Noc oživených mŕtvol

Romerov originál je veľmi strašidelný a veľmi depresívny. Pohrebná hudba, čiernobiely obraz, hromady minút bez jediného slovíčka, žiadny humor (ani čierny, ani biely), až divadelne perfektné herectvo hlavných postáv, úplne uveriteľní nemŕtvi (Romero uvážlivo používa tak tri dni "odležané" mŕtvoly). Saviniho remake takú jedinečnú atmosféru nedosahuje a tí, ktorí si originál pozrú neskôr mi dozaista dajú za pravdu. Savini je menej filmový a viac konzumný. Romero je viac kultivovaný a menej zábavný. Vyberte si. Napriek tomu, že k remakom mám obrovskú averziu, zvlášť ak scenáre sú takmer totožné (a Saviniho film je práve ten príklad), tento je naozaj báječný. Je tu síce dosť vecí, ktoré vadia (mŕtvoly vyzerajú skôr ako po exhumácii, farba paradoxne znižuje dojem autenticity, hudba vyšumí z hlavy do 24 hodín, veľa rečí, priveľa čierneho humoru, skutočne dobre hrá iba Tony Todd (Patricia Tallman bola neporovnateľne lepšia v párminútovom šteku ako "possessed witch" v Evil Dead 3), na druhej strane oceňujem úctu, s akou sa pristupovalo k divákom originálu, stratégiu prekvapiť a šokovať tam, kde to najmenej čaká (chovanie úplne prvej nemŕtvoly, identita úplne poslednej obete atď.). S potešením ďalej konštatujem, že nemŕtvoly sú pomerne pasívne a niekedy priam apatické ("matka"), čo len zodpovedá ich skutočnému fyzickému stavu (dekompozícia). Klasik povedal, že "mŕtvi cválajú rýchlo", nie "mŕtvi kráčajú rýchlo" (však, pán Snyder :-) Ak Romerov film bol "správou" o Vietname, Saviniho (kto by to čakal :-) znepokojuje stav ľudskej civilizácie a charakter ľudskej povahy (scéna s obesenými-neobesenými). A že vraj horory nezdeľujú nič relevantné! (19.05.2007)

Savini se s remakem Romerovy klasiky popral, jak nejlépe mohl. Za nehty lezoucí syrovost, depresivnost a pocit reálu jsou sice pryč, ale nová verze disponuje větší dynamikou, lepšími maskami a vůbec rozpočtem, díky němuž se tvůrci mohli dosyta vyřádit. A hlavní hrdinku se nelze nezamilovat: ta, s puškou v ruce vystřelující mozky, odhodlána přežít za každou cenu, totiž připomíná Sáru Connorovou. Klasika, kterou tehdy s oblibou vysílala nova. (05.12.2012)

Toto je snad první zombácký film, který jsem viděl. A i z toho důvodu nemohu jít pod čtyři hvězdy. Ano - nostalgie, ale také zpracování filmu, který nijak zvlášť nevybočuje ze svého žánrového pojetí. Živé mrtvoly se objevují prakticky hned od začátku. A musím pochválit jejich výtvarné provedení - žádný kečup, jen pěkné masky, kdy mrtvola vypadala napůl jako člověk a napůl jako zrůda - takhle to má větší punc věrohodnosti. Zvlášť brutální scény ve filmu nebyly, ale na místě se plazící v pase zlomená zombie vypadala opravdu moc dobře. A co je důležité: i ve filmu tohoto žánru je dobré si všímat veskrze lidských a s tím úzce spojených moralistických otázek. 1) Harry, který - ač regulérní člověk - nadělal tolik pekla, že si nakonec opravdu zasloužil zemřít. (V kontextu s tím, kolik kvůli jeho chování zbytečně zemřelo lidí). 2) Lidé, kteří na konci filmu různými způsoby mučili zombáky. Nejde ani tak o ty zombáky, kteří toto zacházení na sobě nijak nepociťovali - jsou to přece zombáci. Jde o lidskou vlastnost ubližovat druhým. O čemž svědčí komentář hlavní hrdinky: "Jsme stejní jako oni". (01.10.2009)

Tak tohle se mi HODNĚ líbilo. Spousta napětí, skvělých zombie, vystrašených (atypických) hrdinů a zvratů v ději. A s výborným Tonym Toddem v hlavní roli. Jen ta pravá strašidelná, temná a beznadějná atmosféra, která by mě lákala si film znovu pustit i po desátém zhlédnutí, tu chybí. Ovšem i přes tuto výtku se stále jedná o nadprůměrně zdařilý zombie horor. 80 % (19.01.2004)

Pro někoho to bude asi svatokrádež, ale remake Night of the Living Dead považuju za zdařilejší a pohlednější, než jeho originál. Ale ani tenhle fakt nestačí na moje více než průměrné hodnocení. Většinu času je to totiž stále stejná nuda - několik lidí se chová více nebo méně jako naprostí dementi, neustále na sebe ječí a hádají se o blbostech a mezitím zatloukají hřebíky, fakt odvaz. Malým lákadlem je možná účast Tonyho 'Candymana' Todda, a také hlavní ženská postava, velmi sympatická zrzavá amazonka (Patricia Tallman), je oproti jedničce mnohem propracovanější, emancipovanější, životnější. Ale její dotaz, který nadhodí (a který musí mít na jazyku každý soudný člověk už od původního filmu) - "Proč nevyběhneme ven a neprokličkujeme mezi těma pomalýma mátohama pár mil do nejbližšího města?" - zůstane bez logické odpovědi. Ale konec filmu se mi tentokrát hodně líbil - jižanský střelecký mejdan s táborákem byl fajn a naplnil mě pozitivní energií. (22.01.2014)