Čierna labuť

Důsledná analýza rozštěpu osobnosti, jehož katalyzátorem je jednak touha po dokonalosti, ale i vlastní matka a samotný hlavní baletní part, kdy se potřeba předvést dvě diametrálně odlišné figury jeví jako nutnost. Naprosto famózní je kamerová práce (četné zabírání Niny zezadu jako aktu možného božského zásahu, symbolika bezbrannosti), kamera je často v centru dění, stává se druhým aktérem baletního představení a divák má možnost zažít opravdovou tělesnost baletu - od dob Zuřícího býka jsem snad nikdy nebyl tak vtáhnut do samotné akce (box/balet). Sugestivní je také sžíravá a vskutku symbolická proměna hlavní představitelky spolu s postupujícím studiem role Labutí královny. Co mi naopak vadilo, a hlavně kvůli čemu nemohu dát filmu absolutní hodnocení, je až přílišná chtěnost, až přílišná honba za dokonalostí - ta Niny/Natalie Portman je dokonalá (za několik posledních let snad nejlepší ženský herecký výkon a bez debat naprosto zasloužený Oscar), ale ta Aronofského není v mých očích úplně uvěřitelná (hra pohledů/zrcadel, všechno působí umělecky, až francouzsky, což je pro mě víceméně synonymem artu). Další věc je, že ono sofistikované zaobalení nezakryje fakt, že podobný koncept/námět byl viděn už ve spoustě filmů a vnímavý divák odkryje nijak složitou pointu během několika prvních málo minut. Kalkul, který Aronofskému dokonale vyšel, ale na mě nezapůsobil tak, jak asi měl. (28.02.2011)

104. hodnocení. Dechberoucí parafráze příběhu o neštastné lásce jedné labutě pod taktovkou génia Aronofského z hudebním podkresem Mansellem okořeněného Čajkovského s Natálkou v hlavní roli. Dusivé, netaktní, hororové a hlavně napínavé od počátku až do explozivního finále, které sice jde odhadnout, ale stejně ho nebudete očekávat. Po oscarovém Wrestlerovi další horký adept na Cenu Akademie od Darrena, a rozhodně nejen v kolonce režie. Kamera plížící se kolem tancujících párů jako dravec a všudypřítomný temný opar nebo naopak epileptické barevno jen podtrhují náladu snímku a bez problémů strkají do kapes i mnohem dražší filmy. Prostě psychologický thriller jak má být, jen ještě 100x kvalitnější a podtržený prvky hororu. Slovy jedné z postav IT WAS PERFECT!! (21.12.2010)

Krásný film. Takových režisérů jako je Darren Aronofsky je opravdu málo. Mistrovské dílo, které mě okouzlilo v plném rozsahu. Okouzlující a křehká Natalie Portman je bohyně, která odevzdala všechno kouzlo pro svou roli (neuvěřitelná herecká krása). ČERNÁ LABUT' je moje (nyní prozrazená!) tajná filmová láska. Soundtrack ve mně rezonuje ještě týden po závěrečných titulcích. Pohlcující směs emocí, které zasáhnou přímo do srdce. (12.02.2013)

„Perfektné. Bolo to perfektné.“ Nezaujalo ma to. U režiséra Aronofského som vždy mal pocit, že mi chce niečo strašne naliehavé povedať, ale nevie to a navyše to vôbec nie je zaujímavé. Takže ČIERNA LABUŤ ma prekvapila v tom, že vlastne ani nechcel nič povedať, len vyrozprávať baletný triler. Mimoriadne fyzicky a psychicky náročné umelecké odvetvie mu poslúžilo na vyčerpávajúcu dvojhodinovú štúdiu charakterov. Najväčší tlak je vyvíjaný na Natalie Portmanovú, v ktorej spoločnosti sa tomu príbehu dá veriť i v prípade, že mu neveríte. Osobne ma Aronofsky najviac potešil „fyzickým humusom“ (niektoré scény ako z MUCHY) a Vincentom Casselom, keďže je jedným z minima amerických režisérov, ktorí mu dali rolu, ktorá ide voči hercovmu stereotypu (v amerických filmoch väčšinou stvárňuje psychopatické krvilačné záporné chlipné postavy sexuálnych deviantov – VYKOĽAJENÍ). (01.02.2011)

Když nám Portmanovic Natálka vyrostla ze svého pedofilního šarmu princezny Padmé, její Padedé je naprosto ohyzdné a Pádekatr totálně plochý. Když přeceňovaný egomaniak natočí s jeblou baletkou předvídatelný dokument o castingu na Lebedinoje ózero, člověku to až zahýbe statistickými tabulkami, kolik je tu najednou obdivovatelů anorektických "krasavic" a hochů v pitkáčích s obříma koulema. A to při posledním sčítání tvrdili, že jsou jich tu stále všehovšudy čtyři procenta! Toto je naprostý audiovizuální teror a čiré utrpení a doporučuji americkým tajným službám nahradit jím waterboarding v Guantanamu. První arabáš, kterému to pustí, prostě musí pod pohrůžkou opakované projekce vyžvanit Ládinovu adresu i s GPS souřadnicemi. Něco jako, když vás vaše maloměstská matka vytáhne v desíti na to Čajkovského veledílo online, navleče vás do těsných, hnusných tesilek, utáhne vám motýlka, až vám modrá hrtan a ještě vás nutí, aby se vám to líbilo! Navíc je Herr Aronofski kýčovitý jako panenka s porcelánovou hlavou a Natálku, dle toho jak se celý film tvářila, vážně podezírám, že si v rámci naturalistického herectví ten kolík do prdele opravdu vrazila. Ne, dělám si srandu, ve skutečnosti byla naprosto příšerná, nepřirozená a tvářila se jako zevní genitál. Normálně bych jednu dal alespoň za Kundisovic Milku, ale musím tady trochu srazit teplotu. Z toho Plijé Verbal blijé. (26.12.2010)