvrcholenie prinasa omamny smiech, Dan Millmanom trefne pomenovany ako "smiech bez dovodu". ()
S odstupem jistě jeden ze zásadních filmů své dekády. Silný, poetický příběh odpoutání se od bullshitů domova, kariéry a civilizace směrem k absolutní osobní svobodě a terapii v přírodě, Hirsch v životní roli, Eddie Vedder a jeho srdceryvný soundtrack. Vidím to tak, že si pustím zase za dalších 15 let :) ()
Emile Hirsch bloumá dvě a půl hodiny po všech koutech Ameriky, zažívá všelijaká dobrodružství a spolu s divákem pomalu dospívá k názoru, že být sám v divočině je fajn, ale bez lidí, které máte rádi, to tak nějak není ono. Citlivě natočené, vizuálně strhující, perfektně zahrané a v závěru emocionálně zatraceně silné. Kam se zatoulala Hirschova nominace na Oscara ještě hodně dlouho nepochopím. ()
Jeden z mála premiérových filmů, který mne zatím v roce 2008 dohnal k slzám. Sean Pen dokazuje, že režírovat umí a to mistrovsky. Asi nejvíce se mi zapsala do paměti scéna, v níž zestárlý "děda" žádá Chrise o možnost jeho adopce. Krásné záběry a pro roli sebedestruktivní Hirsch jsou největší tahouni filmu, o kterém jsem již po shlédnutí traileru věděl, že u něj dostanu záchvat breku a vzteku, jak je svět vůči pravým hrdinům nespravedlivý... Jestli se tohle nedostane do top 200, tak fakt nevim co se s námi Čechy děje. Edit 4.5.08: Dostal, trvalo to 2 měsíce ale díkybohu dostal :) ()
Galéria (50)
Zaujímavosti (48)
- Poslednou knihou, ktorú skutočný Chris McCandless prečítal, bol „Doktor Živago“. (Lucjen)
- Celosvětová premiéra proběhla 1. září 2007 na Telluridském FF. (Varan)
- Favoritem Seana Penna pro postavu Chrise McCandlesse byl Leonardo DiCaprio. K Pennově smůle jeho vysněný herec nabídku role odmítl. V roce 2007 se z velkého tlaku na svou osobu psychicky zhroutil, celý rok věnoval zotavení a v tomto období nepracoval na žádném filmu. (DaViD´82)
V září roku 2007 uvedl hollywoodský herec Sean Penn svůj v pořadí čtvrtý režisérský počin s názvem Útěk do divočiny, na němž se podílel i jako spoluautor scénáře a producent. Autorem předlohy k filmu je americký spisovatel a novinář Jon Krakauer, který příběh Christophera McCandlesse zpracoval nejdříve jako článek pro časopis Outside pod názvem Death of an Innocent. To se psal leden roku 1993. Teprve po velkém rozruchu, který nastal po vydání článku, se Krakauer rozhodl článek dále rozpracovat a vydat v knižní podobě. Ta vyšla v roce 1996 pod názvem Into the Wild. Krátce poté si knihu přečetl Sean Penn, byl jí velmi nadšen a ihned začal uvažovat o jejím převedení na filmové plátno. Rodina po zesnulém Christopherovi byla ovšem dlouhou dobu proti. Teprve po deseti letech se Pennovi podařilo rodinu přemluvit a získat svolení. Příbuzní se na snímku dokonce aktivně podíleli, především Christopherova sestra. Ta poskytla režisérovi velké množství informací a tato skutečnost se plně promítla do formální podoby výsledného díla. [==] Krakauer článek a posléze knihu sepsal pouze na základě nalezeného McCandlessova deníku, Penn ale při psaní scénáře bral v potaz i informace, které mu byly poskytnuty při setkáních s Christopherovou rodinou. To znamená, že ve filmu není jen jeden vypravěč, tedy sám Christopher, ale i celá řada dalších postav. V tomto ohledu připomíná Útěk do divočiny částečně film Orsona Wellese Občan Kane. Snímek, jehož rozpočet se pohyboval někde okolo 20 milionů dolarů, nebyl v době uvedení do kin příliš komerčně úspěšný. V amerických kinech si na sebe dokonce nevydělal, zisk přineslo až uvedení do evropské sítě a vydání filmu na nosič DVD. V současné době (léto 2007) se výnosy Útěku do divočiny pohybují někde okolo 55 milionů dolarů. Všechny tyto informace leccos o díle naznačují, umělecké ambice a snaha oslovit širší divácké spektrum jsou znatelné, v žádném případě se ale nejedná o komerční blockbuster, které s oblibou točí např. americký režisér Michael Bay. [==] Film je velmi problematické uchopit správným způsobem. Nejrozporuplnějsím prvkem vidím samotnou strukturu syžetu. Ten je řazen přehledně, v rozsáhlém počtu flashbacků se divák bez větších problémů dokáže orientovat. Způsob, jakým je ale podán, tzn. vysoký počet postav, které o Christopherovi vyprávějí v téměř nikdy nekončícím voiceoveru, vytváří ne zcela věrohodnou mozaiku vzpomínek, z níž si divák poté utváří komplexní pohled na postavu Christophera. Dominanta není z filmu stoprocentně a na první pohled znatelná, je možné na něj nasadit dva různé pohledy, dvě různé optiky čtení. Ta první, výše popsaná je z filmu přece jen více patrná nežli ta druhá; alternativa „osamělost a odlišnost hrdiny jako princip identifikace s divákem“. Ta mi nepřijde až tak ozvláštňújící a dominantní. Pokud bych se na počin díval především z tohoto hlediska, mohl bych Útěk do divočiny porovnávat s filmy, jakými jsou např. Forrest Gump a Trosečník Roberta Zemeckise či Příběh Alvina Straighta Davida Lynche. V každém z těchto filmů je ústřední postavou jedinec, jenž se více či méně vymyká standardům konzumního života, často je obklopen lidmi, ve výsledku ale zůstává jako samotář, podobně jako postava Christophera McCandlesse. Jaký je to ale Christopherův Útěk do divočiny, pryč od jakýchkoliv výdobytků moderního života, když Christophera opouštíme ve chvíli jeho posledního pohledu v úzkém sevření opuštěného autobusu? () (menej) (viac)