Chaotická Ana

Julio Medem opět dokázal svou tvorbu posunout o něco dále. Jeho záliba v psychologii je více než zjevná. Mé nadšení ale srazil na závěr filmu, který je snad nejdůležitější částí všeobecně... no nechci spoilerovat, tak jen řeknu, že se to opravdu moc nepovedlo - vymizela hloubka zavřených dveří a Ana zůstala šílenou. První půlka je ale o něčem úplně jiném... cesta do podvědomí je až mrazivě důvěryhodná a Manuela Vellés se do role perfektně hodí. Určitě sem nebyla jediná, kdo se v jejích očích naprosto ztratil. Ana projde vaším nitrem a chytne vás za ruku. Jsem ráda, že Medem nezůstal u svých stálých herců, už jsem se v jeho tvorbě začínala ztrácet. Propojení s výtvarnou a hudební stránkou bylo také jedinečné. Opravdu mě mrzí ten konec, který opravdu všechno doslova podělal... ti, co film viděli, vědí, proč tohle píšu. Naprosto by stačilo zůstat ve Španělském prostředí, protože to je jedna z kvalit Medemovsky vyjímečných filmů. (15.01.2009)

Už vím, proč jsem rok otálela. S Medemem se nedá hazardovat, jeho filmy jsou vzácnost, jsou jako obřad a čas je třeba zvolit velmi uvážlivě, jestě lépe intuitivně, protože i to je součástí prožitku, který se nedá obehnat slovy. Jsem uchvácená. Ptám se sama sebe, co jsem to viděla, co jsem to prožila a přistihuju se při krádeži myšlenky, že tak dlouho se do Medema díváš, až se Medem podívá do tebe. Oslava sestry, oslava ženy, dál už nic, dál už všechno. (02.05.2010)

Na začátku mého komentáře se musím k něčemu přiznat: jsem těžký případ skeptického člověka, kterému jsou všechny ty mystické věci, reinkarnace (promiň Doctore, Tebe se to netýká) a bůh ví jaké meditační techniky naprosto a dokonale lhostejné a který by tímto svým přístupem dovedl po týdnu soužití s mou maličkostí k zuřivosti i toho nejvyrovnanějšího budhistického guru. Z tohoto pohledu tedy není divu, že pro mě samotná dějová linka Chaotické Any představuje sotva něco lepšího než o trochu přijatelnější blábol. Jenže tohle je Medem a ten má jiné kvality, pro které ho mám ráda i když jsem s ním viděla zatím jen dva snímky. Poetika, vizuální uhrančivost, nádherná hudba, silné ženské postavy a v neposlední řadě i přístup k erotice, který se mi osobně velmi zamlouvá (tady kromě závěrečných scén, ale konec mně zklamal celkově). Když k tomu připočtu, že byly tentokrát ty symbolické okamžiky podány natolik srozumitelně, že to trklo i takového zabedněnce jako jsem já, dalo by se říci, že jde o další výborný počin tohoto bezesporu zajímavého tvůrce, který přes všechny své nedostatky rozhodně nespadá do většinového, šedého průměru. Což je skvělé. (22.12.2013)

Zvláštny príbeh Any plnej chaosu. Tak mystický, ezoterický, hypnotický, plný emócií, kriku, plaču, smiechu a utrpenia... Tajomno, skryté za dverami, vo mne vyvolávalo zvedavosť i strach. Nádherná hudba ♫ všetky pocity len umocňovala a dodávala myšlienkam ľahkosť. Milujem túto hudbu a počúvam ju už niekoľko rokov, hlavne keď potrebujem odtrhnúť myseľ od tela. Film ma fascinoval aj svojou vášnivosťou, hravosťou a temperamentom, ktorý v našich koreňoch chýba. Posledné scény ma trošku sklamali a pripadali mi dosť „lacné“. Pokazili mi celkový dojem z filmu, ale aj tak zostane nezabudnuteľný. „Každá žena je děvka nebo bohyně a všichni chlapi jsou násilníci.“ (04.03.2015)

Julio Medem natočil po dosti erotickém Lucía y el sexo (což byl jediný film, který jsem od něj viděl) příběh o dívce Aně, která v sobě má víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Postupně se totiž dozvídáme - v průběhu filmu je děj odpočítáván od 10 k 1 z důvodu navození hypnózy, která ve snímku hraje důležitou roli - že Ana v minulých životech (či v myšlenkách jiných žen) mnohokrát zemřela nepřirozenou smrtí. Z původně zajímavých hypnotických sezení však na povrch začne vyplouvat otázka, zda tyto ovlivní i současný Anin život - zda jsou události minulé similární těm současným..? Režisér nám zde naservíroval artovou lahůdku, která asi nebude pro každého, ale pokud se jí poddáte, tak se vám - i když trochu hořce a smutně - odmění. (05.08.2009)